Naposledy aktualizováno: 11.6.2017
Pět skladeb, jedna převzatá. Zbytek napsali Shorter, Timmons a Morgan.
Art Blakey znal „A Night in Tunisia“ dávno před albem u Blue Note z roku 1961. Tentokrát ji ale postavil do čela sestavy s Lee Morganem, Waynem Shorterem, Bobbym Timmonsem a Jymiem Merrittem.
Album A Night in Tunisia nese jméno skladby, kterou Art Blakey v roce 1960 rozhodně neobjevoval. Hrál ji už dřív. Na desce pro Blue Note jí ale dal skoro jedenáct minut a postavil ji do čela sestavy, v níž vedle něj hráli Lee Morgan, Wayne Shorter, Bobby Timmons a Jymie Merritt. Zbytek alba pak z velké části patří jejich vlastní hudbě.
|
|
|
Ještě jednou „A Night in Tunisia“
Blue Note nebylo první vydavatelství, u něhož Art Blakey pojmenoval album po „A Night in Tunisia“. Už v roce 1958 vyšla u Vik Records deska Art Blakey’s Jazz Messengers – A Night in Tunisia, natočená v dubnu předchozího roku s Billem Hardmanem, Jackiem McLeanem, Johnnym Griffinem, Samem Dockerym a Jimmym DeBrestem. Se sestavou pozdějšího alba měla společného vlastně jen Blakeyho.
V srpnu 1960 se ke skladbě vrátil s Morganem, Shorterem, Timmonsem a Merrittem. V původních poznámkách k albu připomněl, že ji kapela může hrát celé roky a nikdy dvakrát úplně stejně. „A Night in Tunisia“ prostě zůstávala v repertoáru.
Soutěž ve smečování do koše
Prolog je jedenáctiminutovou přehlídkou výbušných rytmů, kterými nás Art Blakey zahrnuje. Připomíná mi soutěž basketbalistů americké NBA ve smečování do koše.
Blakey si nejdřív vezme prostor pro sebe. Bicí otevřou skladbu ještě před příchodem tématu a ani potom se neschovají do rytmického doprovodu. Prostor dostane celý kvintet a úplný závěr patří samostatným kadencím Lee Morgana a Waynea Shortera.
Pro Morgana přitom „A Night in Tunisia“ nebyla novinka. Už na konci roku 1956 ji hrál v Birdlandu jako osmnáctiletý zelenáč v big bandu Dizzyho Gillespieho. O necelé čtyři roky později už patří k hlavním sólistům Jazz Messengers.
Blakeyho kapela, skladby jeho spoluhráčů
Po titulním náporu se deska začne chovat jinak. Na původním LP je pět skladeb a Gillespieho a Franka Paparelliho „A Night in Tunisia“ je jediná převzatá. Wayne Shorter napsal „Sincerely Diana“, Bobby Timmons „So Tired“ a Lee Morgan „Yama“ a „Kozo’s Waltz“. Čtyři z pěti skladeb tedy pocházejí od tří Blakeyho spoluhráčů. Jymie Merritt je tak jediným Blakeyho spoluhráčem, který na album vlastní skladbou nepřispěl. V původních poznámkách k albu Blakey mluvil o tom, že se ve své skupině snaží rozvíjet další kapelníky.
Shorter ohne formu, Timmons rozhýbe rytmus
„Sincerely Diana“ napsal Wayne Shorter pro Blakeyho manželku. Na první poslech není tak nápadná jako titulní skladba, uvnitř je ale postavená trochu nakřivo. Místo běžných dvaatřiceti taktů jich má třicet. Přesto nezní jako formální cvičení.
Bobby Timmons jde v „So Tired“ jinudy. Formálně je skladba AABA. Swing se objeví v části B; po ní se hudba vrací k latinsky zabarvenému, téměř boogaloo groove částí A. Stejný rozdíl zůstává zachovaný i během sól.
Lee Morgan dvakrát jinak
Lee Morgan má na druhé straně dvě skladby. V „Yama“ se album výrazně ztiší. Morgan ji napsal pro svou tehdejší manželku Kiko Yamamoto; japonské yama znamená hora.
Pak přijde „Kozo’s Waltz“. Kozo nebyl další japonský pojem ani zapomenutý trumpetista. Byl to Morganův pudl. Skladba je v tříčtvrtečním taktu a Blakey je v ní znovu hodně vpředu.
Kapela se jménem jednoho člověka
Art Blakey na A Night in Tunisia nenapsal ani jednu skladbu. Nemusel svým spoluhráčům brát prostor, aby zůstal jejich šéfem.
ART BLAKEY & THE JAZZ MESSENGERS
Titul: A Night In Tunisia
Label: Blue Note (BLP 4049), na CD poprvé Blue Note, 1987 (CDP 7 46532 2)
Vydáno: February 1961
Tracklist:
A1 A Night In Tunisia
(Gillespie, Robin)
A2 Sincerely Diana
(Wayne Shorter)
B1 So Tired
(Bobby Timmons)
B2 Yama
(Lee Morgan)
B3 Kozo’s Waltz
(Lee Morgan)
Sestava:
Drums – Art Blakey
Bass – Jymie Merritt
Piano – Bobby Timmons
Tenor Saxophone – Wayne Shorter
Trumpet – Lee Morgan
Nahráno:
Van Gelder Studio, Englewood Cliffs, New Jersey
7. a 14. 8. 1960
Design [Cover] – Reid Miles
Liner Notes – Barbara J. Gardner
Photography By [Cover Photo] – Francis Wolff
Producer – Alfred Lion
Recorded By – Rudy Van Gelder
