Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Zasutá jména, ztracené nahrávky, znovunalezené poklady. Příběhy hudebníků, nahrávek a labelů, na které se zapomnělo – a přitom by neměly zmizet z paměti.
Hudba jako mlha, kterou nelze prohlédnout
Když se někdejší členové Japan v roce 1991 znovu sešli pod jménem Rain Tree Crow, nebylo to gesto nostalgie. Spíš tichý, opatrně improvizovaný experiment, ve kterém David Sylvian přizval své staré spoluhráče na cestu, jež měla s glamovými začátky společného už jen jména na obalu. Jak se ukázalo, i krátký návrat může být nečekaně čistý, hluboký a osvobozující.
Pokračování textu Rain Tree Crow: Návrat, který neměl připomínat minulost
Zapomenuté příběhy New Orleans: bratrská dueta, která se vymykala škatulkám a psala vlastní hudební pravidla
#NOLAGroove
V úzkých uličkách New Orleans, mezi vůní kořeněného rumu a šepotem modliteb kostelních lavic, se skrývají příběhy, které zůstaly mimo hlavní proud. Jedním z nich je legenda vokální skupiny The Spiders a bratrů Chucka a Chicka Carbo. Jejich hlasy dokázaly proměnit každou píseň v okamžiky něhy, vášně a neklidu. Připomeňme si je dnes, desetiletí po jejich vrcholu, a hledejme, co zůstalo nezapomenuto.
Z buffalského sklepa rovnou do hudební historie: láska, pásky, víra a jeden z nejpůvabnějších soulových návratů, o kterém jste pravděpodobně nikdy neslyšeli.
Dva teenageři, jeden sen a sklepní label, jenž měl být záchranným lanem pro mládež z Buffala. Bobby Nunn a Eugene Coplin psali písně o lásce, nahrávali je na obyčejné magnetofonové pásky – a ani netušili, že jednou budou považováni za hrdiny „ztraceného soulu“. Jejich debut měl spatřit světlo světa už v roce 1970. Jenže svět si ho poslechl až o čtyři desetiletí později.
Pokračování textu Bob & Gene — Teenage soul serenáda, co zněla jenom ve sklepě. Až doteď.
Jump blues s duší, elegancí a rytmem západního pobřeží
Odkaz Buddyho Bankse – zcela zapomenutého muzikanta – znovu ožívá na LP reedici z roku 1989. Happy Home Blues 1945-1949 vrací posluchače do éry jumpbluesových večírků v poválečném L.A., kde se swing potkával s prvotním rhythm’n’blues a klubové pódium pulzovalo rytmem boogie.
Pokračování textu Zapomenutý mistr saxofonu: Buddy Banks a jeho groove z L.A.
V tom se v rádiu ozval nějaký muž a řekl: „Nerád to jeho fanouškům říkám, ale Johnny Ace je mrtvý.“
Jeho hlas byl tichý, ale nezapomenutelný. Johnny Ace (9. 6. 1929 – 24. 12. 1954, narozen jako John Marshall Alexander Jr.), hvězda raného rhythm’n’blues, se stal symbolem ztraceného potenciálu i tragičnosti hudebního života páté dekády minulého století. V pětadvaceti letech zemřel vlastní rukou – a zrodil se mýtus. Ale skutečný příběh byl složitější.
Pokračování textu Johnny Ace: Balada, která skončila výstřelem
Asi navždy zůstane Eddie Hazel (10. 4. 1950 – 23. 12. 1992, narozen jako Edward Earl Hazel) jedním z nejvíce nedoceněných kytaristů všech dob. Byl členem původně doo-wopových a posléze soulových The Parliaments. Spoluzakládal P-Funkovou úderku Parliament-Funkadelic. Naši planetu opustil ve vesmírném korábu Mothership v doprovodu intergalaktického poutníka Hvězdného dítěte v pouhých dvaačtyřiceti letech.
Dnes již nikdo pořádně nezná jméno Carol Kaye. Přitom paní Columbová pop music zanechala nesmazatelnou stopu na hudební mapě 20. století. Díky svému talentu se dokázala prosadit a vyniknout v prostředí, jež v šesté dekádě minulého století ovládali výhradně muži. Její knihy věnované výuce hry na basovou kytaru dodnes ovlivňují generace hudebníků. První dáma baskytary oslaví 24. března 2025 významné životní jubileum.
Pokračování textu Carol Kaye: „Nota nemá pohlaví. Buď ji zahrajete dobře, nebo ne.“
Téměř dva metráky vážící americký rockový a soulový zpěvák Baby Huey (17. 8. 1944 – 28. 10. 1970, narozen jako James Thomas Ramey) nám po sobě zanechal pouhé tři singly a jedno posmrtně vydané album. Společně se skupinou The Baby Sitters byli doma na rhythm’n’bluesovém koncertním okruhu, který se táhl od newyorského Cheetah až po chicagský Thumb’s Up.