The Meters, věrozvěsti Funku

Naposledy aktualizováno: 4.11.2018

The Meters

Mezi nejvýznamnější neworleanská hudební seskupení patří The Meters. Zapsali se do dějin coby důležitá stylová spojnice mezi soulem, rhythm’n’blues a původním africkým polyrytmickým doprovodem, využívaným v louisianské lidové hudbě, což vedlo ke vzniku jedinečného hudebního stylu – Funku.

Ústřední postavou skupiny byl Art Neville, bohem obdařený skladatel, klávesista a zpěvák. Dalšími kameny do hudebnich základů byly kytarista Leo Nocentelli, basista George Porter a bubeník Joseph „Zigaboo“ Modeliste. Všichni se znali prakticky od dětství.

Tanečníci v tzv. Second Line neworleanského karnevalového průvodu
Tanečníci v tzv. Second Line neworleanského karnevalového průvodu

Od roku 1967 se jmenovali Art Neville And The Neville Sounds. Ke kapele patřili ještě perkusionista Cyril Neville, zpěvák Aaron Neville a saxofonista Gary Brown.

Nejčastěji vystupovali v okolí Congo Square ležícím ve čtvrti Tremé/Lafitte, nedaleko od francouzské čtvrti New Orleans známé jako French Town. Později koncertovali v okolních louisianských tančírnách.

Téměž každý hoch v Tremé zvládá hrát na trubku, bubnovat a tančit v tzv. second-lines jdoucích za pouličními dechovými kapelami při karnevalovém veselí Mardí Gras. (pozn. od 19. století se černošští hudebníci a tanečníci dělí před masopustním veselí na kmeny amerických Indiánů. Dlouho dopoředu si připravují společné, velmi propracované a doma ušité kostýmy. Procházejí městem, skandují vtipná hesla a zpívají oslavné písně o jejich kmeni).

Po několika měsících veřejného vystupování Art dostává nabídku stálého angažmá od majitele klubu Ivanhoe. Klub leží na turisticky hojně navštěvované Bourbon Street. Tamní impresário ale trval na pouze čtyřčlenné kapele. Aaron, Cyril a Gary Brown dostávají od kapelníka nepopulární „muzikantské pádlo“.

The Meters (1969, Josie)

Při jednom vystoupení na ně narazí Nevillův kamarád z dob spolupráce pro Instant Records, producent Allen Toussaint. Zmíní se o nich svému obchodnímu partnerovi Marshallovi Sehornovi, se kterým spoluvlastnili produkční firmu Sansu Enterprises.

Oba již delší dobu hledali schopnou muzikantskou partu, která by splnila jejich představy o vlastni studiové skupině podobné Booker T. And The M.G.’s nahrávající pro Stax/Vault Records nebo motownským Funk Brothers. Od té chvíle hraje Artova parta na všech nahrávkách vyprodukovaných Toussaintem.

Na tehdejší dobu a počátky The Meters vzpomíná jejich kapelník takto: „Jako studioví muzikanti jsme nahrávali každý den. Allen s Marshallem si nás občas poslechli, ale nikdy se ani náznakem nezmínili, že by měli zájem o naše vlastní písničky. Jednou jsme, když ve studiu vybyl nějaký volný čas, nahráli dvě vlastní věci. Jako jméno pro kapelu jsme si vybrali The Meters. Zdálo se nám, že se bude dobře pamatovat.“ Na vinylu debutují v roce 1969 na značce Josie Recordings, sublabelu newyorských Jubillie Records. Na eponymním albu mají dva velké hity Sophisticated CissyCissy Strut.

The Meters: Look-Ka Py Py (1970, Josie)

Do poloviny sedmé dekády vydají vyrovnanou sérii pěti dlouhohrajících desek Look-Ka Py Py (1970), Struttin’ (1970), Cabbage Alley (1972), Rejuvenation (1974) a Fire on The Bayou (1975). Nahrávky hudebně a zvukově ovlivní tehdejší funkové hvězdy, jakými byli Parliament Funkadelic, Tower of Power nebo kmotr stylu James Brown.

