Naposledy aktualizováno: 10.12.2018
Anglická zpěvačka, skladatelka a herečka Marianne Faithfull (29. 12. 1946) se dnes dožívá významného životního jubilea. Sáhl jsem do archívu a zveřejňuji report z jejího prozatím posledního pražského koncertu v říjnu 2015.
Navzdory vážným zdravotním komplikacím
Dvacet čtyři hodin od koncertu americké zpěvačky a basistky Esperanzy Spalding se hlediště pražského Divadla Archa znovu zaplnilo hudebními fanoušky. Přilákalo je vystoupení anglické rockové legendy Marianne Faithfull. Po překonání vážných zdravotních problémů, souvisejících se zlomeninou kyčle, se Marianne na podzim 2015 znovu vydala na cesty a se svým 50th Anniversary World Tour brázdí Evropu křížem krážem.
Přes honosný název turné se jedná o velice střídmě pojaté koncertní představení. Faithfull doprovází klasické rockové trio, jehož zvukovou paletu obohacuje baskytarista, hrající i na klávesové nástroje. Střídmost v pódiové prezentaci a nasvícení ovšem neznamená, že by byli fanoušci ochuzeni o výsostně hudební zážitky.
V průběhu večera bylo patrné, jaké vážné problémy má Marianne s pohybem. Na pódium ji doprovázel mladý asistent. Opírala se o hůlku a v průběhu kytarových sól odpočívala v klasickém křeslu ušáku.
Tahle ženská v životě zažila leccos a ví, o čem a proč zpívá
Základem koncertního play-listu bylo zatím poslední album Give My Love to London (2014), jehož titulní skladba, z dílny Faithfull a Stevea Earlea, koncert otevírala.
Laneganovská The Stations, úvodní píseň předchozího alba Horses and High Heels (2011), zklidnila do té doby poměrně nesoustředěné auditorium. Další tři písně (Vagabond Ways, novinková Love More Or Less a klasická As Tears Go By) potvrdily, že se Faithfull pohybuje v kabaretně-baladickém repertoáru jako ryba ve vodě.
Její nakřáple znějící hlas přidává podobnému typu písní punc originality a důvěryhodnosti. Tahle ženská v životě zažila leccos a ví, o čem a proč zpívá.
Marianne poté neopomněla představit kapelu, zvukaře i asistenta a znovu se pohodlně usadila do ušáku. Nechala si přinést šálek čaje (o něm později) a obklopená kapelou odzpívala dylanovku It´s All Over Now Baby Blue. V dalším čísle muzikanti přitvrdili. Zahráli řádně ztemnělou verzi Broken English. První fans, dosud usazení ve svých židlích, povstali a aplaudovali ve stoje.
Po Wilder Shores of Love Marianne uvedla další skladbu z nového alba. Napsala ji společně s Nickem Cavem. Marianne se vyznala z toho, že Deep Water nebere jako klasickou píseň. Chápe ji jako modlitbu. Výborná skladba a text – jednoznačný vrchol večera.
Osmdesát minut uteklo jako voda
Koncert pomaličku spěl k závěru. Marianne pokračovala v představování písní z Give My Love to London. Logicky sáhla po písni Sparrows Will Sing od Rogera Waterse. Novinkové CD nemám prozatím příliš naposlouchané a téhle věci jsem nepřišel na chuť.
Před další písní se napila ze šálku a s odporem ho odložila. Šálek čaje jí byl naservírován bez podšálku a po celou dobu se v něm “ráchal pytlík”. Marianne to okomentovala s klasickým suchým anglickým humorem: “Češi vlastně nemají rádi čaj, vy pijete jen pivo.”
Závěrečnou Ballad Of Lucy Jordan z alba Broken English (1979) zazpívala skvěle a evidentně se vydala z posledních sil. Spokojené publikum si vytleskalo přídavek, kterým byla raritní píseň Who Will Take My Dreams Away? složená Angelo Badalementim pro film The City Of Lost Children (1995).
Více jak osmdesát minut uteklo jako voda. Marianne je silná interpretační osobnost, ale zároveň energická ženská, která stále skládá nové písně. Od roku 1987, kdy se vymanila z drogové závislosti, natáčí zajímavá a invenční alba, na které si zve řadu mladých spolupracovníků.
Pokud jí to zdraví dovolí a znovu koncertně navštíví Prahu – budu tam!
Ukázky:
Deep Water (studio version)
– https://youtu.be/cpOFD6jIR_k
Love More Or Less live (Chorzów, 26.10.2015)
– https://youtu.be/6N8tLK66VZQ
Sister Morphine (16 BS Festival Mil·lenni)
– https://youtu.be/3gR4MbougCc
