Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Každý týden vybírám jedno album, které mi právě přistálo na stole. Ať jde o novinku, pozapomenutý klenot, nebo desku, která zrála časem. Nejde o žebříčky, ale o hudbu, která pořád něco říká.
Dvě archivní koncertní nahrávky Petera Gabriela zachycují rozdílné okamžiky téže povahy. Na prvním WOMADu v roce 1982 hraje skladby, které publikum ještě nezná.
O jednadvacet let později v Real World Studios stojí před lidmi, kteří s jeho hudbou prošli kus života. Mezi těmi záznamy neleží jen čas. Jsou tam hudebníci, nápady a vztahy, k nimž se Gabriel vrací jako k živému materiálu.
Home & Abroad. a léto roku 1986, kdy byli The Style Council na vrcholu
#LondonBetween, #QuietSoulUK | Soul & Style
Album Home & Abroad. vyšlo v zajímavé době. The Style Council byli na vrcholu popularity, přesto si stále nebyli jisti vlastním postavením. Kritici střídali obdiv s pochybnostmi, část publika stále vzpomínala na The Jam a Paul Weller měl pocit, že svůj nový směr vysvětluje už příliš dlouho. Koncertní titul Home & Abroad. zaznamenal právě tento okamžik.
Pokračování textu Rok 1986: Paul Weller je slavný, úspěšný a přesto mu pořád nikdo pořádně nerozumí
Dizzy Reece: trumpetista, kterého hudebníci objevili dřív než kritika
Archivní šum | Zapomenuté ozvěny z časopisů, katalogů a obalů
Nejprve přišla pověst. Až potom deska. Když se v roce 1959 objevilo jméno Dizzyho Reece v amerických časopisech, řada hudebníků už věděla, o kom je řeč. Rubrika Archivní šum se vrací k debutu, kolem něhož se legenda začala šířit rychleji než novinové titulky.
Pokračování textu Dizzy Reece: Příběh jedné desky a pověsti, která se šířila jazzovým světem
Fear of Music (1979)
Když David Byrne zpívá, dívá se na svět s úžasem cizince, který nikdy úplně nepochopil pravidla hry – a možná o to ani nestojí. Třetí album Talking Heads, Fear of Music, zachycuje městskou paranoiu, rytmický neklid i touhu po klidu, který zůstává nedosažitelný. Ne jako proklamaci, ale jako soustředěný záznam vnitřního tlaku. A aby bylo jasné, odkud tento tlak pramení, stačí se vrátit o pár let zpět, do doby, kdy Byrne působil jako student, který se omylem ocitl v rockové kapele.
Tichý architekt americké hudby se vrací v rozšířené edici, která místo efektu nabízí prostor – a místo gesta paměť.
#NOLAGroove
Rozšířená edice živého alba Songbook připomíná, jak zásadní roli sehrál Allen Toussaint v hudební historii New Orleans. A jak křehká může být paměť města, které přežilo hurikán, exil zdejších osobností i vlastní mýty. Nové vydání přináší dvacet dosud nevydaných nahrávek, archivní rozhovory a portrét skladatele, který se po padesáti letech v zákulisí postavil na jeviště sám.
Pokračování textu Songbook Allena Toussainta: Návrat muže, který držel New Orleans pohromadě
Miles Davis a hudba jako otevřený stav
#MilesAndTrane100
Bitches Brew není deskou, která by chtěla být pochopena. Nepředkládá jasný tvar ani posluchačský klíč – spíš vytváří prostředí, do něhož se vstupuje bez mapy. Miles Davis tu nepřechází k elektrickému jazzu, ale rozpouští samotnou představu stylu: hudba se drolí na fragmenty, groove se mění v tlak a čas přestává plynout lineárně.
Album, v němž se Miles Davis poprvé nadechl do prostoru, který ještě neměl tvar
#MilesAndTrane100
Na konci šedesátých let se Miles Davis ocitl v bodě, kdy se jeho vlastní jazyk začal rozpadat. Druhý kvintet se rozplynul, svět kolem byl plný hluku, násilí a rychlosti — a Davis se rozhodl udělat pravý opak. In a Silent Way není album jistoty, ale album hledání. Hudba, která se nebojí zpomalit, ztišit a vstoupit do prostoru, kde ještě nic není dané.
Pokračování textu In a Silent Way: Hudba, která se nebojí udělat krok
Kapitola na konci jedné éry
#CernoOranzovaEra, #ImpulseListening, #ImpulseState
Impulse! není label.
Je to stav.
Na začátku sedmdesátých let byl katalog Impulse! Records místem, kde hudba často fungovala jako osobní výpověď. Pozdní nahrávky Johna Coltranea, meditativní světy Alice Coltrane nebo naléhavý tón Archieho Sheppa — každé album neslo stopu konkrétního vnitřního tlaku i doby, která ho formovala.
Pokračování textu Pharoah Sanders – Elevation (1974): když spiritual jazz zpomalí