Naposledy aktualizováno: 8.6.2017
Padáky, Dylan a Willie Nelson v opuštěném kině
Staré kino, několik padáků pod stropem a muzikanti tam, kde kdysi sedávali diváci. Daniel Lanois a Mark Howard v polovině devadesátých let proměnili opuštěné Teatro v Oxnardu ve studio, jehož prostor se otiskl do nahrávek Willieho Nelsona, Boba Dylana nebo Briana Bladea.
Kino u cesty z Los Angeles
Staré kino, několik padáků pod stropem, promítací plátno a muzikanti tam, kde kdysi sedávali diváci. Daniel Lanois a zvukový inženýr Mark Howard v polovině devadesátých let proměnili opuštěné kino v kalifornském Oxnardu ve studio, jehož zvuk nešlo oddělit od samotné místnosti. Pracovali tu Bob Dylan, Willie Nelson nebo Brian Blade. Teatro nebylo jen adresou nahrávání. Vlezlo jim do zvuku.
Stačí vyjet z Los Angeles po pobřeží přes Malibu směrem k Oxnardu. Na Oxnard Boulevard stojí budova postavená roku 1929 jako Boulevard Theater – nejstarší dochované kino ve městě. Od šedesátých let se v něm promítaly také filmy ve španělštině a změnil se i název: Teatro Boulevard.
V devadesátých letech už bylo kino zavřené. Při cestě ze San Franciska do Los Angeles si ho všiml zvukový inženýr Mark Howard. S Danielem Lanoisem už měl za sebou nahrávání na neobvyklých místech. Lanois ostatně nepotřeboval dokonale poslušnou místnost. Vyhovovalo mu, když prostor hudbě něco vnutil.
Opuštěné kino toho nabízelo dost.
Padáky pod stropem
Howard s Lanoisem budovu během roku 1995 upravili na studio, ale kino z ní úplně nevyhnali. Zůstalo pódium, hlediště, opona i vysoký strop. Akustiku pomáhaly krotit staré vojenské padáky. Zavěšené meteorologické balóny sloužily jako plátna pro archivní týdeníky a staré boxerské zápasy.
Jedním z prvních projektů byl soundtrack k filmu Sling Blade Billyho Boba Thorntona – u nás byl film uveden v roce 1996 jako Smrtící bumerang. Filmová hudba tak vznikala v místnosti postavené pro promítání filmů. Při „Orange Kay“ Howard Lanoisovu kytaru prohnal subharmonickým procesorem a vytáhl z ní hluboký, skoro tělesně nepříjemný zvuk.
Muzikanti přitom nemuseli být každý ve své akusticky ošetřené buňce. Mohli stát v jedné velké místnosti, slyšet se navzájem a reagovat na sebe bez skla a dveří mezi nimi. Lanois nechtěl zvuk zachraňovat při mixu. Kapela měla fungovat už ve chvíli, kdy hrála.
Daniel okolnosti vysvětluje ve svých memoárech Soul Mining: „Když přišla Billyho nabídka složit hudbu k jeho filmu říkal jsem si, proč ji nenahrát přímo v kině – geniální! Když jsem náhodou projížděl Oxnardem a uviděl jsem nápis „For Rent“ na vchodu do starého oprýskaného kina, bylo rozhodnuto“.
Oxnardské studio se brzy stalo vyhledávaným místem. Nahrávali tu Iggy Pop nebo Marianne Faithfull. Stejně tak sem irští U2 přenesli nahrávání části alba All That You Can’t Leave Behind (spotify link). Hostem byl a také herec John Travolta. Ti všichni ocenili, že se můžou procházet v jeho okolí, aniž by je někdo poznal.
Willie Nelson v prázdném kině
Nejpřesvědčivější stopou po Teatro Boulevard zůstává Nelsonovo album Teatro (spotify link) z roku 1998. Willie se tu s Lanoisem vrátil k řadě vlastních starších písní. Vedle Nelsona se objevila Emmylou Harris, na klávesy hrála jeho sestra Bobbie Nelson, harmoniku přidal Mickey Raphael. Lanois produkoval, Mark Howard nahrával a mixoval.
Na Teatro se Nelsonovy písně nehoupou v prázdnu. Pod nimi pracuje nezvykle živá rytmika: dva bubeníci, ruční perkuse, místy skoro afro-kubánský puls. V „I Never Cared for You“ se k němu přidává Wurlitzer Bobbie Nelson a hlas Emmylou Harris, zatímco Trigger si hledá vlastní cestu napříč rytmem. Staré písně se nemusely přestavovat. Stačilo je pustit do jiné místnosti.
Název alba proto není jen připomínkou adresy. Teatro je součást zvuku. Ve stejném prostoru vznikal také eponymní debut (1998, spotify link) skupiny Brian Blade Fellowship. Blade otevřenost prostoru shrnul větou, která vystihuje celé studio lépe než dlouhý popis: „Prostor je přímo ve zvuku.“
Dylan hledá cestu k Time Out of Mind
S nahráváním v Teatro je spojen i Bob Dylan, jen jinak, než se později často vyprávělo. Od srpna do října 1996 tu s Lanoisem rozpracovával nové skladby. V malé sestavě s baskytaristou Tonym Garnierem a bubeníkem Tonym Mangurianem vznikaly rané verze písní, z nichž vyrostlo Time Out of Mind (spotify link).
Samotné album ovšem Dylan v Teatro nenahrál. Hlavní nahrávání se v lednu 1997 přesunulo do Criteria Studios v Miami, kde se muzikantská sestava výrazně rozrostla. Oxnardské období je dnes slyšet mnohem lépe než v době vydání desky. Archivní kompilace Fragments – Time Out of Mind Sessions (1996–1997) (spotify link) zpřístupnila také nahrávky z Teatro: „The Water Is Wide“, „Dreamin’ of You“, „Red River Shore“, „Mississippi“ nebo „Can’t Wait“.
Teatro tedy nebylo místem, kde Time Out of Mind vzniklo celé. Bylo místem, kde Dylan a Lanois začali zjišťovat, jak by jeho nové písně mohly znít.
Hudba z kina nezmizela
Koncem devadesátých let Lanoisova a Howardova kapitola skončila. Teatro ale hudbě sloužit nepřestalo. V roce 2007 budovu koupil Paul Sangster a postupně nechal opravit průčelí, markýzu i neonové nápisy. V letech 2014 a 2015 se do starého kina nastěhoval Neil Young.
V místnosti, kde Willie Nelson téměř o dvě desetiletí dříve nahrával Teatro, vznikalo Youngovo album The Monsanto Years (spotify link). Young tehdy pracoval s Promise of the Real, kapelou vedenou Willieho synem Lukasem Nelsonem. Do starého kina se tak vrátilo i jméno Nelson, tentokrát v další generaci.
Lanois a Howard z opuštěného kina nechtěli vyrobit další dokonalé studio. Využili to, co už tam bylo: vysoký strop, prázdné hlediště, pódium, vzduch a dlouhé dozvuky. Mikrofony, kabely a padáky se daly odvézt. Místnost zůstala.
