Naposledy aktualizováno: 26.1.2021
Mistr hudebního žánru bossa nova, skladatel, pianista a kytarista Antônio Carlos Jobim (25. 1. 1927 – 8. 12. 1994, narozen jako Antônio Carlos Brasileiro de Almeida Jobim) je ve světě známý jako Tom Jobim. V roce 1991 byl uveden do Síně slávy vyhrazené skladatelům.
Z polosvěta nočních klubů mezi uznávané skladatele 20. století
Antônio Carlos Jobim se vynořil se na sklonku čtyřicátých let minulého století z polosvěta nočních klubů brazilského Rio de Janeiro. Nikdo nemohl tušit, že o dekádu později způsobí na hudební scéně takové pozdvižení.
Představoval komplexní typ skladatele, který novátorsky propojil lidovou muziku své vlasti s popovými písněmi v jeden poslechový a taneční zážitek. Jeho hudební jazyk čerpal především z jazzu.
Zvláště silně jej ovlivnil fenomén padesátých let na tichomořském pobřeží USA West Coast Jazz. Rytmicky byl doma v tradiční brazilské sambě.
Přitom jeho hudební kořeny sahají až k brazilským klasickým skladatelům Alfredo da Rocha Viana Filho, známém jako Pixinguinha, Arymu Barrosovi nebo Heitoru Villa-Lobos.
Brazilský George Gershwin
Již jen při vyslovení jeho příjmení jste strženi do zpěvných a svůdných rytmů bossa novy a samotné podstaty brazilské lidové kultury, která se v největší jihoamerické zemi utvářela, coby esence běžného života, od konce druhé světové války.
Na klavír hrál úsporně a maximálně jednoduše. V některých okamžicích se jeho styl podobal hře Claudea Thornhilla. Naopak s harmonií dokázal pracovat nesmírně efektivně a zároveň sofistikovaně – připomínal tím pojetí slavných evropských impresionistů Claudea Debussyho a Maurice Ravela.
Navrch využíval akordové struktury a cítění typické pro westcoastové jazzové nahrávky barytonsaxofonisty Gerryho Mulligana, trumpetisty a zpěváka Cheta Bakera nebo kytaristy Barneyho Kessela.
Metoda přilákala umělce z celého světa. Ležérní taneční hudba, jež již ze své podstaty byla posluchačsky přitažlivá, se náhle stala fascinující a nakažlivou. Na jejím zušlechťování, a vymezování kulturních hranic, se s společně s ním podílel i zpěvák a kytarista João Gilberto.
S tím, jak se šířil jejich věhlas po celém světě, se proslavili další z jejich přátel – zpěvačka Astrud Gilberto, skladatel, zpěvák a básník Chico Buarque nebo klavírista a aranžér Sergio Mendes.
Osudové tvůrčí setkání s dramatikem a diplomatem Viniciem de moraesem
Tom, jak se Jobimovi od nepaměti říkalo, začínal coby aranžér v Continental Studios. V polovině páté dekády dostal nabídku, aby nastoupil na pozici hudebního ředitele do brazilské pobočky vydavatelství Odeon Records.
V roce 1956 se seznámí s prominentním brazilským dramatikem a diplomatem Viniciem de Moraesem. Napíše hudbu pro jeho divadelní hru Orfeu da Conceição.
Její děj je inspirován řeckou bájí o Orfeovi a Eurydice. Odehrává se ale během brazilského Karnevalu v prostředí faléy, chudinské čtvrti Rio de Janeira. Písně vychází ještě ten samý rok na desetipalcové vinylové desce Antonio Carlos Jobim / Vinicius De Moraes: Orfeu Da Conceição na značce Odeon Records.
V Brazílii okamžitě zlidověla píseň Se Todos Fossem Iguais A Você. Později se dočkala anglického textu. Jako Someone To Light Up My Life ji nazpívali např. Sarah Vaughan či Frank Sinatra.
Divadelní hra se stane námětem pro filmové zpracování Orfeu Negro (1959, Black Orpheus) a Orfeu (1999). Dočká se i dvou muzikálových uvedení. Nejdříve v Brazílii jako Orfeu (2010) a později Black Orpheus (2014) na newyorské Broadwayi. Autorský tandem pokračoval ve spolupráci i v pozdějších letech. De Moraes napsal písňové texty k několika Jobimovým nejpopulárnějším písním.
