Naposledy aktualizováno: 24.5.2020
Dylanovo album Time Out of Mind z roku 1997 získalo celkem tři ceny Grammy, včetně nejprestižnější za Best Album of The Year. Dodnes je považováno za učebnicovou ukázku spojení tvůrčí geniality světově uznávaného umělce se zvukovou vizí jednoho z nejžádanějších rockových producentů přelomu století.
rukou napsaný seznam několika rock’n’rollových hvězd
Kanadský hudební producent Daniel Lanois se s Robertem Zimmermanem domluvil na spolupráci v hotelovém pokoji při jejich setkání v New Yorku. Bob Dylan mu tehdy předčítal ze svých nových básní, aniž by k nim zahrál jedinou notu nebo alespoň kratičký útržek nějaké melodie.
Namísto toho předložil rukou napsaný seznam několika rock’n’rollových hvězd, z jejichž hudebního odkazu a zvukového pojetí plánoval na nové desce vycházet.
Na papírku byl mj. uveden dřevní bluesman Charley Patton, dále hvězda bluesového labelu Chess Records a virtuoz na foukací harmoniku Little Walter. Nechyběl spolutvůrce zvuku, jímž se proslavily soulové nahrávky ze studia Muscle Shoals, countrysoulový zpěvák Arthur Alexander.
Při poslechu vytipovaných nahrávek si Daniel uvědomil, čím jsou rané rock’n’rollové snímky zvukově typické. Studiové mikrofony ze čtyřicátých a padesátých let byly konstruovány na snímání převážně akustických nástrojů a záznam zesílených elektrifikovaných nástrojů z nich vycházel značně zkreslený. Lanois si dal za úkol dosáhnout podobného efektu na moderním studiovém vybavení.
Za tím účelem pořídil několik zkušebních snímků v maličkém newyorském studiu na Manhattanu. Požádal o výpomoc jeho majitele a svého přítele, perkusionistu Pretty Tony Manguriana. Dema přehrál Dylanovi. Ten byl s výsledkem spokojený, splňoval jeho požadavky a představy.
Lanois později vzpomínal na dojmy z tehdejších dvou nebo tří studiových frekvencí. Údajně měl pocit, jako by v průběhu natáčení nad ním drželi patronát rock’n’rolloví a rockabilly pionýři Link Wray, Little Richard a Bo Diddley.
Stěžejní část studiových prací proběhla ve starém hispánském kině
Oficiální část studiových prací se přesunula do Lanoisova studia El Teatro v zapadlé části kalifornského Oxnardu. Bob se při zpěvu doprovázel na piano a do sluchátek si nechal pouštět předem připravené rytmické základy a zvukové smyčky z manhattanského studia.
V dalších týdnech ale změnil názor a rozhodl se pokračovat v Miami. Postupně přizval další louisianské a Tex-Mex hudebníky. Byli mezi nimi tehdejší basista Dylanovy koncertní kapely Tony Garnier a memphiský klávesista Jim Dickinson, od kterého si Bob sliboval přínos v podobě originálního rock’n’rollového klávesového stylu.
Později Lanoisovi navrhl přibrat svého steelkytaristu Buckyho Baxtera a kytaristu Duke Robillarda. Dalším byl vynikající varhaník Augie Meyers s velkým citem pro shuffle, čímž připravovaný písňový materiál získal na autentičnosti a procítěnosti.
Když se začne přešlapovat na místě
Floridské fádní studiové prostředí nepřálo magické atmosféře, jež byla typická pro oxnardské staré mexikánské kino El Teatro. Lanois se alespoň pokusil zachránit co se dalo. Po několika dnech, kdy produkce přešlapovala na místě, domluvil přesun do zvukově více vyhovujících prostor.
Rozhodl se zavolat vynikajícímu jazzovému bubeníkovi Brianu Bladeovi a doplnil ho zkušeným studiovým harcovníkem Jimem Keltnerem. Navíc znovu požádal o pomoc Tonyho Manguriana i s jeho perkusemi. Studiová kapela zdvojenými bicími, a s výtečným perkusionistou, získala nový impuls a rytmický grunt.
V písních Million Miles a Highlands se kapela zvukově přiblížila prvním albům neworleanského patriota Dr. Johna. K jednomu z vrcholů alba patří Bobova foukací harmonika v Tryin‘ to Get to Heaven. Dylan tak znovu potvrdil, jakým je výtečným sólistou.
Dařilo se mu mimořádně i vokálně. Přesvědčivým výkonem ozdobil baladu Make You Feel My Love podobně, jako dokázal navodit atmosféru pozdního večera v úvodní písni Love Sick. Jeho hlas se v silném příběhu ztracené lásky Standing In The Doorway nádherně proplétá s Lanoisovým kytarovým doprovodem. Mezi nejlepší písně alba, a celé Dylanovy kariéry, rozhodně patří Not Dark Yet s citlivým tématem stárnutí a samoty.
Po rozpačitém tápání a hledání na počátku předchozí dekády se Time Out Of Mind stalo prvním a důležitým krokem k jeho umělecké renesanci. Jedná se o zvukově jedinečné a monumentální album se silnými textovými nápady, navíc zdařile zvukově navazující na nejlepší nahrávky z počátků rock’n’rollu.
Ukázky:
Standing In The Doorway – https://youtu.be/NgVXsKAwwX0
Not Dark Yet – https://youtu.be/RZgBhyU4IvQ
Bob Dylan: Time Out of Mind
Label: Columbia – CK 68556, COL 68556,CTDP 000215
Format: CD Album
Country: US
Released: 1997
Tracklist:
1. „Love Sick“ – 5:21
2. „Dirt Road Blues“ 3:36
3. „Standing in the Doorway“ – 7:43
4. „Million Miles“ – 5:52
5. „Tryin‘ to Get to Heaven“ – 5:21
6. „‚Til I Fell in Love with You“ – 5:17
7. „Not Dark Yet“ – 6:29
8. „Cold Irons Bound“ – 7:15
9. „Make You Feel My Love“ – 3:32
10. „Can’t Wait“ – 5:47
11. „Highlands“ – 16:31
Total length: 72:50
All songs written and composed by Bob Dylan.
Obsazení:
Bucky Baxter – acoustic guitar, pedal steel (3, 5, 7, 8)
Brian Blade – drums (1, 3, 4, 6, 7, 10)
Robert Britt – Martin acoustic, Fender Stratocaster (3, 6, 7, 8)
Cindy Cashdollar – slide guitar (3, 5, 7)
Jim Dickinson – keyboards, Wurlitzer electric piano, pump organ (1, 2, 4, 5, 6, 7, 10, 11)
Bob Dylan – guitar, harmonica, piano, vocals
Tony Garnier – electric bass, acoustic upright bass
Jim Keltner – drums (1, 3, 4, 5, 6, 7, 10)
David Kemper – drums on „Cold Irons Bound“
Daniel Lanois – guitar, mando-guitar, Firebird, Martin 0018, Gretsch gold top, rhythm, lead
Tony Mangurian – percussion (3, 4, 10, 11)
Augie Meyers – Vox organ combo, Hammond B3 organ, accordion
Duke Robillard – guitar, electric l5 Gibson (4, 5, 10)
Winston Watson – drums on „Dirt Road Blues“
