Iggy Pop, chtěl bych být tvůj čoklík

Naposledy aktualizováno: 21.4.2022

Vzorně vychovaný hošík James Newell Osterberg, Jr. (21. 4. 1947) vyrůstal v láskyplné péči rodičů. Ti se ve svém synovi viděli. Když James junior projevil přání hrát na bicí, uvolnili mu ložnici, aby měl kam postavit soupravu.

středoškolský kandidát na prezidenta USA

Iggy Pop získal první hudební ostruhy ještě na střední škole. Během studií patřil mezi nejoblíbenější studenty a spolužáci věřili, že se jednou stane prezidentem Spojených států amerických.

James k tomu sám říká: „Je férové přiznat, že jsem již tehdy měl dvě tváře. Jednu prudérní a tu druhou, která taková nebyla. Dokud jsem studoval a žil s rodiči, choval jsem se tak, jak bylo potřeba. Po maturitě jsem odešel z domova a doslova se rozeběhl za svobodou.“

Neuvěřitelná jízda na heroinové herce

Spravedlivé je doplnit, že volnost a svoboda jej přivedla až k těžké drogové závislosti, vážným psychickým a zdravotním problémům.  Proslavil se svým šíleným chováním na konci šedesátých a v sedmdesátých letech. V té době byl z velké části závislý na heroinu.

Často se sám zohavoval, válel se v burákovém másle nebo rozbitém skle, vrhal se z pódia (a jednou i ze schodů), prohýbal své tělo jako preclík, obskakoval své zesilovače, obnažoval se a urážel publikum.

„Na jevišti jsem byl trefený grapefruitem, plechovkou od piva, vajíčkem. Lidi na mě plivali, házeli po mně mince, nedopalky cigaret, lahvičku prášků s antidepresivy, jointy, dámské kalhotky a vrazili mi pěstí,“ vzpomínal.

Mimo pódium nedělal nic jiného, než že fetoval heroin a promiskuitně souložil. Koncem sedmé dekády s heroinem skoncoval, aby si zachránil život, a přestal se zajímat o sex.

Momentální zdravotní stav přesto hodnotí jako celkem dobrý: „Poškodil jsem se na mnoho způsobů. Naštěstí žádné z těchto zranění nebylo natolik devastující, abych ve svém věku nemohl dělat to, co mě baví.“

Popovo extravagantní chování s gustem využívali i socialističtí pisálci v rámci boje proti imperialistickým ideocentrálám. „Vždycky si vzpomenu, když nám na vojně v rámci ideově-politické činnosti docházel časopis Signál a v jednom dílu psali o punku. Jako odstrašující příklad byl uveden jistý Eaggie Pop, který si na koncertech drásá prsa skleněnými střepy,“ napsal na Twitteru při připomínce Iggyho pětasedmdesátin Veterán studené války (@StudeneValky).

Leguán james a zrod bluesmana

Usazen za svými bicími si zahrál v několika školních kapelách. Na repertoáru měly samé covery a z hraní se nedělala žádná věda. Šlo o to, jak na sebe upozornit a pozvat nějakou spolužačku na rande. Po letech Iggy vyprávěl: „Myslel jsem, že psaní písniček je o slávě. Nevěděl jsem, že za to můžeš dostat zaplaceno.“

Jednou ze zastávek na jeho muzikantské cestě byli The Iguanas (Leguáni), díky nimž James získal přezdívku. Kapela dokonce stihla v roce 1965 nahrát několik desek, například  s písní Mona od Bo Diddleyho.

Od bratrů Erlewineových dostane nabídku, aby bubnoval v jejich bluesové kapele Prime Movers. Blues ho zcela pohltilo. Nakonec zanechal studia na Michiganské univerzitě a s devatenácti dolary v kapse vyrazil do Chicaga, centra tehdejšího bluesového dění.

