Naposledy aktualizováno: 13.5.2026
Zůstával stranou. A přesto byl skoro všude.
Dave Mason nikdy nepůsobil jako člověk, který potřebuje stát uprostřed scény. A přesto byl u překvapivého množství hudby, která formovala konec šedesátých a sedmdesátých let. Ne jako jméno na plakátu, spíš jako stopa, kterou najdete ve chvíli, kdy začnete číst malé řádky na obalech desek.
Midlands: kraj tvrdé práce i tvrdého zvuku
David Thomas „Dave“ Mason (10. 5. 1946 – 19. 4. 2026) – spoluzakladatel Traffic, autor „Feelin’ Alright?“ a kytarista rozptýlený po deskách Hendrixe, Rolling Stones nebo George Harrisona po sobě nezanechal jednu velkou legendu. Spíš desítky nenápadných momentů, bez nichž by ty nahrávky zněly jinak.
Pocházel z Worcesteru v širším regionu West Midlands. Vyrůstal v prostředí, které formovalo britskou hudbu stejně silně jako Londýn nebo Manchester. Birmingham a celý Midlands daly světu Black Sabbath, ELO, The Move, Duran Duran, Steel Pulse i UB40. Nešlo jen o množství kapel, ale o určitý způsob práce: méně pózy, víc řemesla.
Traffic do téhle linie zapadali přirozeně. Nebyli produktem jedné scény ani jedné módy. Steve Winwood, Jim Capaldi, Chris Wood a Dave Mason míchali folk, soul i improvizaci bez potřeby to někam zařazovat. A právě Mason do toho přinášel zvláštní druh melodické jistoty — písně, které drží i ve chvíli, kdy se kolem nich všechno mění.
Kytarista, kterého chtěli všichni
Když v roce 1967 vznikli Traffic, nebyl to další psychedelický projekt z hlavního města Spojeného království. Byla to kapela, která zkoušela, kam až se dá dojít bez jasného plánu. Mason v ní zanechal písně, které přežily vlastní dobu.
„Hole in My Shoe“ dnes působí jako barevná odbočka, ale „Feelin’ Alright?“ začala žít naplno až ve chvíli, kdy ji vzal do rukou Joe Cocker. Mason tenhle paradox přijímal bez hořkosti — jako něco, co k písním patří. Někdy potřebují jiný hlas, aby se opravdu rozsvítily.
Jeho studiová stopa je přitom rozptýlená napříč jedněmi z nejzásadnějších nahrávek své doby. Dvanáctistrunná kytara na Hendrixově „All Along the Watchtower“. Shehnai a perkusní nástroje na „Street Fighting Man“ Rolling Stones. Kytary na Harrisonově All Things Must Pass. Spolupráce nejenom s Grahamem Nashem, Paulem McCartneym, Wings i Michaelem Jacksonem.
V hudbě, která se kolem něj často nafukovala do póz, zůstával překvapivě praktický: přijít, zahrát přesně to, co skladba potřebuje, a nepřekážet jí víc, než je nutné.
Sólová dráha bez velkých gest
Jeho debut Alone Together (1970) dodnes ukazuje, jak přirozeně dokázal spojovat rock, folk a soul bez okázalosti. A „We Just Disagree“ z alba Let It Flow (1977) — píseň, kterou napsal Jim Krueger — se v Masonově podání proměnila v jednu z těch melodií, které si lidé zpívají, aniž by řešili, odkud vlastně přišly.
V memoárech Only You Know and I Know (2024) píše, že sláva pro něj nikdy nebyla cílem. Chtěl hrát. A chtěl mít pocit, že věci dělá správně. Ta věta zní prostě, ale zpětně vysvětluje skoro všechno.
V devadesátých letech se na chvíli objevil ve Fleetwood Mac. Epizoda, která se nelepí na hlavní příběh kapely — a možná právě proto k němu sedí. Když se vrátili Stevie Nicks a Lindsey Buckingham, poznamenal, že to bylo “asi pro všechny nejlepší”. Bez hořkosti. Spíš jako někdo, kdo ví, kdy má odejít.
Muž, který pomáhal – a nemusel to říkat nahlas
V posledních letech se věnoval i charitativní práci. Podporoval organizaci Little Kids Rock, která dává dětem na amerických veřejných školách nástroje a bezplatný přístup k hudbě. Společně s Tedem Knappem založil Rock Our Vets, iniciativu pomáhající válečným veteránům — od bydlení po prevenci sebevražd.
V roce 2004 spoluzaložil také RKS Guitars, projekt zaměřený na ekologičtější design elektrických kytar, který získal dvě ocenění IDEA. I tady je vidět jeho přístup: spíš hledat, jak věci fungují, než jak vypadají navenek.
Tichý konec
V roce 2025 ukončil koncertování ze zdravotních důvodů. Poslední koncert odehrál v srpnu 2024. Do Rock’n’rollové síně slávy byl uveden už v roce 2004 jako člen Traffic.
Na pódiu působil někdy skoro nenápadně. A přesto byl u vzniku nahrávek, které formovaly moderní hudbu.
Není nutné ho velebit. Stačí se zaposlouchat do míst, kde není hlavním jménem na obalu — a přesto se bez něj skladba najednou nedá představit.
