Naposledy aktualizováno: 3.7.2026
Od Because of You přes Billa Evanse a MTV až k Lady Gaga: sedmdesát let pro několik generací
Tony Bennett by se 3. srpna 2026 dožil sta let. Přes sedm desetiletí zpíval písně George Gershwina, Irvinga Berlina, Colea Portera a dalších autorů Great American Songbooku. Jejich stáří nikdy nepovažoval za vadu, kterou je třeba zakrývat. Jeho vlastní kariéra se přitom několikrát lámala. Po poválečném vzestupu přišel střet s rockovou érou, dluhy a závislost. Uprostřed propadu vznikly komorní desky s Billem Evansem; později Bennett oslovil publikum, které se narodilo dlouho po jeho prvních hitech.
Sinatrova věta
V dubnu 1965 mluvil Frank Sinatra v časopise Life o svých oblíbených zpěvácích. O Tony Bennettovi prohlásil: „Podle mě je Tony nejlepší zpěvák v branži.“ Bennett podle něj dokázal zprostředkovat záměr skladatele a přidat k němu něco vlastního.
Taková pochvala měla váhu. Sinatra byl pro Bennetta vzorem a jeho veřejné doporučení k němu přivedlo další posluchače. Označení crooner však vystihuje jen část Bennettova zpěvu. Uměl být důvěrný a uhlazený, ale také rozeznít velký sál bez mikrofonu. Belcantovou průpravu spojoval s jazzovým frázováním a každý návrat ke známé písni upravoval podle večera i spoluhráčů.
Bezvadně padnoucí obleky neprozrazovaly, čím si Bennett prošel. Anthony Dominick Benedetto (3. 8. 1926 – 21. 7. 2023) bojoval jako americký pěšák v závěru druhé světové války v Evropě. Na jaře 1945 se jeho jednotka podílela na osvobození jednoho z táborů komplexu Kaufering, který patřil pod Dachau.
O dvacet let později přijal pozvání Harryho Belafonta a připojil se k závěrečné části pochodu za volební práva Afroameričanů ze Selmy do Montgomery. Jeho odpor k rasismu nevznikl až v bezpečí koncertních sálů.
Hlas mezi popem a jazzem
Po návratu z války studoval zpěv na newyorské American Theatre Wing School a v tamních klubech vystupoval jako Joe Bari. Jeho dráhu změnil večer roku 1949. Pearl Bailey jej pozvala do svého programu v Greenwich Village, kde ho zaslechl Bob Hope. Hope jej přizval do svého programu a z Anthonyho Benedetta během krátkého rozhovoru udělal Tonyho Bennetta.
S Columbií podepsal smlouvu roku 1950. O rok později strávila balada „Because of You“ deset týdnů na prvním místě americké hitparády. Následovaly „Cold, Cold Heart“, původně píseň Hanka Williamse, a roku 1953 „Rags to Riches“. Bennett byl v první polovině padesátých let především popovou hvězdou; jazz do jeho nahrávek pronikal postupně.
Na albu Cloud 7 (1955) už Bennetta doprovázel jazzový soubor vedený kytaristou Chuckem Waynem. Pianista a aranžér Ralph Sharon, jenž se stal Bennettovým hudebním ředitelem, posunul tuto cestu dál na The Beat of My Heart (1957, spotify link).
Vedle Herbieho Manna a Nata Adderleyho se na desce vystřídali bubeníci a perkusisté Art Blakey, Jo Jones, Chico Hamilton či Candido Camero. Rytmus vévodí desce spolu s vokálem. Bennett se o něj opírá, předbíhá jej a zase mu přenechává místo.
Spolupráce s orchestrem Counta Basieho přinesla dvě alba vydaná roku 1959: In Person! (spotify link) a Basie Swings, Bennett Sings (spotify link). Druhé z nich později vycházelo také pod názvem Strike Up the Band. Bennettův hlas vedle Basieho rytmiky neztratil intimitu, jen získal jiný tah.
