Naposledy aktualizováno: 2.6.2022
Nejromantičtější deska Bryana Ferryho? Nebo elegantní ústup z bojiště?
#RoxyFerryFiles
Roxy Music se na jaře 1982 dohodli na natočení svého posledního studiového alba. Po deseti letech, osmi albech a nespočtu módních i hudebních otisků přišel Avalon – podle jedněch nejjemnější a nejromantičtější počin Bryana Ferryho, podle jiných jen odchod s grácií… a minimální námahou.
Konec hry, ale bez dramatu
Na konci své studiové dráhy Roxy Music nevypadali ani zlomeně, ani vyhořele. Spíš jako parta elegánů, kteří vědí, že jsou na tahu naposledy a chtějí si ho užít podle vlastních pravidel. Phil Manzanera k tomu řekl:
Nové album Avalon zní ve srovnání s Flesh + Blood mnohem lépe – je mnohem zajímavější a má větší hloubku. Nahráli jsme spoustu demoverzí v různých stylech a pak jsme je zredukovali na osm písní.
Šest z nich napsal Bryan Ferry, Manzanera a Andy Mackay mají po jedné. „Hodně věcí, které Andy a já píšeme, se nehodí pro vokály, nebo prostě stylově nesedí k Roxy. Proto děláme sólové projekty,“ dodal Manzanera v rozhovoru k albu s typickým klidem.
|
|
|
Na západ od Irska
Název alba není jen poetickým gestem. Ferry to rád vysvětlil:
Avalon je Ostrov kouzel – fantazijní, velmi romantické místo. Myslel jsem si, že je to nejromantičtější, nejsnovější album, jaké jsem kdy natočil.
Písně začal skládat na západním pobřeží Irska, u jezera Lough Ugga Beag, které se objevuje na fotografii obalu. Texty tentokrát fungují spíš jako „barevné skvrny“ než jasné příběhy. Vágní? Ano. Ale přesně v tom tkví jejich kouzlo. Jsou tam, aby dodaly náladě barvu.
Styl jako instinkt
Ferry přiznal, že je od mládí fascinován vizuálním světem. Před hudební dráhou stál u krejčovského pultu. A možná i proto má rád „dobře střižený oblek“ – včetně ironie, když ho nosí v rock’n’rollovém kontextu. Hudebně vyrůstal na americkém jazzu a blues, od Billie Holiday po Charlieho Parkera, ale vždy se cítil velmi anglicky.
Výsledkem je směs, která formovala tvář Roxy Music. K popu má Ferry vztah opatrného sběratele: ví, že devadesát procent je „spotřební zboží“, ale v tom zbytku se občas zrodí trvalé klenoty, jež přežijí dekády. A melancholie posledních desek? „No, já hodně pláču, víte?“ utrousil s typickým suchým humorem.
decentní plochy a studené proudy
Avalon otevírá singl „More Than This“ – lehce hypnotická balada, která se vznáší na jemných syntezátorových vlnách, s basou pulzující jako vzdálený tep a Ferryho hlasem ztrácejícím se v oparu snové melancholie. Někteří publicisté jí vyčítali, že jí chybí muzikantský zápal. Jenže právě tahle píseň má úvod, který se rodil z čiré náhody. „Nejznámější věc, kterou jsem na té desce hrál, je úvodní riff k ‚More Than This‘. A já na to, jak jsem ho vymyslel, úplně zapomněl,“ dával k lepšímu Manzanera.
Vzpomínka se mu vrátila až ve chvíli, kdy v jednom rozhovoru spoluproducent alba Rhett Davies popsal, jak tehdy dlouho hledali vhodný začátek. „Já si jen ladil kytaru – jednoduchý prstoklad, jaký člověk zahraje, aby si poslechl, jak zní akord. A najednou slyším: ‚To je ono!‘ Já na to: ‚Cože?‘ A oni: ‚Prostě to hraj pořád.‘“ Z obyčejného ladění se tak stal ikonický úvod, který dnes znají miliony posluchačů.
Následuje titulní „Avalon“, orchestrální a vkusný. Pak přichází „While My Heart Is Still Beating,“ kterou složili Mackay a Ferry. Mackay popsal svůj vztah k ní:
Jedna z nejkrásnějších písní, které jsme s Bryanem společně napsali, s nejistými přechody akordů a sporadickými perkuse, které nechávají hlas znít čistě a zranitelně, s nádechem křehkosti.
