Hubert Sumlin, bluesový kytarista s novátorským pojetím hry

Naposledy aktualizováno: 28.11.2017

Jeden z největších bluesových kytaristů, s velkým vlivem na další vývoj kytarové hry, Hubert Sumlin (16. 11. 1931 – 4. 12. 2011, narozen jako Hubert Charles Sumlin), udělal první bluesové krůčky v rodném Greenwoodu ve státě Mississippi.

Kytara od maminky, která pracovala v pohřebním ústavu

Hubert Sumlin dostal první kytaru od maminky. Koupila ji ze mzdy, kterou si vydělala u pohřebního ústavu. Okamžitě dal dohromady duo s později rovněž úspěšným harmonikářem Jamesem Cottonem. Hrávali na ulici za hrst drobných do klobouku.

Ve dvaceti třech letech se stěhuje do Chicaga, aby se na Cottonovo doporučení připojil, zprvu coby doprovodný kytarista, k jednomu z nejdrsnějších shouterů a majiteli dunivého hlasu v historii elektrifikovaného městského blues – Howlin‘ Wolfovi.

Když jsem se poprvé potkal s Howlin‘ Wolfem, vyděsil mě k smrti. Všichni se s tím chlapem báli promluvit, ale když na to přijde, byl to tenkrát ještě mladej kluk, člověče,“ dával k lepšímu.

Jeho učitelem hry na kytaru byl chicagský bluesman Big Maceo. „Když měl Maceo mrtvici,“ prozradil Sumlin. „Nemohl používat levou ruku. Tak jsem jezdil s ním a leckdy jsem hrál místo něj levačkou. Tak jsem se naučil jeho styl.“

Z kapely odcházel snad stokrát

Od roku 1956 se stává Wolfovým sólovým kytaristou. Sumlinovy legendární, jako břitva ostré, odsekávané akordy zní na klasických bluesových nahrávkách Killin‘ Floor, Smokestack Lightin‘, Red Rooster, Spoonful nebo Ain’t Superstitious.

Vždy bez reptání plnil Howlinova přání a to přesto, že byl z kapely snad stokrát na odchodu. Zásadní vliv na jeho kytarovou hru mělo Wolfovo přání, aby přestal používat při hře trsátko a hrál pouze prsty.

I přesto svojí muzice vždy bezmezně věřil, když řekl: „Hudba vychází ze srdce. A můžeš být tím nejlepším, můžeš být tím, čím chceš být. To je ono! Můžeš dělat, co chceš. Věřím, že jsem bluesový hráč. Nikdy jsem nebyl milionář, ale myslím si, že jsem. Páč já to mám.“

Hubert byl dlouhých dvacet let součástí Howlin‘ Wolfových koncertů a nahrávacích sessions. Pouze na velice krátkou dobu se přidal k Muddy Watersovi, ale s tím se rázný Hubertův šéf vypořádal velice rychle. Souboj o to, v které kapele bude Sumlin hrát, byl hlavní příčinou mnohaleté rivality obou bluesových hvězd.

První sólové album vydal až v pětačtyřiceti
Hubert Sumlin: Groove (1976, Black and Blue)
Hubert Sumlin: Groove (1976, Black and Blue)

K natočení první sólové dlouhohrající desky Groove se Hubert propracuje až po Wolfově skonu v roce 1976. Nahrávka vychází u francouzského labelu Black And Blue.

Na další alba podepíše smlouvu u prestižních bluesových značek Black TopBlind Pig. V roce 1989 připraví velice zdařilé Heart And Soul, na němž fanoušky překvapil výbornými vokály.

Hubert Sumlin: I Know You (1998, AcousTech)
Hubert Sumlin: I Know You (1998, AcousTech)

O devět let později nachystá pro AcousTech asi nejlepší vlastní počin – I Know You. Na něm se prezentuje jako vyzrálá bluesová osobnost.

Za doprovodu výborné studiové kapely, v níž mj. zasedli bubeník Sam Lay a harmonikář Carey Bell, nahrál výběr ze skladeb chicagských bluesových velikánů Jimmyho ReedaElmore Jamese. Doplnil je několika vlastními dvanáctkami a samozřejmě připojil i něco z repertoáru svého dlouholetého bosse.

album inspirované příhodou s nelegálním pálením alkoholu
Hubert Sumlin: About Them Shoes (2005, Tone-Cool/Artemis)
Hubert Sumlin: About Them Shoes (2005, Tone-Cool/Artemis)

Šest let před smrtí pozval do studia dávného spoluhráče Jamese Cottona. Za produkčního dohledu, a hráčské výpomoci, stoneovského Keithe Richardse, Erica Claptona, Levona HelmseDavida Johansena, připravil výborné About Them Shoes pro Tone-Cool/Artemis.

Název alba inspirovala Sumlinova příhoda z dětství. Při procházce v lese narazil na otcův úkryt, ve kterém schovával destilační přístroj na pálení whisky. Zeptal se, k čemu slouží a otec mu vysvětlil, že bez prodeje moonshine alkoholu by neměl Hubert ponožky a boty.

Sumlinova kytarová hra ovlivnila mnoho světových bluesrockových kytaristů. Hlásili se k němu Jimmy Page i Eric „Slowhand“ Clapton. Bez jeho typického zvonivého tónu, klouzání po strunách, vybrnkávání a ohýbání stlačených strun směrem k horní hraně hmatníku, bychom dnes neobdivovali Stevie Ray VaughanaRonnie Earla.

Hubertův přínos blues asi nejlépe shrnul kytarista Bob Margolin, člen kapely Muddyho Waterse: „Ostatní kytaristé se inspirovali jeho hrou, žádný z nich ale nikdy nezněl jako Hubert.

Ukázky:

Killin‘ Floor – https://youtu.be/3C4PsXoFslM
Smokestack Lightin‘ – https://youtu.be/9Ri7TcukAJ8
Groove – https://youtu.be/K-ES2H5y_3E
Chunky – https://youtu.be/UZje1XIaP1w
I Could Be You – https://youtu.be/RbhAFBvyoUk
I Love The Life I Live, I Live The Life I Love – https://youtu.be/dCuYqJbQ2S4

Be sociable and share

Autor

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..