Naposledy aktualizováno: 23.11.2025
Don Was a debut, který dává městu nový tep
#SoundOfDetroit
Detroit je město, které se potýká s mnoha problémy. Vylidňuje se a o jeho obyvatelích už téměř nic neslyšíme. Tedy kromě zpráv o násilí a protestech. A přesto nemlčí. Don Was se s kapelou Pan-Detroit Ensemble obrací ke svému rodnému městu ne jako ke kulise, ale jako ke zdroji – bolesti, paměti i vytrvalého groove, který přežívá každé protivenství.
Don Was: návrat bez sentimentu
Nevrátil se domů proto, aby znovu rozdmýchal legendu. Don Was se vrací, aby jí naslouchal. Jeho hudební životopis je plný jmen i zásadních alb. Zde ale není producentem rozmáchlých gest. Je pamětníkem a kurátorem. Především je vypravěčem, který ví, že město s bohatými dějinami se nedá převyprávět jedním hlasem. Pan-Detroit Ensemble totiž není projektem. Natož přehlídkou Donova ega. Je pokusem uchopit dědictví Motor City jako živý, proměnlivý organismus.
|
|
|
Groove in the Face of Adversity není jen poetickým názvem pro LP desku, ale shrnutím postoje, který Don Was nese už od mládí. Rád vzpomíná na okamžik, kdy jako teenager seděl skleslý v autě, zatímco jeho matka vyřizovala pochůzky, a z rádia zazněla skladba Joea Hendersona „Mode for Joe“. „Nebyla to melodie. Nebyla to virtuozita. Bylo to poselství beze slov,“ popsal svoje tehdejší pocity Don.
Hudba mu tehdy neřekla, co má dělat – jen naznačila, že je možné povolit sevření, nechat věci plynout, přestat s realitou bojovat a místo toho ji začít cítit. Groove se stal návodem, jak projít nepřízní. Rytmus jako forma přežití. Tahle filozofie prostupuje celé album. Ne jako slogan, ale jako cosi podprahového. Hudba tu není únikem. Je pohybem vpřed.
Kolektiv místo projektu
Pan-Detroit Ensemble je devítičlenné, proměnlivé seskupení hudebníků, které spojuje hluboké pouto k Detroitu. Saxofonista Dave McMurray, klávesista Luis Resto a další nejsou jen jmény v sestavě – jsou součástí městské hudební paměti. V kapele se sešli veteráni s mladšími muzikanty. Překlenuli generační vzdálenosti a potvrzují, že hudební studnice města se nevyčerpala. Jen změnila tvar.
„Hudebníci z Detroitu hrají jinak,“ říká Don Was. A není v tom póza ani klišé. Spíš tiché konstatování něčeho, co se nedá natrénovat. Když se všech devět muzikantů Pan-Detroit Ensemble poprvé sešlo v jedné místnosti, nikdo z nich spolu do té doby nehrál. A přesto během několika minut vzniklo něco, co se nedá vynutit — přirozené porozumění, sdílený rytmus, společný dech. Už tehdy bylo jasné, že tenhle koncert nebude jen „v pohodě“. Že stojí za to se v tom zvuku zabydlet, zkoumat ho, nechat ho růst.
Pod vedením Dona Wase vznikli jako hudební hold městu, které formovalo jeho život i estetiku. Jejich debut Groove in the Face of Adversity není deskou o Detroitu. Je to deska z Detroitu. Díky skvělým muzikantům se nezachumlala do teplé deky minulosti. Nezdržuje se u pojmu „vintage“. Nehraje si na muzeum. Zachycuje někdejší průmyslovou megapolis jako prostor kulturní svébytnosti, kde se jazz, funk a městská historie prorůstají v živý, současný tvar. Je to současná hudba se silnou pamětí — ale bez sentimentu.
Písně jako fragmenty města
Wasův původní plán nebyl technický. Byl tělesný. Chtěl zvuk, který dýchá jako Detroit sám. Zvuk, v němž se potkává Milesův styl šedesátých let s Waynem Shorterem, soulové groove dětských let a ostrá, nekompromisní energie Stooges, MC5 a Mitche Rydera.
Snažili jsme se toho dosáhnout již s Was (Not Was) a v některých momentech se nám to podařilo.
— Don Was
Není to uhlazená fúze. Spíše fascinující melange mezi jazzem, rhythm’n’blues a rock’n’rollem, která nepředstírá eleganci, ale nese v sobě pravdivost lidí, kteří v tom městě žijí. Detroit jako místo, kde se nikdo příliš nesnaží zapůsobit — a právě proto působí.