Když roku 2021 přebíral cenu Jazz FM za celoživotní dílo, shrnul svůj vztah k jazzu jednoduše: „Jazzové hudebníky jsem poslouchal, abych si vytvořil vlastní vokální styl.“ Přitahovala ho jejich schopnost reagovat v daném okamžiku a proměňovat hudbu během hraní. Proto po většinu kariéry pracoval s jazzmeny, v jejichž podání se stejný repertoár každý večer trochu změnil.
Srdce ponechané v San Francisku
Píseň „I Left My Heart in San Francisco“ poprvé veřejně zazpíval roku 1961 v sále Venetian Room hotelu Fairmont. Columbia jí příliš nevěřila a studiová nahrávka vyšla následující rok na béčkové straně singlu „Once Upon a Time“. Rozhlasoví disc-jockeyové však začali hrát právě ji.
Balada se stala Bennettovým poznávacím znakem. Nahrávka mu přinesla první dvě ceny Grammy, včetně ocenění za nahrávku roku, a album I Left My Heart in San Francisco (spotify link) proniklo do první pětice amerického žebříčku. San Francisco přijalo píseň za svou; před Fairmontem stojí od roku 2016 Bennettova socha. Jedna melodie propojila newyorského zpěváka s městem na opačném pobřeží pevněji než jakákoli reklamní smlouva.
S Billem Evansem bez záchranné sítě
Od poloviny šedesátých let klesal prodej Bennettových desek a Columbia jej tlačila k dobovému popovému repertoáru. Výsledkem bylo album Tony Sings the Great Hits of Today! (1970, spotify link), na němž zpíval mimo jiné „Eleanor Rigby“, „Something“ a „MacArthur Park“. Bennett později vzpomínal, že před první nahrávací frekvencí zvracel. Jeho vztah s Columbií se rozpadal postupně a skončil roku 1972, po více než dvaceti letech.
Krátké působení u MGM a Verve velký obrat nepřineslo. Bennett si proto založil vlastní vydavatelství Improv. V roce 1973 natočil s kvartetem trumpetisty Rubyho Braffa a kytaristy George Barnese dvě sady písní Richarda Rodgerse a Lorenze Harta. Improv je vydal až jako Tony Bennett Sings 10 Rodgers & Hart Songs (1976) a Tony Bennett Sings More Great Rodgers & Hart (1977).
Ještě podstatnější byla dvě setkání s Billem Evansem. The Tony Bennett/Bill Evans Album (1975, spotify link) si vystačí s hlasem a klavírem. Bez orchestru, smyčců a rytmické sekce je slyšet každé Bennettovo nadechnutí i každé Evansovo odmlčení před dalším akordem. V „My Foolish Heart“ si oba hlídají ticho stejně pozorně jako melodii; „Some Other Time“ připomíná rozhovor dvou lidí, kteří vědí, kdy ustoupit.
Druhé album Together Again (spotify link) nahráli v roce 1976; u Improv vyšlo o rok později. Desku otevírá Evansovo sólové provedení filmového tématu „The Bad and the Beautiful“. Teprve potom se o slovo přihlásí Bennett. Pořadí má význam: Evans je rovnocenný partner a Bennett mu ponechává stejnou váhu. Práci s Evansem později řadil k nejuspokojivějším zážitkům své kariéry.
Improv nedokázal zajistit potřebnou distribuci a roku 1977 skončil. Některé z nejlepších Bennettových desek sedmdesátých let tak vznikly v době, kdy se mu rozpadala kariéra. Na konci desetiletí byl bez nahrávací smlouvy i manažera, finanční úřad se chystal zabavit jeho dům a Bennett užíval kokain. Po předávkování v roce 1979 požádal o pomoc syna Dannyho.
Návrat bez převleku
Danny Bennett se stal otcovým manažerem, dal do pořádku jeho finance a hledal publikum za hranicemi lasvegaských klubů. Začal domlouvat univerzitní koncerty, menší divadla a televizní pořady sledované mladšími diváky. Repertoár ani způsob zpěvu se nezměnily. Mladším posluchačům přitom zněly písně Irvinga Berlina a Colea Portera nově: mnozí je slyšeli poprvé.