V roce 1975 si je angličtí rockeři z The Rolling Stones vyberou jako předskokany na světové turné. V té době kapela znovu přizve Artova bratra, perkusionistu a zpěváka Cyrila Nevilla, který se základním kvartetem hrál již v roce 1967.

Vedle vlastních alb spolupracují na LP deskách takových hudebních ikon, jako jsou Dr. John a jeho LP In The Right Place, Nightbirds tria LabelleRide Your Pony – Get Out Of My Life Woman rhythm’n’bluesového zpěváka Lee Dorseyho nebo Sneaking Sally Through The Alley od Roberta Palmera.

Většina hudebního materiálu nese charakteristické průvodní znaky stylu The Meters – pleskavý zvuk basových strun, hybný a uvolněný zvuk hammondek, doplněný škrábavě hranou kytarou, napojenou na wah-wah pedál.

O dekádu později se k rytmickému odkazu The Meters přihlásí nastupující generace hip-hopových skupin a sólistů. Modelistův bubenický styl inspiruje přípravu rytmických základů pro nahrávky NWAA Tribe Called Quest, Public Enemy, ale i Red Hot Chili Peppers nebo nedávno zemřelého Prince.

Přes řadu úspěchů, obdivu ze strany fanoušků a odborné veřejnosti, se na konci sedmé dekády 20. století kapela rozchází. Hlavním důvodem byla nevýhodná smlouva podepsaná se Sansu Enterprises na začátku společné cesty za úspěchem.

The Meters: Rejuvenation (1974, Reprise)

Rozpory vyvrcholily zjištěním, že na výplatních šecích jsou zfalšovány podpisy členů The Meters. Obrovský balík peněz určený muzikantům zmizel neznámo kam. Za podezřelými finančními transakcemi stál patrně jen Marshall Sehorn. Po prodeji produkční společnosti inkasoval veškeré tantiémy a bývalým partnerům zasílal pouze drobty.

Mizérii dokončí nástup disco music. Kolovrátkově jednoduché hudební formulce neslouží jenom talentovaní členové The Meters, ale i další hvězdy nedávné doby, pro něž se disco hudba stala důležitým zdrojem příjmů.

Původní členové jsou podepsáni pod alby Trick Bag (1976, Reprise) a  New Directions (1977, Warners). Nahrávky potvrzují starou pravdu. Drogami napumpovaná ega hudebníků nebyla ochotná podřídit se produkčním požadavkům. Na povrch tak vypluly do té doby skryté rozpory, rozdílná očekávání a názory na hudbu. Výsledkem je tragický dobový „aušus“, nehodný jakéhokoliv komentáře.

The Wild Tchoupitoulas (1976, Antilles Records)
The Wild Tchoupitoulas (1976, Antilles Records)

Po opadnutí zájmu o disco se hudební scéna sice pročistila. Způsobené škody, včetně rozpadu mnoha tvůrčích týmů, se ale dařilo nahradit jen postupně. Mnohdy se to ani nepovedlo.

Odkaz Meters žil dál díky nahrávkám z tvůrčích dílen seskupení Wild TchoupitoulasBatiste Porter & Stoltz, v jejichž řadách působili původní členové skupiny.

Dnes hrají Art a Cyril Nevillovi ve Funky MetersNeville Brothers. Leo Nocentelli vystupuje sólově nebo s vlastní malou muzikantskou partou The Meters Experience. George Porter vede seskupení Runnin‘ Pardners. A Joea „Zigaboo“ Modelista můžou potkat návštěvníci New Orleans, jak hraje na ulici nebo v místních barech.

Ukázky:

Cissy Strut – https://youtu.be/4_iC0MyIykM
Just Kissed My Baby – https://youtu.be/Ma8ABYwo1Ew
Look-Ka Py Py – https://youtu.be/kYfCTHf2ne4
Chicken Strut – https://youtu.be/TTlENVT12xY
Africa – https://youtu.be/LCnknBl7Ihg

Autor

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..