Naposledy aktualizováno: 22.11.2025
Tradice a moderní feeling definují současnou hudbu z New Orleans
#NOLAGroove
Z New Orleans do Missouri a Kalifornie, přes generace a hudební styly. Ledisi, Jon Batiste, Samantha Fish, PJ Morton, Corey Henry a duo Bobby Rush & Kenny Wayne Shepherd dokazují, že hudba inspirovaná Crescent City stále pulsuje. Od emotivního rhythm’n’blues, gospelu přes moderní blues až po elektrizující funkové party.
Tradice a současnost tančí bok po boku
Komentovaný spotify playlist Rychlovka #5. Zavřete oči a nechte se unést hudbou, která zní nejen v Louisianě roku 2025. Každý tón má svůj příběh. Tradice a současnost tančí bok po boku. Hudba tu vypráví o síle, naději a vnitřní důstojnosti. O chvílích, kdy se člověk potřebuje cítit povznesený, a o okamžicích, kdy se prostě necháte unášet rytmem. Každá harmonie a každý akord přináší emocionální hloubku, od jemného soulového doteku až po dravou a elektrizující bluesovou sílu.
Objevíte mosty mezi minulostí a přítomností, mezi nostalgií a novou kreativitou, mezi jemností a nečekanou explozí emocí. Tohle je hudba, která vás pohltí. Probudí vaše smysly a připomene, proč New Orleans zůstává místem, kde rytmus, příběh a emoce tvoří jedno.
Ledisi – The Crown
Ledisi vnesla do „The Crown“ přesně to, co ji dělá jedinečnou: hluboce emotivní rhythm’n’blues zakořeněné v New Orleans, ale podané s moderním tahem a absolutní vokální svobodou. Tahle píseň, na níž si pozvala Trombone Shortyho, je malý hymnus o důstojnosti, víře a vnitřní síle. O tom, že každý z nás nese svou korunu, darovanou shůry.
Refrén „Vše, čím jsem, mi dal On. Nosím korunu jako královská osoba“ funguje jako zdroj světla v temnějších chvílích. Když Ledisi zpívá o „koruně, která nás osvobodila“, odkazuje tím na trnovou korunu Krista. Symbol oběti, která přináší milost i naději.
Jon Batiste – Lonely Avenue
Jon Batiste se v „Lonely Avenue“ vrací ke kořenům a jazzově utvářenému rhythm’n’blues, které stojí na klavíru, rytmu a příbězích, jež se nesou dál než samotná melodie. Není to studiově uhlazená nahrávka. Vznikla živě, v obýváku Randyho Newmana, jen s přenosným rekordérem. Zachytil čistý, syrový okamžik mezi dvěma umělci, kteří se vzájemně slyší a souzní až na dřeň.
Batiste mluví o Rayi Charlesovi jako o svém patronovi. V „Lonely Avenue“ je to slyšet na každém tónu. Hudba tu funguje jako most: mezi minulostí a přítomností, mezi Newmanovými vzpomínkami a Batisteovou představivostí. Mezi kořeny a tím, co je někde „za hranou“.
Samantha Fish – Sweet Southern Sounds
Samantha Fish už dávno není jen talentovaná kytaristka — je to vypravěčka. Své příběhy řeže do tónů stejně ostře jako údery trsátkem do strun. Spojuje moderní blues s tím nenapodobitelným louisianským citem a zápalem, které se nedají vyrobit, jen prožít.
Fish tu zní odvážněji než kdy dřív. Její hlas má jistotu, kontrolu i upřímnost. Z Paper Doll dělá bluesrockovou nahrávku, jež si drží vlastní tvář od prvního do posledního nádechu. Je to album, na kterém Samantha zní opravdu bez kompromisů, bez masky, s kytarou jako nervovým centrem celé skladby.
PJ Morton – Able
PJ Morton oprávněně náleží k nejvýraznějším hlasům současného rhythm’n’blues a gospelu. Na LP Heart of Mine / Amazing spojuje oba světy s lehkostí, která je vlastní jen někomu, kdo hudbou skutečně žije. Jeho pojetí je vřelé, provoněná živými nástroji a bohatými harmoniemi, které nesou jasný otisk Mortonových gospelových kořenů.
Díky spolupráci s Darrellem Wallsem se vám dostane víc než jen technicky brilantních vokálů. Je to dialog dvou umělců, kteří vědí, jak přetavit emoci do tónu. Morton dokáže být moderní i nadčasový zároveň. Jeho aranže dýchají současností, ale stojí na základech, které nikdy nezestárnou.
Corey Henry & the Treme Funktet – Tremé Life
Corey Henry, legenda neworleanského funku a hráč na „chobot“, přináší „Tremé Life“ jako okamžik zachycené magie z klubu Vaughan’s Lounge. Pevná rytmická sekce, žhavá trombonová sóla a hluboké kořeny second line vytvářejí energii, která vás vtáhne přímo do srdce městské čtvrti.
Live at Vaughan’s není jen album. Je to funková oslava, čtvrteční party, kde každý tón křičí radostí z hudby a spontánností města, které Corey Henry nazývá domovem. „Každý, kdo přijede do města, je zván na nejfunky party v New Orleans,“ říká Henry. A slyšet ho znamená být součástí téhle sešlosti.
Bobby Rush & Kenny Wayne Shepherd – You So Fine
Mezigenerační bluesový projekt spojil 91letého Bobbyho Rushe a padesátníka Kennyho Wayne Shepherda. Mistři nabídli tradiční blues s moderním přístupem a uchovali autenticitu louisianského zvuku. Věková propast je nerozděluje. Naopak podněcuje oheň alba, které oslavuje hloubku bluesové historie. Zároveň dokazuje, že je v roce 2025 stále živá a zajímavá.
Tento text je součástí série článků #NOLAGroove, v níž mapujeme neworleanskou hudební scénu napříč žánry, érami a osobnostmi.