Obrat trval roky. Po čtrnácti letech se Bennett roku 1986 vrátil k Columbii s albem The Art of Excellence (spotify link), které se dostalo na 160. místo žebříčku Billboard 200. Následovalo Astoria: Portrait of the Artist (1990, spotify link), pocta Sinatrovi Perfectly Frank (1992, spotify link) a pocta Fredu Astairovi Steppin’ Out (1993, spotify link). První z těchto poct mu přinesla první Grammy od roku 1962; o rok později uspělo i Steppin’ Out.
V listopadu 1992, krátce po vydání Perfectly Frank, mluvil ve studiu stanice WBGO s moderátorem Michaelem Bournem o Sinatrovi a o písních, k nimž se oba zpěváci celý život vraceli. Rozhovor zachycuje Bennetta na prahu návratu, jehož skutečný rozměr tehdy nemohl nikdo tušit.
Pořad MTV Unplugged jej v roce 1994 postavil před kamery bez nostalgických kulis. Doprovázelo ho trio Ralpha Sharona; jako hosté se přidali k.d. lang a Elvis Costello. Živé album MTV Unplugged (spotify link) se stalo platinovým. Za nahrávku získal Bennett v roce 1995 Grammy za nejlepší tradiční popový vokální výkon; deska navíc vyhrála album roku. Deník New York Times napsal, že Bennett generační propast nepřeklenul, nýbrž zbořil.
Písně, které si vzpomínaly za něj
Bennett pak nahrával v tempu, které by bylo mimořádné i u zpěváka o několik desetiletí mladšího. Tony Bennett on Holiday (1997, spotify link) věnoval Billie Holiday. Následovala alba s k.d. lang, Dianou Krall a dalšími zpěváky. Duet „Body and Soul“ s Amy Winehouse se stal její poslední studiovou nahrávkou. Podstatné je, jak Bennett čeká na její frázi a odpovídá jí. Dva hlasy dělí téměř šest desetiletí; v písni je spojuje dokonalé naslouchání si.
S Lady Gaga natočil album Cheek to Cheek (2014, spotify link). Na The Silver Lining: The Songs of Jerome Kern (2015, spotify link) jej doprovodil klavírista Bill Charlap se svým triem. Album získalo v roce 2016 Grammy za nejlepší tradiční popové vokální album. Když deska vyšla, bylo Bennettovi devětaosmdesát; cena přesto nepůsobila jako zdvořilost vůči veteránovi. Frázování už neslo stopy věku, smysl pro tempo a význam textu zůstal přesný.
Bennettovi lékaři diagnostikovali Alzheimerovu chorobu roku 2016. O dva roky později následovalo Love Is Here to Stay (spotify link) s Dianou Krall a triem Billa Charlapa. Písně Colea Portera pro Love for Sale (2021, spotify link) nahrával s Lady Gaga od roku 2018 do počátku roku 2020. Projevy nemoci už tehdy byly zřetelné. Rodina o nemoci informovala veřejnost až v roce 2021.
Odolával dlouho
Hudební paměť odolávala chorobě déle než každodenní orientace. Na doporučení neuroložky doma dvakrát týdně zkoušel devadesátiminutový koncertní program s dlouholetým pianistou Leem Musikerem. Ve dnech 3. a 5. srpna 2021 ještě vystoupil s Lady Gaga v newyorské hale Radio City Music Hall. Byly to jeho poslední veřejné koncerty; plánované podzimní turné bylo krátce nato zrušeno.
Tony Bennett zemřel 21. července 2023 ve svém newyorském domově, necelé dva týdny před sedmadevadesátými narozeninami. Jeho žena Susan později řekla, že poslední písní, kterou doma u klavíru zazpíval, byla „Because of You“. Tatáž skladba jej roku 1951 poprvé vynesla na vrchol hitparády. Dvaasedmdesát let mezi těmi dvěma okamžiky je Bennettova kariéra v jediné větě.