Nová vlna brazilské samby
Celosvětový zájem o Jobimovu tvorbu definitivně rozpoutala skladba Chega de Saudade – původně napsaná pro zpěvačku Elizeth Cardoso. Poprvé vyšla u Odeonu v roce 1958 na tehdy již neobvyklém šelakovém singlu s rychlostí otáčení 78.
Jako autoři jsou podepsáni Antonio Carlos Jobim / Vinicius De Moraes. Na etiketě jsou jako interpreti uvedeni João Gilberto a orchestr Antonio Carlos Jobim E Sua Orquestra. Autoři nalepili na přebaly s výlisky reklamní slogan Bossa nova (nová vlna, nová věc). Označení se v Brazílii rychle vžilo coby název nového hudebního stylu s rytmickým prazákladem domácí samby.
Ve světě ho zpopularizovali američtí tenorsaxofonista Stan Getz a kytarista Charlie Byrd. V roce 1962 vychází jejich LP deska Jazz Samba (Verve Records) s Jobimovými písněmi Samba De Uma Nota So a Desafinado, které získalo cenu Grammy. Ještě ten samý rok Jobim přijímá pozvání trumpetisty Dizzyho Gillespieho, aby společně vystoupili na velkém koncertě v newyorské Carnegie Hall.
Na společné vlně s Creedem Taylorem
Antônio se do USA pravidelně vrací i v dalších letech, aby podpořil svůj mezinárodní věhlas. Stvrzuje ho již prací na veleúspěšné LP desce Stan Getz / Joao Gilberto Featuring Antonio Carlos Jobim: Getz / Gilberto (1964, Verve Records). Nahrávka se dočkala celkem tří Grammy.
Vyšly na ní klasické hity bossa novy, jako Garota de Ipanema / The Girl from Ipanema, Desafinado, Corcovado / Quiet Nights of Quiet Stars nebo Só Danço Samba (Jazz Samba).
Teprve jeho spolupráce s producentem Creedem Taylorem na dodnes vysoce ceněném albu Wave (1967, CTI Records) – se skladbami Lamento, Wave či Trieste – z něho definitivně udělalo legendu a hvězdu světového formátu.
Předcházel jí nadšeně přijaté album se Sinatrou Francis Albert Sinatra & Antonio Carlos Jobim (1967, Reprise Records). Odtud byl již jen krůček k účinkování v televizních zábavných programech nejenom po boku Sinatry, ale také Elly Fitzgerald.
Ella si Jobimovou tvorbou připomněla v roce 1981, když vyšlo její dvojalbum Ella Abraça Jobim – Ella Fitzgerald Sings The Antonio Carlos Jobim Song Book (Pablo Records).
Velký návrat díky zájmu o world music
Na konci šedesátých let 20. století dochází k nekompromisnímu nástupu rocku. Jobim raději zásadně omezí koncertní a nahrávací aktivity. Namísto toho se více věnuje komponování filmové a televizní hudby.
Antôniův come back přichází na konci osmé dekády, kdy se zájem hudebních fanoušků obrací k tzv. world music. Sestaví vlastní doprovodnou kapelu, v níž působí i jeho druhá manželka Ana Lontra, syn Paulo a dcera Elizabeth a vyráží do světa. Koncertní tůra vyvrcholila roku 1993 koncertem v Brazílii a v dubnu 1994 návratem do Carnegie Hall.
Antônio Carlos Jobim zemřel náhle na selhání srdce 8. prosince 1994 v New Yorku. K jeho skladatelskému odkazu se hlásí prakticky všichni jazzoví muzikanti. Není mnoho posluchačů, kteří by neznali alespoň jednu z jeho skladeb.
Mezi Tomovi věrné příznivce patřil i slovenský zpěvák Peter Lipa. V roce 1977 zazpíval na Československém amatérském jazzovém festivalu za doprovodu svého comba, v němž hrál mj. i kytarista Rastislav Vacho, jeho Agua de Beber.
Brazilské hudební styly Bossa Nova a Música popular brasileira (MPB) si uchovaly vliv i na současnou jazzovou scénu. Slyšíme je nejenom ve skladbách řady fusion skupin, ale i z katalogu nahrávek převážně souljazzových interpretů soustředěných okolo značky GRP Records.
Ukázky:
Se Todos Fossem Iguais A Você
– https://youtu.be/jaWGFGyu8ZM
Chega de Saudade
– https://youtu.be/-c6Zbi3tbMg
Garota de Ipanema
– https://youtu.be/WuenyQ4NCQE
Corcovado
– https://youtu.be/s3nfZ_aRRV0
Lamento
– https://youtu.be/tpjnoEDts7Q
