Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Předčasné úmrtí missouriského kontrabasisty Curtise Counce (23. 1. 1926 – 31. 7. 1963) bylo další tragickou ztrátou jazzové historie. V letech 1956 – 1958 vedl nesmírně zajímavý losangelský kvintet Curtis Counce Group, jenž se svým zaměřením na hard bop zcela vymykal běžným hudebním standardům tehdejší westcoastové jazzové školy.
Pokračování textu Curtis Counce, hardbopový pionýr ze západního pobřeží
Cooljazzový trumpetista Chet Baker zněl nejlépe v pomalejších skladbách baladického charakteru. Potvrdil to i na další sólové dlouhohrající desce Chet (1959, Riverside Records).
Pokračování textu Chet Baker: Chet (1959, Riverside Records)
Jedno z klasických bopových alb trumpetisty Cheta Bakera, jež vyšlo pod názvem Chet Baker In New York (1958, Riverside Records). Nahrávky vznikaly v newyorském studiu Reeves Sound Studios v září 1958.
Pokračování textu Chet Baker In New York (1958, Riverside Records)
Rodák z Indiany a klavírista samouk Carl Perkins (16. 8. 1928 – 17. 3. 1958) byl jedním z nejzajímavějších hráčů působících v padesátých letech minulého století na hudebním pomezí mezi rhythm’n’blues a jazzem.
Pokračování textu Carl Perkins, osobitý, postižený pianista s přezdívkou Krab
Philadelphský bubeník a místní jazzová instituce Mickey Roker (9. 3. 1932 – 22. 5. 2017, narozen jako Granville William Roker, Jr.) zůstal věrný Hard bopu i v letech, kdy již u fanoušků ztratil příchuť nového, neprobádaného stylu a zařadil se mezi významné inspirační zdroje na vývojové cestě žánru.
Pokračování textu Mickey Roker, legendární philadelphský hardbopový bubeník
Zakládající člen The Jazz Messengers, bopový trumpetista a šikovný aranžér Kenny Dorham (30. 8. 1924 – 5. 12. 1972, narozen jako McKinley Howard Dorham) je hudební veřejnosti nejméně povědomým příslušníkem elitní společnosti špičkových jazzových trumpetistů.
Pokračování textu Kenny Dorham, nespravedlivě přehlížený bopový trumpetista
Trestuhodně přehlížený a polozapomenutý talent. S odstupem pěti desítek let se může již uzavřená hudební kariéra vynikajícího jazzového pianisty, skladatele a aranžéra Elmo Hopea (27. 6. 1923 – 19. 5. 1967, narozen jako St. Elmo Sylvester Hope) jevit jako příklad nenaplnění velkých příslibů. Na vině byly především Elmovy dlouhodobé problémy s užíváním heroinu.
Rodák ze St. Louis se zkušeností se službou u U.S. Marine, absolvovent studia hudební skladby na Washington University a nadšenec do balzamování a vycpávání zvířat, Oliver Nelson (4. 6. 1932 – 28. 10. 1975, narozen jako Oliver Edward Nelson) se po vydání průlomového alba The Blues And The Abstract Truth (1961, Impulse! Records) stal jedním z nejžádanějších jazzových aranžerů. Jeho služeb využívali – vedle pianisty Theloniouse Monka nebo sexofonisty Sonnyho Rollinse – i mnozí filmoví režiséři.
Pokračování textu Oliver Nelson, nejenom Blues a domnělá pravda