Chet Baker, doživotní feťák a westcoastový trumpetista

Naposledy aktualizováno: 15.4.2019

Chet Baker, portrét z osmdesátých let 20. století
Chet Baker, portrét z osmdesátých let 20. století

Život trumpetisty, hráče na křídlovku a zpěváka Cheta Bakera (23. 12. 1929 – 13. 5. 1988, narozen jako Chesney Henry Baker) se svým tragickým vyústěním stal smutným příběhem talentovaného muzikanta milujícího jazzovou hudbu, který propadne drogové závislosti.

Westcoastový kvartet Gerryho Mulligana
Gerry Mulligan Quartet (1952, Pacific Jazz)
Gerry Mulligan Quartet (1952, Pacific Jazz)

Chet Baker začal pojídat muzikantský chlebíček v roce 1946 jako vojenský odvedenec v 298. armádním orchestru. O čtyři roky později se objeví v San Franciscu a účastní se mnoha tamních divokých bebopových jam sessions.

V roce 1952 se přesouvá do Los Angeles, kde krátce spolupracuje s altsaxofonovou bebopovou legendou Charliem Parkerem. Později se přidá k barytonsaxofonistovi Gerry Mulliganovi a společně založí jeden z nejvlivnějších kvartetů v jazzové historii.

Mulligan byl před tím členem revolučního noneta Birth of The Cool. V letech 1949/1950 s ním hrál na třech newyorských nahrávacích frekvencích, zorganizovaných trumpetistou Miles Davisem, pod patronací labelu Capitol Records.

V Mulliganově seskupení ještě hráli basista Bob Whitlock a bubeník Chico Hamilton. Na tehdejší zvyklosti netradičně složený kvartet Chetovi umožní objevit kouzlo Cool Jazzu, jemuž se na západním pobřeží USA dostane pojmenování West Coast.

Dříve nemyslitelná absence piana přináší dosud neslyšenou souhru čtyř výborných muzikantů. Hrají více uvolněně, využívají bohaté harmonické postupy a méně improvizují. Možná tehdy se začala naplňovat Bakerova slova: „Jazz se není možné naučit, musíš se pro něj narodit.“

jízda na „Heroinovém koni“
Chet Baker: Sings And Plays (1955, Pacific Jazz)
Chet Baker: Sings And Plays (1955, Pacific Jazz)

Nic ale nebývá zadarmo. Za odtažitým cool vystupováním westcoastových muzikantů, oblečených do skvěle padnoucích obleků, s pečlivě učesanými vlasy, se skrývá temná hnací síla jazzu počátku padesátých let.

Je jím heroin. Zprvu levná a snadno dostupná droga, prodávaná převážně černochům v městských aglomeracích na Východě USA, má významný vliv na formování moderních jazzových odnoží.

Drogově závislí hudebníci hrají zpomaleně a na pódiu jsou pohrouženi sami do sebe. Bakerův nezúčastněný přednes dnes klasické My Funny Valentine ovlivnil desítky jeho následovníků.

Chet Baker: Chet Baker & String (1954, Columbia)
Chet Baker: Chet Baker & String (1954, Columbia)

V roce 1953 se Chet osamostatňuje. Až do začátku další dekády si užívá popularitu srovnatelnou s filmovými hvězdami.

Ještě ten samý rok vítězí v silné konkurenci vynikajících trumpetistů Clifforda Browna nebo Milese Davise v hlasování jazzových fanoušků a čtenářů magazínu Down Beat. První místo obhájí i následující rok. Navíc se umístí na čtvrtém místě mezi zpěváky.

Jeho mladicky svěží tvář, chlapecky vemlouvavý a znělý zpěv ještě nejsou zdevastovány drogovou závislostí. Díky tomu nazpívá výbornou LP desku Chet Baker Sings and Plays (1955, Pacific Jazz).

Směr Evropa a konec bezstarostné drogové jízdy
Chet Baker In Europe: A Jazz Tour Of The NATO Countries (1957, Pacific Jazz Records)
Chet Baker In Europe: A Jazz Tour Of The NATO Countries (1957, Pacific Jazz Records)

V roce 1955 dostává nabídku od filmového studia Columbia Pictures na roli ve filmu Hell’s Horizon. Hollywoodská herecká kariéra ho ale nezláká. Namísto toho sestaví s belgickým pianistou Françoisem Bolandem nový kvintet a odjíždí na osmiměsíční turné po Evropě.