Přes bubeníka Sama Laye, spoluhráče vynikajícího hráče na foukací harmoniku Jamese Cottona, dostával sem tam příležitost zahrát si s místními černošskými bluesovými kapelami. Jak sám dodává: „Brali mě s sebou na kšefty za pět deset dolarů. Byl jsem levnej…“

vznikají garážově drsní the stooges

V roce 1967 vznikají The Psychedelic Stooges. Iggy se v nich dává dohromady s baskytaristou Davem Alexandrem a bratry Ronem (kytara, později baskytara) a Scottem (bicí) Ashetonovými.

Koncertně debutují na halloweenském večírku v jednom domě v Detroitu. Přítomni byli také členové již slavných MC5. Kapela si později zkrátí název na The Stooges. Ostatně Iggy tvrdí, že ho hudebně nejvíce ovlivnila právě atmosféra průmyslového města: „Průmysl v Detroitu… to, co jsem slyšel, když jsem chodil kolem… bum bum bác – deset aut… bum bum bác – dvacet aut.“

Přibližně ve stejné době poprvé zaslechl album The Velvet Underground & Nico (1966, MGM). Odsoudil ho rázně: „Jak může někdo udělat desku s takhle debilním zvukem? To je hnus! Je mi z těch lidí na blití! Odporná zkurvená hippie verbež! Posraný beatnici, zabít je do jednoho! Zní to jak z prdele!“ Za půl roku prozřel.

Stooges definovali syrový garážový kytarový zvuk

Stooges vydávají první dvě gramofonová alba Stooges (1969) a Fun House (1970) u Elektra Records. Ačkoliv si Iggy přidal ke svému uměleckému jménu ještě dovětek Pop, u Elektry trvali tvrdošíjně na jménu Iggy Stooge.

Obě stoogeovské LP desky definovaly syrový garážový kytarový zvuk. Muzikanti je nahráli neformálně. Iggyho tehdy inspiroval tvůrčí přístup Jamese Browna. Napsal text a vymyslel ústřední riff. Kapela kolem nich vystavěla hudbu a improvizovala. Po druhém albu „dostal pádlo“ Dave Alexandr. Na jeho místo vzali kytaristu Jamese Williamsona a Ron Asheton přešel k baskytaře.

V tomhle složení pospolu vydrželi  osm náročných let. Sestava se během let průběžně měnila, především podle zdravotního stavu muzikantů a stupně jejich závislosti na alkoholu nebo omamných látkách. Nové akvizice zpravidla neměly výrazný vliv na hudební směřování kapely. Nejlépe zapadl se svým saxofonem Steve Mackay.

Iggy se o letech strávených s bratry Ashetonovými vyjádřil s patřičným sebevědomím: „Stooges dokázali odrovnat jakoukoli kapelu té doby. A upřímně řečeno, kdykoliv sejmeme jakoukoli kapelu, která na nás navázala… Prostě sežereme jakéhokoli z těch pudlíků.“

těžká cesta z feťáckého dna

V polovině sedmdesátých let je bez kapely a na samém feťáckém dně. Pokouší se o rozjezd sólové dráhy. V roce 1977 natočí v západoberlínském studiu Hansa dvě výborné LP desky pro RCA Victor – The Idiot a Lust for Life. Produkčně je pokryje David Bowie.

Ostatně David již v této roli vypomohl při nahrávání třetího studiového alba Stooges Raw Power (1973, Columbia). Navíc, když Iggy vyrazil na svoje první britské sólové turné, doprovázel ho jako anonymní klávesista.

Pro Iggyho znamenalo jejich přátelství hodně: „Davidovo přátelství bylo světlem mého života. Nikdy jsem nepotkal tak skvělého člověka. Byl ten nejlepší, jaký kdy existoval.“

Je tedy logické, že se Bowie obslouží a připraví vlastní verze písniček China Girl, Tonight a Sister Midnight. Kapela Siouxsie and the Banshees později předělá hitovou skladbu The Passenger pro jejich album cover verzí Through the Looking Glass (1987, Polydor Records).

pokusy o Iggyho stylovou proměnu

V osmé dekádě dvacátého století vychází několik značně nevyrovnaných albových pokusů, pro něž je charakteristické, že jde o snahy o Iggyho stylovou proměnu.

