Ma Rainey, bluesová máma

Naposledy aktualizováno: 28.11.2017

Ma Rainey
Ma Rainey

Ma Rainey (26. 4. 1886 – 22. 12. 1939, narozena jako Gertrude Malissa Preidgett) je jednou z prvních v řadě klasických profesionálních bluesových zpěvaček, které ve dvacátých letech minulého století pravidelně vydávaly gramofonové desky s bluesovými nahrávkami.

Bisexuálka z tenťáckých revue

Zpívala nejenom o těžkém životním údělu obyčejných černošek. Ve svých textech se otevřeně hlásila ke své bisexualitě. Téma vztahu k jiným ženám se během Gertrudiny sólové kariéry stává charakteristickým znakem jejích písňových textů.

I když se o tom v jejím okolí nikdy otevřeně nemluvilo, zmiňovala se o své sexuální orientaci beze strachu z následků. Zpívá o ní nejenom v Prove It On Me Blues. „Včera večer jsem si vyšla s pár kamarádkami. Musely to být ženský, protože nemám ráda žádné muže.“

O lesbismu, a vášni k převlékání do mužských obleků, se v náznacích zmiňuje v písni Shave ‘Em Dry Blues. Zpívat na Jihu – kde nebyly občanská práva a rovnost v žádném případě samozřejmostí – o tak tabuizovaných tématech vyžadovalo velikou odvahu.

Nebála se zařazovat písně i o jiných společensky nepříjemných tématech, jako bylo rodinné násilí a rasové ústrky. Spustila tím doslova celonárodní šílenství a zároveň přitáhla pozornost bílých. Jeden bluesový historik o ní řekl: „Jestli před Rainey zpívala blues nějaká jiná žena, nikdo si nepamatoval, že by ji vůbec slyšel.“

Začínala v zájezdových show

Gertruda se narodila do umělecké rodiny. Kariéru začínala na přelomu devatenáctého a dvacátého století coby tanečnice a zpěvačka v černošských zájezdových programech.

V osmnácti se provdala za tanečníka, komika a skladatele Williama „Pa“ Raineyho. Nastoupili do angažmá v populárních kočovných divadelních a estrádních společnostech Tolliver’s Circus, Musical ExtravaganzaRabbit Foot Minstrels, s nimiž jako duo Rainey And Rainey objíždí štace na černošském hudebním okruhu na Jihu USA. Během turné narazila na lidové blues a začala ho pravidelně zařazovat ve svých výstupech.

Členkou Rabbit Foot Minstrels je i další bluesová hvězda Ida Cox. Estrády se konají v cirkusových stanech postavených na okrajích měst. Nemají na repertoáru jen lidová blues, ale i taneční čísla a kabaretní písničky, často s dvojsmyslnými dráždivými texty.

V roce 1916 se Ma rozvedla. Na cesty vyrážela již jen s vlastní kapelou Madam Gertrude Ma Rainey And Her Georgia Smart Sets. Trvala na tom, aby vystoupení nebyla rasově segregovaná.

Bílé publikum si tak mohlo poslechnout písně vyprávějící o těžkém životě černochů na americkém Jihu, včetně příběhů z rodinného života Jelly Bean Blues, či o rasových problémech v nápravných zařízeních Chain Gang Blues.

bluesová Máma Ma a Císařovna Bessie

V roce 1922 se Ma poprvé setkává s mladičkou shouterkou Bessie Smith a nabídne jí místo ve své show. Obě zpěvačky byly jasnými královnami blues. Podobně, jako mnohem zkušenější Rainey, i Bessie zpívá drsným chraplákem a dokáže skvěle improvizovat.

Ma podepisuje v roce 1923 nahrávací smlouvu s Paramountem. V té době již byla zkušenou veteránkou. Rozšířila jejich stáj, ve které jsou King Oliver nebo Freddie Keppard. Prvních osm nahrávek čistého blues a kupletů vzniká v prosinci 1923.