V „The Space Between“ se nástroje a vokály nechávají unášet hlubokými funkovými proudy. Manzanerova „Take a Chance With Me“ se na chvíli nadechne k energii starých Roxy, ale přes horký opar minulosti se k ní úplně nedostane. Největší překvapení? Dvě instrumentálky – „India“ a „Tara“. Evokativní, ano, ale ortodoxní až na dřeň.
Hudební publicisté tehdy oscilovali mezi nadšením a mírným povzdechem. Jedni viděli nejromantičtější a nejbohatší desku kapely, materiál pro „třetí hodinu ráno“. Druzí spatřovali pohodlný ústup – krásný na pohled, příjemný k poslechu, ale bez většího rizika. Po dvouleté pauze prý scházely nápady, chyběla jiskra.
Rozloučení beze slov, s dámou v přestrojení
Obal Avalonu navrhl Peter Saville. Ač glamour póza ustoupila do pozadí, tradice „dámy na obálce“ zůstala. Tentokrát je to Ferryho přítelkyně (pozdější manželka) Lucy Helmore, skrytá v rytířské přilbě, obrácená zády k divákovi, se sokolem Merlinem na rukavici. Fotograf Neil Kirk ji zachytil za úsvitu u jezera v Connemara, jako by čekala na signál k poslední plavbě krále Artuše do země Avalon.
Ferry kdysi vtipkoval, že na každé desce Roxy by mohla být stejná modelka, jen pokaždé o něco starší a unavenější. Avalon tento koncept sice nedotáhl, ale jako poslední gesto kapely funguje dokonale: tichá scéna, kus oceli, kousek mlhy a prostor pro fantazii.
Kapela se rozhodla, že rozlučka bude noblesní, beze slov a bez okázalých gest. A možná právě proto působí dodnes jako nenápadný, ale nezaměnitelný podpis pod koncem příběhu Roxy Music – tichý, stylový a snový.
Na podzim 1990 vyšlo živé album Heart Still Beating (spotify link), zachycující Roxy Music na koncertě ve francouzském Fréjus 27. srpna 1982. Nahrávka je dokumentem z turné Avalon a ukazuje rozšířené složení kapely ve vrcholné formě – elegantní, elektrizující a plné energie. Dokázala publikum nadchnout a každý tón učinit nezapomenutelným.
#RoxyFerryFiles → esejistická série o světě Roxy Music a Bryana Ferryho: art pop, styl, dekadence, inteligentní pop a kulturní kontexty.
Roxy Music: Avalon
Label: EG – EGHP 50, Polydor – 2302 116
Format: Vinyl, LP, Album
Country: UK
Released: May 28, 1982
Genre: Rock, Pop
Style: Pop Rock, Art Rock
Tracklist
A1 More Than This (4:31)
A2 The Space Between (4:28)
A3 Avalon (4:15)
A4 India (1:45)
A5 While My Heart Is Still Beating (3:25)
B1 The Main Thing (3:47)
B2 Take A Chance With Me (4:43)
B3 To Turn You On (4:10)
B4 True To Life (4:20)
B5 Tara (1:32)
Written-By – Ferry, Mackay (tracks: A5, B5), Manzanera (tracks: B2)
Recorded At – Compass Point Studios, Power Station
Producer – Roxy Music
Assistant Producer – Barry Bongiovi, Benjamin Arbiter, Ian Little, Peter Revill
Engineer, Producer – Rhett Davies
Credits
Backing Vocals – Yanick Etienne (A3), Fonzi Thornton (tracks: A1 to A3, B1, B2, B4)
Bass – Alan Spenner (tracks: A1, A3, A4, B3 to B5), Neil Jason (tracks: A2, A5 to B2)
Cello – Kermit Moore (B3)
Drums – Andy Newmark (tracks: A1 to B2, B4), Rick Marrotta (B3)
Guitar – Neil Hubbard (tracks: A1 to B4)
Guitar Synthesizer – Bryan Ferry (A4)
Keyboards, Vocals – Bryan Ferry
Lead Guitar – Phil Manzanera (A1 – B2, B4)
Oboe – Andy Mackay (B2)
Percussion – Jimmy Maelen (tracks: A1 to A3, A5 to B2, B4)
Saxophone – Andy Mackay (tracks: A1 to B1, B4, B5)
Mixed By, Engineer – Bob Clearmountain
Lacquer Cut By – Arun
Mastered By – Robert C. Ludwig
