Naposledy aktualizováno: 18.11.2025
Jedna noc, tisíc chutí, nekonečný jazz
Jsou desky, které hrají jako večer sám – a nechce se jim končit. Voní po smažených krevetách, po pivu z plastového kelímku, po kouři z grilu, po tom zvláštním mixu potu a radosti, který v New Orleans dělá i z obyčejné středy svátek. Jednou z takových nahrávek je The Barbecue Swingers Live trumpetisty Kermita Ruffinse – živý záznam z Tipitina’s, který zachytil nejen skvělou kapelu, ale i celý ten „sousedský neworleánský jazz“ v jeho syrové podobě.
Hudba jako omáčka
Tom Waits kdysi řekl, že „v New Orleans je hudba jako pálivá omáčka. Dávají ji na všechno jídlo“. A tamní rodák a trumpetista Kermit Ruffins je přesně tím člověkem, co by s tím souhlasil. Možná by jen dodal, že nejlepší je omáčku dát na grilované maso. Protože právě tak jeho hudba na LP The Barbecue Swingers Live chutná: trochu kouřově, trochu pálivě, ale hlavně zní radostně a překypuje rytmem, který tě obejme a nedá se naučit.
Na začátku devadesátých let, kdy se město znovu nadechovalo po éře turisty přikrášleného jazzu, přišel Ruffins se svou partou The Barbecue Swingers s prostým receptem. Vezmi to, co tu vždycky bylo, a hraj to tak, jak se to hrálo u nás doma. Bez manýr, bez sterilního lesku. Album The Barbecue Swingers Live je toho dokonalým příkladem. Záznam klubového vystoupení má výborný zvuk. Navíc zachytil i reakce publika – a právě to dodává celé desce majestátnost. Kermit Ruffins měl geniální nápad, když se místo nahrávacího studia rozhodl, že nenabídne nic jiného než pot, smích a cinkání sklenic…
Hi De Hi De Hi – když se klub promění v chrám
První tóny večera patří pohodové souljazzové rozcvičce „Chicken and Dumplings“. Publikum se radostně vlní, Ruffins scatově přitápí pod kotlem. Všechno se rozjíždí tak přirozeně, jako když si někdo přisedne ke stolu a začne vyprávět. Ale opravdové kouzlo přijde s „St. James Infirmary“ – jednou z těch verzí, které si člověk zapamatuje na celý život.
Ruffins si na trubku nasadil dusítko, a zní jako ržání starého koně, co pamatuje lepší časy. Sténá, kvílí, ztrácí se a znovu nabírá dech. A když zpívá, je v tom kus Louise Armstronga, Dannyho Barkera i teatrálního ducha Caba Callowaye. V jednom momentu se publikum rozburácí do slavného „Hi De Hi De Hi De Hi“. Klub se promění v chrám. Není to koncert, je to sdílená modlitba za město, které ví, že z každé bolesti se dá udělat oslava.
Kapela, co hraje jako u sousedů na dvorku
Vedle Ruffinse tu září i Corey Henry – pozounista, který střídá smutek s ďábelským úšklebkem. V jeho sólech je všechno: tailgate groove z předměstí – uvolněný rytmus, jaký by mohl hrát dechovka „z ulice“ nebo na pikniku u auta, kapesní funk (pojmenování kompaktního, soustředěného, ale přesto energického pojetí, zahraného jen v kvintetu) i bebopová jiskra. Ruffins a Henry se pošťuchují jako staří kámoši, kteří vědí, že bez toho druhého by to nebylo ono.
Zbytek party? Rytmika ve složení: pianista Emile Vinette, basista Kevin Morris a bubeník Jerry Anderson. Žádní studioví profesionálové – spíš kluci ze sousedství, co hrají tak, že si člověk chce objednat další drink. Odpíchnou se od funku „Just Showin’ Off“. Pokračují přes rozverný pochod „Do the Fat Tuesday“ až po NOLA hymnu „Do Watcha Wanna (The Final Chapter)“. Všechno má ten typ neworleánského grooveu, který nelze popsat, jen vnímat.
Dokonce i Henryho rap ve skladbě „Peep This Groove Out“ nepůsobí nepatřičně. Ruffins scatuje, Henry rapuje – a přesto to celé drží pohromadě, jako kdyby swing a hiphop odjakživa vyrůstaly na ulici ve stejném neworleanském okrsku.
Co je to New Orleans?
V polovině setu se Kermit obrátí k publiku a s úsměvem se zeptá: „Co je to vlastně New Orleans?“. A místo odpovědi začne chrlit improvizovaný proud slov – osmiminutovou poctu městu, které ho stvořilo. Zmiňuje kreolské gumbo, ryby a grity s vejci, klobásy na grilu, Joe’s Cozy Corner, Donna’s, Clyde’s Barber Shop, Tuba Fats, The Black Men of Labor, čtvrteční noci ve Vaughan’s…
Za ním to vře a publikum křičí radostí. To není nostalgie – to je dokument o komunitě, která se v hudbě poznává.
Kouzlo okamžiku
Právě to dělá z The Barbecue Swingers Live výjimečnou deskou. Není to jen záznam jednoho večera, ale zvuk místa a reakcí lidí, kteří si budou vždy pamatovat, kde mají kořeny. V době, kdy jazz často zněl jako ohmataná učebnice, Ruffins dokázal, že pořád může vonět po ulici, po mase na grilu a znít jako veselí, které se ozývá z otevřených dveří barů.
Kermit Ruffins hraje, jako by mu svět patřil. A možná právě tehdy, někde mezi „Chicken and Dumplings“ a „Do Watcha Wanna“, skutečně patřil – alespoň na jednu noc – všem, kdo v Tipitina’s byli.
Kermit Ruffins: The Barbecue Swingers Live
Label: Basin Street Records – BSR 0101-2
Format: CD, Album
Country: US
Released: 1998
Genre: Jazz, Brass & Military
Style: Brass Band, Soul-Jazz
Tracklist
1/ Introduction (0:31)
2/ Chicken And Dumplings (7:01)
3/ Interlude (0:17)
4/ Smokin‘ With Some Barbecue (5:16)
5/ St. James Infirmary (8:08)
6/ Interlude (0:20)
7/ Just Showin‘ Off (7:07)
8/ What Is New Orleans? (8:25)
9/ Do The Fat Tuesday (7:27)
10/ Peep This Groove Out (5:20)
11/ Killing Me Softly With His Song (10:22)
12/ Do Whatcha Wanna (The Final Chapter) (7:33)
13/ The Star Spangled Banner (3:05)
Recorded At – Tipitina’s
Mixed At – Ultrasonic Studios
Credits
Bass – Kevin Morris
Drums – Jerry Anderson
Piano – Emile Vinette
Rap – Corey Henry
Trombone – Corey Henry
Trumpet – Kermit Ruffins
Vocals – Kermit Ruffins
Producer – Kermit Ruffins
Executive-Producer – Mark Samuels
Co-Executive Producer – Tom Thompson
Recorded By – Steve Reynolds
Mastered By – Parker Dinkins
Mixed By – Kermit Ruffins, Steve Reynolds
Photography By – Donn Young, Tracie Morris
