Naposledy aktualizováno: 28.11.2017
Ma Rainey (26. 4. 1886 – 22. 12. 1939, narozena jako Gertrude Malissa Preidgett) je jednou z prvních v řadě klasických profesionálních bluesových zpěvaček, které ve dvacátých letech minulého století pravidelně vydávaly gramofonové desky s bluesovými nahrávkami.
Bisexuálka z tenťáckých revue
Zpívala nejenom o těžkém životním údělu obyčejných černošek. Ve svých textech se otevřeně hlásila ke své bisexualitě. Téma vztahu k jiným ženám se během Gertrudiny sólové kariéry stává charakteristickým znakem jejích písňových textů.
I když se o tom v jejím okolí nikdy otevřeně nemluvilo, zmiňovala se o své sexuální orientaci beze strachu z následků. Zpívá o ní nejenom v Prove It On Me Blues. „Včera večer jsem si vyšla s pár kamarádkami. Musely to být ženský, protože nemám ráda žádné muže.“
O lesbismu, a vášni k převlékání do mužských obleků, se v náznacích zmiňuje v písni Shave ‘Em Dry Blues. Zpívat na Jihu – kde nebyly občanská práva a rovnost v žádném případě samozřejmostí – o tak tabuizovaných tématech vyžadovalo velikou odvahu.
Nebála se zařazovat písně i o jiných společensky nepříjemných tématech, jako bylo rodinné násilí a rasové ústrky. Spustila tím doslova celonárodní šílenství a zároveň přitáhla pozornost bílých. Jeden bluesový historik o ní řekl: „Jestli před Rainey zpívala blues nějaká jiná žena, nikdo si nepamatoval, že by ji vůbec slyšel.“
Začínala v zájezdových show
Gertruda se narodila do umělecké rodiny. Kariéru začínala na přelomu devatenáctého a dvacátého století coby tanečnice a zpěvačka v černošských zájezdových programech.
V osmnácti se provdala za tanečníka, komika a skladatele Williama „Pa“ Raineyho. Nastoupili do angažmá v populárních kočovných divadelních a estrádních společnostech Tolliver’s Circus, Musical Extravaganza a Rabbit Foot Minstrels, s nimiž jako duo Rainey And Rainey objíždí štace na černošském hudebním okruhu na Jihu USA. Během turné narazila na lidové blues a začala ho pravidelně zařazovat ve svých výstupech.
Členkou Rabbit Foot Minstrels je i další bluesová hvězda Ida Cox. Estrády se konají v cirkusových stanech postavených na okrajích měst. Nemají na repertoáru jen lidová blues, ale i taneční čísla a kabaretní písničky, často s dvojsmyslnými dráždivými texty.
V roce 1916 se Ma rozvedla. Na cesty vyrážela již jen s vlastní kapelou Madam Gertrude Ma Rainey And Her Georgia Smart Sets. Trvala na tom, aby vystoupení nebyla rasově segregovaná.
Bílé publikum si tak mohlo poslechnout písně vyprávějící o těžkém životě černochů na americkém Jihu, včetně příběhů z rodinného života Jelly Bean Blues, či o rasových problémech v nápravných zařízeních Chain Gang Blues.
bluesová Máma Ma a Císařovna Bessie
V roce 1922 se Ma poprvé setkává s mladičkou shouterkou Bessie Smith a nabídne jí místo ve své show. Obě zpěvačky byly jasnými královnami blues. Podobně, jako mnohem zkušenější Rainey, i Bessie zpívá drsným chraplákem a dokáže skvěle improvizovat.
Ma podepisuje v roce 1923 nahrávací smlouvu s Paramountem. V té době již byla zkušenou veteránkou. Rozšířila jejich stáj, ve které jsou King Oliver nebo Freddie Keppard. Prvních osm nahrávek čistého blues a kupletů vzniká v prosinci 1923.