V Paramountu se snažili na gramodeskách s tzv. „race music“ jen bohapustě vydělat. Nezáleželo jim na kvalitě záznamu. Cílem vydavatelství bylo produkovat hudbu co nejlevněji. Výsledkem jsou mastery se špatnou produkcí a zvukem. Vzhledem k použití podprůměrných záznamových zařízení, a kvalitě výlisků šelakových desek, nahrávky šumí a znějí tiše.

Technické nedostatky si možná vybraly daň na Rainey popularitě a proslulosti. To, co chybělo ve zvukové kvalitě záznamu, vynahradila svým bluesovým pojetím a zatrvzelostí. Nepřipustila, aby se lidé z Paramountu pokoušeli jakkoliv diktovat, co má zpívat a jak to má znít. Zůstala vždy věrná sama sobě.

Ma Rainey (1974, Milestone Records)
Ma Rainey (1974, Milestone Records)

Ukázkovými příklady Gertrudina bluesového vokálu jsou písně Hear Me Talking To You, Deep Moanin‘ Blues, Sweet Rough Man, Tough Luck BluesLeavin‘ This Morning, které se později s dalšími snímky objeví na dvoudeskové vinylové kompilaci Ma Rainey (1974, Milestone Records).

Zvláštní zmínku si zaslouží jazzová čísla Bo-Weavil Blues a především tradicionál See See Rider. Příběh o nevěrné milence přepracovali o mnoho let později například  Elvis Presley a také britští The Animals.

V průběhu pětiletého kontraktu Ma natočí okolo jednoho sta písní, na nichž ji nejdříve doprovází Georgia Jazz Band, pianista Thomas A. Dorsey a dále řada talentovaných a budoucích významných jazzmenů – počínaje saxofonisty Colemanem HawkinsemFletcherem Hendersonem, trumpetistou Tommym Ladnierem  nebo kornetistou Louisem Armstrongem konče.

Ještě na počátku třicátých let připraví vlastní turné Arkansas Swift Foot. Po několika měsících vystupuje jako jedna z Bandana Babies v show Boise De Leggeho.

V roce 1935 odchází do uměleckého důchodu. Rozhodnutí předcházela dvě úmrtí v rodině. Krátce po sobě ji zemřely matka a sestra. Vydělané peníze investovala do vlastního domu v Columbusu ve státě Georgia a dvou místních divadel.

Rudi Blesh ji při hodnocení jejích snímků Shave ‚Em Dry BluesSee See Rider přirovnal ve své knize Shining Trumpets s podtitulem History of Jazz, která vyšla poprvé v USA v roce 1946 a ve Velké Británii o tři roky později, k jeho dalším hrdinům – jako Jelly Roll Morton, Baby DoddsKing Oliver: „Ma Rainey zpěv, monumentální a prostý, není v žádném případě primitivní. Je si obrovsky vědoma toho, že užívá svých plných výrazových prostředků. Rozhodně je klasickou představitelkou bluesových zpěvaček svou čistotou v hlasovém projevu a bezpečným vyhýbáním se jakýmkoliv strojeným vylepšením. Takové umění musí nutně přesáhnout spontánní a čistě instinktivní přístup. Ve výsledku má tedy vše pečlivě vypočítané, aby to dávalo smysl; přes to není ani naivní, ani strojená, ani sentimentální, ani falešně sofistikovaná. Rainey hlas je zasmušilý, ale nikdy nezní drsně a jeho smutná a citlivá bohatost zasáhne srdce.“

Umírá v roce 1939 na srdeční zástavu. Na její práci navázaly Trixie Smith, Edith Wilson, Lucille Hegamin, Sara Martin, Victoria SpiveyMamie Smith. V roce 1994 si ji Američané připomenou díky sadě poštovních známek s portréty šesti jazzových a bluesových zpěváků a zpěvaček.

Ukázky:

Hear Me Talking to You – https://youtu.be/DtYUDO-vz5o
Sweet Rough Man – https://youtu.be/QG6lvy-K5lA
Slow Driving Moan – https://youtu.be/iOgfqhGNq7U
Daddy, Goodbye Blues – https://youtu.be/gJzL8jqwbds
Chain Gang Blues – https://youtu.be/cQkScYssO9Q

Autor

mingus

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..