S přípravou repertoáru, a v nahrávacím studiu, mu vypomáhá nejenom bývalý člen Sex Pistols baskytarista Glen Matlock, ale také Čechoslovák Ivan Král, jenž se proslavil spoluprací s Patti Smith Group. Nejprve společně natočí album Soldier (1980, Arista). Král pro něj napíše písničky pro následující LP desku Party (1981, Arista). Je na ní i taneční hit Bang, Bang.

K postupnému Iggyho hudebnímu oživení, a návratu ke bluesově garážovým kořenům, dochází až v devadesátých letech. Virgin Records tuhle etapu mapují třemi CD disky Brick by Brick (1990) mj. velká singlová hitovka Candy, na níž exceluje zpěvačka Kate Pierson z The B52’s, American Ceasar (1993) a Naughty Little Doggie (1996).

Pop ještě jednou, a patrně definitivně, potvrdí vzestup kariéry na prahu nového milénia. Tehdy mu vyjdou dvě velice zdařilé dlouhohrající desky Avenue B (1999) a Beat Em Up (2001).

krátké nadechnutí the stooges

Souběžně s Iggyho sólovou drahou dochází v roce 2003 ke znovuobnovení The Stooges, což je poslední, logický krok. Na gramodeskách se vrací studiovým albem The Weirdness (2007, Virgin Records).

Ron Asheton znovu natáčel kytarové party a jeho bratr Scott seděl za bicími. Veteráni mezi sebe přijali nového basistu Mikea Watta (ex Minutemen) a jako host vypomohl ztracený syn saxofonista Mackay.

Životní styl členů kapely si bohužel vybírá svoji daň. Postupně umírají bratři Ashetonovi a saxofonista Steve Mackay. V červnu 2016 potvrzuje staronový kytarista James Williamson, který nahradil nebožtíka Rona, že studiové album Ready To Die z roku 2013, vydané u Fat Possum Records, bylo posledním a Stooges se již nikdy nevrátí do nahrávacího studia a na koncertní pódia.

kmotr punku? pche!

Ačkoliv je Iggy Pop oslavován coby Kmotr punku a třetí album The Stooges Raw Power (1973, Columbia) je považováno za „landmark“ mezi proto-punkovými alby – jeho vztah k punkovému hnutí byl velice vlažný. Přiznává, že punkáče přijal lépe než hippíky, ale nikdy je nechápal a nerozuměl jim.

Faktem je, že právě koncertní šňůra Stooges po Spojeném království v roce 1972 měla být hlavní inspirací pro kluky, kteří později založili Sex Pistols (náš článek o Johnu Lydonovi), manchesterské Buzzcocks nebo levicové The Clash.

O kapele The Clash, a jejich snaze napravit nepořádky a nespravedlnosti světa, James prohlásil: „Představy o nápravě světa v chápání The Clash byly postavené na tom, že si všichni koupí jejich elpíčka.“ Jedna věc je však jistá. Iggy Pop a The Stooges inspirovali mnoho mladých muzikantů a kapel k tomu, aby se bez obav pokusili začít hrát a koncertovat.

Byl také prvním, kdo na koncertech předváděl stage diving. Záliba ve skákání do publika během vystoupení se mu však stala málem osudnou, když se rozhodl skočit mezi fanoušky při charitativním koncertě pro Tibet, který v Carnegie Hall pořádal Phillip Glass. „Neuvědomil jsem si, že nejsem na normálním koncertě a že publikum na charitativní akci v Carnegie Hall tam není kvůli tomu, aby mě zachytilo… skákání do publika si od té doby velice rozmýšlím… mám pocit, že jsou koncertní pódia rok od roku vyšší a vyšší a já jsem rok od roku starší a starší…“

Ukázky:

Iggy & The Stooges: Head On
– https://youtu.be/LIqaxAjB1mU
Iggy Pop: Raw Power, Search and Destroy, Wild One, I Wanna Be Your Dog – 18 Aug 1996
https://youtu.be/U493NjCJqDA
Iggy Pop: Passenger (Live at the Royal Albert Hall)
– https://youtu.be/D9srgtTTVwk
Iggy Pop: Dog Food
– https://youtu.be/5rQLLpgxjvs