A New Black Poet Gil Scott-Heron: Small Talk At 125th And Lenox (1970, Flying Dutchman Records)

Naposledy aktualizováno: 16.12.2018

Na hudební album nebyly peníze, a tak se začalo poezií

A New Black Poet Gil Scott-Heron: Small Talk At 125th And Lenox (1970, Flying Dutchman Records)
A New Black Poet Gil Scott-Heron: Small Talk At 125th And Lenox (1970, Flying Dutchman Records)

Gil Scott-Heron chtěl s Brianem Jacksonem nabídnout Bobu Thielemu písně. Protože na hudební album nebyly peníze, vzniklo Small Talk At 125th And Lenox – úsporný debut hlasu, perkusí a několika klavírních písní, který nakonec otevřel cestu k  následovníku Pieces Of A Man.

„Byli jsme bratři“

Na jaře 1969 dokončil Gil Scott-Heron román The Vulture, kvůli kterému přerušil studium. Na podzim se vrátil na Lincoln University v Pensylvánii. Na kolejích se pohyboval mezi jazzovými nadšenci kolem Victora Browna. Místo učení spolu poslouchali Johna Coltranea, Dextera Gordona nebo Herbieho Hancocka – muzikanty, které tehdejší rádio hrálo jen zřídka. Právě na Lincolnu se Scott-Heron potkal také se šestnáctiletým pianistou Brianem Jacksonem. Velmi rychle spolu začali psát písně pro studentskou kapelu Black & Blues. „Byli jsme bratři,“ vzpomínal později Jackson.

Inspirace díky The Last Poets

Básnická sbírka Small Talk At 125th and Lenox A Collection of Black Poems by Gil Scott-Heron
Básnická sbírka Small Talk At 125th and Lenox A Collection of Black Poems by Gil Scott-Heron

V New Yorku zároveň poznával, co může básník se slovem dělat mimo stránky knihy. K The Last Poets ho přivedli perkusionisté Isaiah Washington a Charlie Saunders; když se Gil objevil v jejich čtvrti, chodívali na jejich vystoupení. Saunders se zanedlouho objeví také při natáčení Small Talk At 125th And Lenox.

The Last Poets přitom nestavěli výhradně na a cappella přednesu. Rytmus a perkuse patřily k jejich vystupování už v raném období. Scott-Herona na The Last Poets přitahoval hlavně způsob, jakým se mluvené slovo opíralo o rytmus a přitom zůstávalo v popředí.

Namísto hudebního alba nahrajeme recitace poezie

Na konci školního roku 1970 se Scott-Heron vydal za Bobem Thielem. Přes kontakt u nakladatelství World Books se dostal k producentovi, který rozhodně nebyl na jazzové scéně žádný zelenáč. Po osmi letech u Impulse! měl za sebou nahrávky Johna Coltranea včetně A Love Supreme (spotify link) a v roce 1969 založil vlastní Flying Dutchman Records. Šlo o nezávislý podnik, jehož distribuci na většině zahraničních trhů tehdy zajišťovala organizace Philips.

Scott-Heron ale nepřišel nabízet kariéru recitátora. Thielemu vysvětlil, že s Brianem Jacksonem píší písně a že by je mohli využít interpreti, které producent nahrával. Thiele na celé hudební album dvou neznámých mladíků neměl peníze. Gilovu poezii však znal a navrhl levnější první krok: natočit ji a případným výdělkem zaplatit pozdější album s hudbou. „Jestli na tom něco vyděláme, možná dáme dohromady peníze a uděláme hudební album,“ vzpomínal Scott-Heron na Thieleho nabídku.

A New Black Poet Gil Scott-Heron: Small Talk At 125th And Lenox (1970, Flying Dutchman Records)
A New Black Poet Gil Scott-Heron: Small Talk At 125th And Lenox (1970, Flying Dutchman Records)

Thieleho audioknihovna

Thiele měl pro podobnou desku precedent už z doby před Flying Dutchman. V roce 1959 produkoval Jacku Kerouacovi Poetry for the Beat Generation. Později Flying Dutchman vedle jazzu vydával také politické projevy, mluvené slovo a nahrávky zachycující dobové společenské konflikty. V katalogu se objevili H. Rap Brown, Angela Davis nebo četby textů Peta Hamilla a Roberta Scheera; na A Night At Santa Rita Scheerovo vyprávění doprovodili Ron Carter a James Spaulding. Scott-Heronova poezie tedy vstupovala do prostředí, v němž měl mluvený komentář k americké současnosti svoje místo už předtím.

Nahrávalo se za účasti několika pozvaných přátel

Na konci léta 1970 došlo na Scott-Heronovu premiéru v nahrávacím studiu. Sám později vzpomínal na malou skupinu lidí usazenou na skládacích židlích. Vedle básní natočil i několik písní, které předtím hrával u piana v coffeehouses.

