Naposledy aktualizováno: 20.6.2017
Klub postavený ve studiu, řeč, která se mění v hudbu, a noc, která si ještě vezme pár mil navíc.
Tom Waits potřeboval lidi, čtyři jazzmeny a jejich reakce, aby mezi písní, historkou a recitací přestala být pevná hranice. Nighthawks at the Diner proto nejsou obyčejným živým albem. Jsou nocí sestavenou ze čtyř vystoupení – od prvního uvítání až po chvíli, kdy se zvedají židle.
Dva letní večery v Record Plant
Na konci července 1975 nechal producent Bones Howe přestavět velkou místnost losangeleského Record Plantu na klub. Přibylo malé pódium, stolky, pivo, víno, něco k zakousnutí a pozvané publikum. Dva večery, 30. a 31. července, se hrálo dvakrát za noc. Howe nepotřeboval nikoho přesvědčovat, že se ocitl v zapadlém baru. Potřeboval studio, ve kterém sedí lidé. Ze čtyř vystoupení pak s Tomem Waitsem vybrali materiál pro dvojalbum Nighthawks at the Diner.
Klub uvnitř studia
Howe už věděl, že Waitsův koncert nezačíná první písní a nekončí posledním akordem. Mezi skladbami mluvil, natahoval historky, odbočoval, nechal pointu chvíli viset a čekal, co se ozve ze sálu. Studiová deska uměla zaznamenat písně. Hůř už chvíle mezi nimi. Proto klub vyrostl přímo tam, kde šlo zachytit obojí.
Pianista Mike Melvoin, saxofonista Pete Christlieb, kontrabasista Jim Hughart a bubeník Bill Goodwin přitom nebyli čtyři elegantní kusy nábytku za zpívajícím básníkem. Hughart vzpomínal, že před natáčením několik dní zkoušeli a učili se Waitsův materiál zpaměti. Všichni měli za sebou jazzové zkušenosti a tady se to hodilo jinak než jen barvou saxofonu nebo walkin‘ pojetím kontrabasu. Uměli počkat. Uhnout. Přidat se ve chvíli, kdy věta začala mít rytmus.
Kapela dávala hudební čas i slovům, která by jinde zůstala konferováním. Waits mohl větu natáhnout, zarazit ji uprostřed, nechat sál zasmát a znovu se chytit. Pointa vyvolala smích, smích udělal pauzu a z té pauzy mohl přijít další nástup. Bez lidí u stolů by některé pauzy, pointy a návraty do rytmu vypadaly jinak.
Nejdřív řečnění, potom už hranice mizí
Album nám to zpočátku ukazuje skoro názorně. Samostatný úvod stojí před „Emotional Weather Report“, „On a Foggy Night“, „Eggs and Sausage“ i „Better Off Without a Wife“. Nejdřív Waits mluví, potom začne píseň. Cedulky jsou ještě čitelné.
Pak přijdou jedenáctiminutové „Nighthawk Postcards (From Easy Street)“. Leží skoro přesně uprostřed desky a zvláštní úvod už nepotřebují. To, co se předtím dělilo mezi dvě stopy, teď teče jedním korytem. Městské obrazy, vyprávění, hudební fráze a rytmus slov se přestanou starat o to, jestli jim budeme říkat píseň, recitace nebo jazzové číslo.
Od té chvíle se samostatná intra zkrátí. „Warm Beer and Cold Women“ a „Putnam County“ ještě nějaké uvedení dostanou, „Spare Parts I“ už ne. Druhá polovina alba plyne ve větších kusech. Co se na začátku muselo oddělovat, už žádné cedulky nepotřebuje.
Kdo tu vlastně mluví
S Waitsovou tehdejší postavou je to podobné. Staré fotografie, chraplavý hlas, cigarety, alkohol, bary a lidé, kteří po půlnoci ještě nemají důvod jít domů, svádějí k jednoduchému obrázku: věčně přiopilý tulák si zapisuje vlastní noci. Jenže Nighthawks jsou chytřejší.
Waits během večera nevydrží v jediné roli. Chvíli je hostitelem podniku, pak meteorologem vlastních nálad v „Emotional Weather Report“, starým mládencem v „Better Off Without a Wife“, pozorovatelem města v „Nighthawk Postcards“. Jednou mluví sám za sebe, jindy si první osobu jen půjčí. „Já“ v jeho písni ještě není občanský průkaz.
Beatnická stopa je tu důležitější jako zacházení s jazykem než jako uniforma. Waits tehdy o Kerouacovi mluvil hlavně jako o stylistickém záchytném bodu. V mluvených kusech se mohl méně starat o písňovou formu a nechat vyprávění postupovat podle rytmu řeči a sledu obrazů. Nemusel si oblékat beatnický kostým. Stačilo pustit řeč z vodítka.
Nejlépe je to slyšet v „Nighthawk Postcards“. Waits v nich není hrdinou města, spíš jeho kamerou. Sbírá značky, auta, výlohy, podniky a lidi, kteří by v jiné písni zůstali za oknem. Jeho noční svět nedrží pohromadě jedna životní zkušenost. Drží ho pohled.
Proto do něj bez potíží vstoupí i „Big Joe and Phantom 309“. Skladbu napsal Tommy Faile a známou ji udělal především Red Sovine; není tedy Waitsovou autobiografickou vzpomínkou. Přesto na desce nepůsobí cize. Noční silnice, stopař, truck stop, káva a příběh pro člověka, který se na chvíli zastavil – tohle všechno už dávno patří k sobě.