V Paramountu se snažili na gramodeskách s tzv. „race music“ jen bohapustě vydělat. Nezáleželo jim na kvalitě záznamu. Cílem vydavatelství bylo produkovat hudbu co nejlevněji. Výsledkem jsou mastery se špatnou produkcí a zvukem. Vzhledem k použití podprůměrných záznamových zařízení, a kvalitě výlisků šelakových desek, nahrávky šumí a znějí tiše.
Technické nedostatky si možná vybraly daň na Rainey popularitě a proslulosti. To, co chybělo ve zvukové kvalitě záznamu, vynahradila svým bluesovým pojetím a zatrvzelostí. Nepřipustila, aby se lidé z Paramountu pokoušeli jakkoliv diktovat, co má zpívat a jak to má znít. Zůstala vždy věrná sama sobě.
Ukázkovými příklady Gertrudina bluesového vokálu jsou písně Hear Me Talking To You, Deep Moanin‘ Blues, Sweet Rough Man, Tough Luck Blues a Leavin‘ This Morning, které se později s dalšími snímky objeví na dvoudeskové vinylové kompilaci Ma Rainey (1974, Milestone Records).
Zvláštní zmínku si zaslouží jazzová čísla Bo-Weavil Blues a především tradicionál See See Rider. Příběh o nevěrné milence přepracovali o mnoho let později například Elvis Presley a také britští The Animals.
V průběhu pětiletého kontraktu Ma natočí okolo jednoho sta písní, na nichž ji nejdříve doprovází Georgia Jazz Band, pianista Thomas A. Dorsey a dále řada talentovaných a budoucích významných jazzmenů – počínaje saxofonisty Colemanem Hawkinsem a Fletcherem Hendersonem, trumpetistou Tommym Ladnierem nebo kornetistou Louisem Armstrongem konče.
Ještě na počátku třicátých let připraví vlastní turné Arkansas Swift Foot. Po několika měsících vystupuje jako jedna z Bandana Babies v show Boise De Leggeho.
V roce 1935 odchází do uměleckého důchodu. Rozhodnutí předcházela dvě úmrtí v rodině. Krátce po sobě ji zemřely matka a sestra. Vydělané peníze investovala do vlastního domu v Columbusu ve státě Georgia a dvou místních divadel.
Rudi Blesh ji při hodnocení jejích snímků Shave ‚Em Dry Blues a See See Rider přirovnal ve své knize Shining Trumpets s podtitulem History of Jazz, která vyšla poprvé v USA v roce 1946 a ve Velké Británii o tři roky později, k jeho dalším hrdinům – jako Jelly Roll Morton, Baby Dodds a King Oliver: „Ma Rainey zpěv, monumentální a prostý, není v žádném případě primitivní. Je si obrovsky vědoma toho, že užívá svých plných výrazových prostředků. Rozhodně je klasickou představitelkou bluesových zpěvaček svou čistotou v hlasovém projevu a bezpečným vyhýbáním se jakýmkoliv strojeným vylepšením. Takové umění musí nutně přesáhnout spontánní a čistě instinktivní přístup. Ve výsledku má tedy vše pečlivě vypočítané, aby to dávalo smysl; přes to není ani naivní, ani strojená, ani sentimentální, ani falešně sofistikovaná. Rainey hlas je zasmušilý, ale nikdy nezní drsně a jeho smutná a citlivá bohatost zasáhne srdce.“
Umírá v roce 1939 na srdeční zástavu. Na její práci navázaly Trixie Smith, Edith Wilson, Lucille Hegamin, Sara Martin, Victoria Spivey a Mamie Smith. V roce 1994 si ji Američané připomenou díky sadě poštovních známek s portréty šesti jazzových a bluesových zpěváků a zpěvaček.
Ukázky:
Hear Me Talking to You – https://youtu.be/DtYUDO-vz5o
Sweet Rough Man – https://youtu.be/QG6lvy-K5lA
Slow Driving Moan – https://youtu.be/iOgfqhGNq7U
Daddy, Goodbye Blues – https://youtu.be/gJzL8jqwbds
Chain Gang Blues – https://youtu.be/cQkScYssO9Q