Doprovod tvořili Charlie Saunders a Eddie Knowles na conga a David Barnes na perkuse; Barnes se přidal také vokálně. Ve „The Vulture“, „Who’ll Pay Reparations On My Soul?“ a „Everyday“ si Gil sedá k pianu a básník se mění ve zpěváka. Vedle recitací tak album od začátku nabízí i písňovou polohu.

V „Brother“ se Scott-Heron pouští do mladých Afroameričanů, pro které se afro, radikální slovník a příslušnost k hnutí staly spíš módním znakem než závazkem. „Paint It Black“ pracuje s rozdíly mezi černošskou zkušeností Severu a Jihu, „Evolution (And Flashback)“ a „Enough“ se vracejí k tomu, co se za století od zrušení otroctví skutečně změnilo.

Jinak se dnes poslouchá „The Subject Was Faggots“. Scott-Heron v ní otevřeně zesměšňuje účastníky newyorského drag plesu a některé slovní hříčky publikum odměňuje smíchem. Dobový kontext vysvětluje prostředí a jazyk, v němž báseň vznikla, její homofobii však nevymaže.

Ve „Whitey On The Moon“ se velká politika vměstnala do rodinné historky. Krysa pokousala Scott-Heronovu sestru Nell, za ošetření přišel účet, na který rodina neměla, a proti tomu stojí peníze vynaložené na let na Měsíc. Scott-Heron později vzpomínal, že závěrečnou pointu s posláním účtů za doktora přímo „Whiteymu“ na Měsíc vymyslela jeho matka.

„The Revolution Will Not Be Televised“ dokládá opačný pól desky. První verze si vystačí s prostým perkusivním doprovodemladem a nechává téměř všechnu práci na Scott-Heronově hlasu a řetězení televizních, reklamních a politických odkazů. O rok později na Pieces Of A Man (spotify link) dostane skladba plnější kapelové aranžmá.

Chuť věci utvářet a ovlivňovat

Black & Blues měla devět členů. Scott-Heron s Brianem přinášeli vlastní materiál, Gil ale nebýval hlavním zpěvákem a celý koncert na něm nestál. Na první desce už se neměl za koho schovat.

Gil zároveň nevěřil, že by se podobná nahrávka dostala do rádia. Naštěstí se jeho předpoklady nepotvrdily. FM stanice ve Philadelphii, Washingtonu, Los Angeles a oblasti Sanfranciského zálivu začaly hrát „Whitey On The Moon“, „Brother“ a „The Revolution Will Not Be Televised“. Takový regionální zásah už k průlomu stačil.

Bob Thiele se pak ozval s otázkou, která před první deskou nepřipadala v úvahu: s kým chtějí nahrávat? Jackson tehdy vyslovil jména basisty Rona Cartera a flétnisty Huberta Lawse. Podle jeho pozdější vzpomínky to nebyl úplně vážně míněný návrh; Thiele však přivedl oba, spolu bubeníékem s Bernardem Purdiem. Vzniklo Pieces Of A Man.

O rok později následovalo Free Will (spotify link), třetí a poslední album Scott-Heronova období u Flying Dutchman. Ještě v době, kdy vznikalo druhé album, Scott-Heron sám sebe pořád viděl především jako studenta a budoucího romanopisce, ne profesionálního hudebníka.

A New Black Poet Gil Scott-Heron: Small Talk At 125th And Lenox

Label: Flying Dutchman ‎– FDS 131
Format: Vinyl, LP, Album
Country: US
Released: 1970
Genre: Jazz, Funk / Soul
Style: Spoken Word, Soul
Reedice na CD: BMG 07863 66611 2 (1993)

Tracklist

A1a Introduction 0:31
A1b The Revolution Will Not Be Televised 2:46
A2 Omen 1:45
A3 Brother 2:35
A4 Comment #1 4:26
A5 Small Talk At 125th & Lenox 1:20
A6 The Subject Was Faggots 3:10
A7 Evolution (And Flashback) 3:20

B1 Plastic Pattern People 2:50
B2 Whitey On The Moon 1:57
B3 The Vulture 2:00
B4 Enough 8:37
B5 Paint It Black 0:30
B6 Who’ll Pay Reparations On My Soul ? 4:20
B7 Everyday 4:20

Congas – Charlie Saunders, Eddie Knowles
Percussion – David Barnes
Producer – Bob Thiele
Vocals – David Barnes, Gil Scott-Heron

Be sociable and share

Autor

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi na e-mail mingus(zavínáč)cernejpudink(tečka)cz. Texty jsou chráněny autorským právem. Fotografie a další převzaté materiály se řídí uvedenými licencemi.

Napsat komentář

Web používá Akismet ke snížení množství spamu. Zjistěte, jak jsou zpracovávány údaje z komentářů.