Po druhé ráno
V první polovině je pořád dost společenské energie: slovní hříčky, smích, jídlo, pivo, lidé u stolů. S „Warm Beer and Cold Women“ začne noc těžknout. V „Putnam County“ už jsme po druhé ranní. Podniky zavírají, židle jdou na stoly a auta se rozjíždějí domů. Nighthawks at the Diner mají v sobě návrat domů mezi třetí a čtvrtou ráno. Ne jako údaj z hodinek, spíš jako stav, kdy je energie večera pryč a člověk si prázdnějšími ulicemi ještě veze hlasy, kouř, pití a rozhovory, které před hodinou zněly o něco důležitěji.
A právě když „Putnam County“ posílá lidi domů, „Big Joe and Phantom 309“ silnici znovu otevře. Místo tečky přijde stopař, kamion a truck stop. Noc si ještě vezme pár mil navíc. Je však potřeba opravit starou představu, že Nočňátka prostě dokončují sobotní večer, který začal na The Heart of Saturday Night (spotify link).
To album už samo došlo až za zavírací dobu. Nejpřesnější spojkou jsou „Putnam County“ a závěrečné „The Ghosts of Saturday Night“: obě skladby míří do stejné pozdní hodiny, jen každá z jiné strany. Nighthawks tedy nejsou další hodinou téhož večera. Spíš roztáhly přes celé album místo, které se na konci The Heart of Saturday Night vešlo do jediné skladby.
Hopperův obraz Nighthawks, k nimž odkazuje název i výtvarné řešení obalu Cala Schenkela, tu mají smysl hlavně jako obraz, ne jako psychologická pomůcka. Osvětlený podnik uprostřed noci, pár lidí uvnitř, venku ulice. Není třeba každému u pultu diagnostikovat osamělost. Úplně stačí, že svět venku na chvíli přestal být důležitý.
Zavírací hodina
Ani po „Big Joe and Phantom 309“ se nezhasne. „Spare Parts II and Closing“ zabírají přes pět minut. Waits se vrátí z příběhu do místnosti, představí muzikanty, ještě chvíli mluví k publiku a teprve potom nechá večer dojít ke dveřím. Není to děkovačka nalepená za poslední skladbu. Je to zavíračka.
Deska vznikla výběrem ze čtyř vystoupení. V uších se přesto složí do jediného večera, který má příchod, provoz i chvíli, kdy se začnou zvedat židle. Možná proto nakonec není na Nighthawks at the Diner nejdůležitější, která skladba je nejlepší. Waits tu nemusí rozhodovat, jestli právě mluví, zpívá nebo vypráví cizí příběh. Dokud se nezavírá, všechno se vejde na jeden účet. Až potom se jde domů.
Poznámka pro českého čtenáře
Užitečným průvodcem zůstává dvoudílný soubor Waitsových textů v překladech Zdeňka Pecky Bad Liver & A Broken Heart / Špatný játra & Zlomený srdce (1996, nakladatelství Paseka ISBN 80-7185-081-0). U desky, na níž slova často odmítají poznat, kde končí řeč a začíná píseň, se hodí mít je po ruce.
Tom Waits: Nighthawks At The Diner
Label: Asylum Records – 7E-2008
Format: 2 × Vinyl, LP, Album, CP; Gatefold
Country: US
Released: 1975
Genre: Rock, Blues
Style: Blues Rock
Tracklist:
A1 (Opening Intro) 2:59
A2 Emotional Weather Report 3:43
A3 (Intro) 2:18
A4 On A Foggy Night 3:49
A5 (Intro) 1:55
A6 Eggs And Sausage (In A Cadillac With Susan Michelson) 4:13
B1 (Intro) 3:22
B2 Better Off Without A Wife 3:53
B3 Nighthawk Postcards (From Easy Street) 11:27
C1 (Intro) 0:55
C2 Warm Beer And Cold Women 5:21
C3 (Intro) 0:48
C4 Putnam County 7:34
C5 Spare Parts I (A Nocturnal Emission) 6:23
Written-By – Tom Waits / Chuck E. Weiss
D1 Nobody 2:49
D2 (Intro) 0:41
D3 Big Joe And Phantom 309 6:30
Written-By – Tommy Faile
D4 Spare Parts II And Closing 5:14
Credits:
Bass – Jim Hughart
Drums – Bill Goodwin
Electric Piano – Mike Melvoin (tracks: A6, B2, C2, C4)
Piano – Mike Melvoin (tracks: A2, A4, B3, C5, D4), Tom Waits (tracks: A6, B2, C2, C4, D1)
Tenor Saxophone – Pete Christlieb
Vocals – Tom Waits
Written-By – Tom Waits (tracks: A1 to C4, C6 to D4)
Engineer [Assistant], Recorded By [Assistant] – Kelly Kotera, „Big Norm“ Dlugatch, Rick Smith, Ron Marks, Steve Smith
Engineer, Producer – Bones Howe
Recorded By – Bones Howe
Mastered By – Terry Dunavan
Other [Instance] – Herb Cohen
Photography By [Back Cover] – Matt Kramer
Photography By [Cover, Liner] – Norman Seeff
Design – Cal Schenkel
Notes:
Recorded live and engineered at The Record Plant and Wally Heider Recording, Hollywood on July 30 & 31, 1975. Mastered at Elektra Sound Recorders, Los Angeles.