Hudba na albu se nebojí nastavit zrcadlo — nejen Americe, ale i jejím rozporům, nejistotám a unaveným konturám. Je oduševnělá, strhující, místy syrová. Jindy má téměř slavnostní ráz. Detroit tu nezní jako legenda. A možná právě proto působí tahle deska ne jako hold minulosti, ale jako klidná, neústupná zpráva z přítomnosti: Detroit žije. Protože se ještě pořád hýbe.
Jedním z nejsilnějších magnetů desky je zvučný hlas Steffanie Christi’an. S lehkostí přechází ze střední polohy do výšek. Její vibrato, které není jen technikou, ale emocí, nese zvláštní druh přesvědčivosti. Není náhoda, že právě ji si vybral Prince jako hlavní zpěvačku své kapely New Power Generation. Steffaniin hlas není okázalý – o to naléhavější však působí.
A pak jsou tu hráči na dechové nástroje. Troubí, hrají, kvílí, hladí. Klidně by si měli říct o prostor navíc. Ano, víc těch sladkých, naléhavých tónů.
Midnight Marauders
Skladba „Midnight Marauders“ patří k těm momentům, kdy je snad jakýkoli popis předem odsouzen k nedokonalosti. Pokud si ji člověk pustí, zbytek už pochopí. A pokud ne, je třeba dodat jen základní souřadnice: nejde o žádnou spojitost se stejnojmenným albem A Tribe Called Quest. Don Was a Pan-Detroit Ensemble si berou reggae melodii novozélandských Fat Freddy’s Drop a filtrují ji vlastním detroitským cítěním.
Výsledkem je skladba, v níž groove není dekorací, ale nosnou silou. Don Was zde řídí proud hudby svým kontrabasem s klidem i autoritou. Rytmus se stává osou, kolem níž se všechno točí – a zároveň půdou pod nohama. A někde v pozadí zní otázky, které přesahují hudbu: Kde je mír? Kde je stabilita? Jak máme pokračovat v rytmu, když se všechno kolem mění?
Album obsahuje také skladby od Kennyho Barrona, Hanka Williamse, Curtise Mayfielda, Cameo i jednu autorskou kompozici Dona Wase. Tenhle výběr není náhodný. Ukazuje, že groove není žánr, ale duch. Že může přicházet odkudkoli — a být znovu oživen filtrem toho, čemu říkáme „detroitský zvuk“.
Surový, procítěný, ohnivý, přesto otevřený a plynoucí. Funkem, gospelovou emocí i městskou zkušeností prostoupené skladby působí jako protiváha chaosu. Jako návrat k rytmu, který drží člověka nad hladinou. A možná právě proto tahle deska nepřináší jen hudbu, ale i zvláštní druh klidu. Stabilitu, která neroste z iluzí, ale z pohybu.
A možná vám na chvíli připomene, jaké to je nechat se nést.
Tento text je součástí série článků #SoundOfDetroit, v níž se věnujeme hudebnímu dědictví Detroitu napříč žánry, érami a osobnostmi.
Don Was And The Pan-Detroit Ensemble: Groove in the Face of Adversity
Label: 927 records & tapes – 36912
Format: Vinyl, LP, Album, Stereo
Country: US
Released: Oct 10, 2025
Genre: Jazz
Style: Contemporary Jazz
Tracklist
A1 Midnight Marauders (4:03)
(Written-By – Chris Faiumu, Dallas Tamaira)
A2 Nubian Lady (9:19)
(Written-By – Kenneth Barron)
A3 I Ain’t Got Nothing But Time (9:50)
(Written-By – Hank Williams)
B1 This Is My Country (2:59)
(Written-By – Curtis Mayfield)
B2 You Asked, I Came (8:22)
(Written-By – Don Was)
B3 Insane (7:08)
(Written-By – Larry Blackmon)
Recorded At – Rustbelt Studios; Orchestra Hall, Detroit; San Francisco Jazz Festival
Mixed At – Flyin Dread Studios
Credits
Bass – Don Was
Drums, Vocals – Jeff Canady
Guitar – Wayne Gerard
Harmony Vocals – Herschel Boone
Keyboards – Luis Resto
Lead Vocals – Steffanie Christi’an
Percussion – Mahindi Masai
Saxophone, Flute – Dave McMurray
Trombone, Arranged By [Horn Arrangements] – Vincent Chandler
Trumpet – John Douglas, Terence Blanchard (tracks: B2)
Producer – Don Was
Recorded By – Al Sutton, Jake Halkey, Jason Mills, Matt Pons
Recorded By [Assisted By] – Akenna Gauthier
Mastered By – Randy Merrill
Mixed By – QMillion