V rámci evropských koncertů mu vybude čas na studiovou práci. V Paříží připraví ve spolupráci s proměnlivou rytmikou ve složení Jimmy Bond (basa), Bert Dahlander resp. Peter Littman (bicí) a Dick Twardzik nebo Gérard Gustin (piano) dlouhohrající desku Chet Baker In Europe: A Jazz Tour Of The Nato Countries (1956, Pacific Jazz Records)

Chet Baker: Chet Baker In New York (1958, Riverside Records)
Chet Baker: Chet Baker In New York (1958, Riverside Records)

Na konci padesátých let vydává pod produkčním vedením Orrina Keepnewse, majitele Riverside Records, dvě velice dobrá cooljazzová alba Chet In New York (1958) a Chet (1959), Riverside Records).

Bakerova popularita, orámovaná bezstarostnou drogovou jízdou, pohasne v roce 1960. Je opakovaně vězněn za držení omamných látek v USA i Evropě. Vyhostí ho z Velké Británie, Švýcarska a Spolkové republiky Německo. Až po čtyřech letech odmlky se vrací do studia společně s Georgem ColemanemKirkem Lightseym.

Za neceloupětiletku pobytu na Starém kontinentě vydá několik vyložené slabých, narychlo natočených, LP desek Byla to feťácká daň, jíž platil za touhu získat hotovost pro pokrytí enormních finančních nákladů za získání drog.

Chet je zpět, ale jen na chvilku

Jedno solidní album vychází v roce 1962. Tehdy se vrátil na svobodu z osmnáctiměsíčního pobytu za mřížemi italského vězení, kam byl odsouzen za nákup a distribuci heroinu. S několika evropskými muzikanty nahrál snímky pro lehce nadprůměrné album Chet Is Back! (1962, RCA Victor Records).

Chet Baker: Chet Baker In Tokyo (1996, Evidence), posmrtně vydané koncertní záznamy z roku 1987
Chet Baker: Chet Baker In Tokyo (1996, Evidence), posmrtně vydané koncertní záznamy z roku 1987

Rajtování na heroinové kobyle ho bohužel udolává i v dalších letech. V roce 1968 při rvačce přichází téměř o všechny zuby a bojuje o holý život. Do roku 1972 o něm není víceméně nic slyšet. V polovině sedmdesátých let se definitivně vrací na koncertní pódia a do nahrávacích studií.

Na chvíli se zdá, že se vrátil zcela jiný a nový Chet Baker. Jeho trubka zní agresivněji a svěže. V jeho diskografie přibyde několik alb pro různá menší vydavatelství v Evropě a v zámoří.

Spolupráci mu nabídne Elvis Costello a pozve ho na nahrávací sessions, během nichž Chet nahraje trumpetové sólo ve skladbě Shipbuilding, která se objevila na albu Punch The Clock (1983, F-Beat) kapely Elvis Costello And The Attractions. První verzi nazpíval Robert Wyatt. Costello napsal text v době války o Falklandy. Jde o paradox válečných konfliktů. Opravy a výroba nových válečných lodí přinesly oživení a prosperitu do britských loděnic.

V roce 1982 vychází na Costellově albu Imperial Bedroom (1982, F-Beat) píseň Almost Blue, která se v Chetově podání stane, podobně jako v případě Johnnyho Cashe píseň Hurt od Trenta Reznora, jakýmsi Bakerovým epitafem za jeho osudem a hudební kariérou.

Chet Baker 1987 (Photo: Bertrand Fèvre)
Chet Baker 1987 (Photo: Bertrand Fèvre)

Životní pouť Cheta Bakera končí pádem z okna ve druhém patře amsterodamského hotelu. Je těžké oddělit od sebe Chetův skutečný muzikantský život a mýty, které se kolem jeho osoby a smrti postupně nahromadily. Bývá často porovnávám s Milesem Davisem, z jehož stínu se mu nikdy nepodařilo zcela vystoupit.

Ukázky:

My Funny Valentine – https://youtu.be/u8bP4jcGGAI
But Not For Me – https://youtu.be/R_f_mMJAezM
Chetty’s Lullaby – https://youtu.be/LOwvDHAF5II
Charlie Haden & Chet Baker – Silence – https://youtu.be/ydlQk5v1OPk
Shipbuilding (Elvis Costello and The Attraction) – https://youtu.be/fprYfInkErg
Almost Blue – https://youtu.be/z4PKzz81m5c

Autor

mingus

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..