Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Pro hudební kariéru saxofonisty a flétnisty Davida „Fathead“ Newmana (24. 2. 1933 – 20. 1. 2009, narozen jako David Newman) bylo klíčové setkání s budoucí soulovou hvězdou Rayem Charlesem na jednom z koncertů tzv. černošského okruhu v roce 1952.
Pokračování textu David „Fathead“ Newman, od role Ray Charlesova sidemana k poctě Duke Ellingtonovi
Americký tenorsaxofonista Hank Mobley (7. 7. 1930 – 30. 5. 1986, narozen jako Henry Mobley) po právu náleží mezi významné osobnosti hardbopové a souljazzové éry z přelomu padesátých a šedesátých let minulého století.
Pokračování textu Hank Mobley, saxofonový mistr střední váhy
Hardbopový bubeník Jimmy Cobb (28. 1. 1929 – 24. 5. 2020, narozen jako James Wilbur Cobb) byl muzikantem samoukem. Členem sextetu trumpetisty Milese Davise byl v době, kdy se Princ Temnoty připravoval k nahrání patrně vůbec nejpopulárnějšího jazzového alba Kind of Blue (1959, Columbia Records).
V únoru roku 1961 vydal Art Blakey se svými The Jazz Messengers dlouhohrající desku A Night In Tunisia. Byla to doba, kdy se černošští obyvatelé Spojených států amerických výrazně identifikovali se svými africkými kořeny a také sílilo hnutí za rasovou a občanskou rovnoprávnost.
Pokračování textu Art Blakey And The Jazz Messengers: A Night in Tunisia (1961, Blue Note Records)
Jedním z nejprestižnějších jazzových labelů je Blue Note Records. Za dobu existence se uvnitř vydavatelství a jeho okolí udála řada významných změn. Značka prošla několika stádii vývoje. Ne všechna byla ku prospěchu hudby a hudebníků, kteří pro společnost nahrávali.
Max Roach (10. 1. 1924 – 16. 8. 2007, narozen jako Maxwell Lemuel Roach) nebyl jen významným a vlivným jazzovým bubeníkem, ale i bojovníkem za lidská práva v turbulentních šedesátých letech 20. století.
Výsledkem setkání Ellingtona a Mingusem a Roachem nebyla ani uhlazená souhra, ani studiový rozpad, ale deska, na níž se rozdíly mezi třemi silnými osobnostmi staly součástí hudby.
Duke Ellington, Charles Mingus a Max Roach se 17. září 1962 sešli v manhattanském studiu Sound Makers bez společné zkoušky. Money Jungle není deska tří muzikantů, kteří dokonale splynuli, ani záznam spolupráce rozpadající se před mikrofony. Každý si ponechal vlastní způsob hry. Někdy se jejich hlasy sevřou, jindy o sebe drhnou. Album se pohybuje mezi oběma polohami.
Pokračování textu Money Jungle: Tři hlasy, které se nemusely shodnout