Naposledy aktualizováno: 26.9.2018
Rodák ze St. Louis se zkušeností se službou u U.S. Marine, absolvovent studia hudební skladby na Washington University a nadšenec do balzamování a vycpávání zvířat, Oliver Nelson (4. 6. 1932 – 28. 10. 1975, narozen jako Oliver Edward Nelson) se po vydání průlomového alba The Blues And The Abstract Truth (1961, Impulse! Records) stal jedním z nejžádanějších jazzových aranžerů. Jeho služeb využívali – vedle pianisty Theloniouse Monka nebo sexofonisty Sonnyho Rollinse – i mnozí filmoví režiséři.
Dokázal si na svoji stranu získat každého
Oliver Nelson oplýval vedle solidního ovládání hry na saxofony (alt, tenor a soprano) neuvěřitelným talentem získat na svoji stranu i ty nejzkušenější jazzové profesionály.
Nadchl je tak, že hráli se zanícením a dosahovali neopakovatelných hráčských výkonů v rámci ad-hoc sestavovaných studiových nebo koncertních orchestrů.
Dokazují to již snímky na jeho sólovém debutu Meet Oliver Nelson with Kenny Dorham & Ray Bryant (1960, New Jazz Records), ale i Oliverova big bandu Live From Los Angeles (1967, Impulse!) a Swiss Suite (1972, Flying Dutchman) se záznamem vystoupení na švýcarském prestižním Montreux Jazz Festivalu, na němž se mj. objevili tenorsaxofonisté Gato Barbieri, Michal Urbaniak nebo altsaxofonista Eddie „Cleanhead“ Vinson.
Vymyslel spoustu neobvyklých barev, harmonizací a nástrojových kombinací
Jako autor, aranžér a sólista dosáhl tvůrčího vrcholu v letech 1962 – 1967. V roce 2006 vydala firma Mosaic Records v omezeném nákladu deseti tisíc kusů šestidiskový box set Argo, Verve And Impulse Big Band Studio Sessions, na němž je úspěšné období detailně zmapováno.
Barytonsaxofonista Jan Konopásek, před emigrací do USA v polovině šedesátých let dvacátého století mj. člen významné československé jazzové formace SHQ Kvartet na angažmá v Nelsonově orchestru vzpomíná „Jeden z nejlepších aranžérů jazzové Ameriky byl Oliver Nelson. Vymyslel spoustu neobvyklých barev, harmonizací a nástrojových kombinací. Orchestr vedl s úplnou lehkostí, bez sebemenších problémů a díky jeho psaní hrála kapela sama od sebe.“
Ještě před tím, než omezil svoje jazzové aktivity a přešel v závěru šesté dekády 20. století ke skladatelské práci pro Hollywood a komerční televizní společnosti (mj. hudba k seriálu Columbo), patřil – podobně jako Quincy Jones, Lalo Schifrin nebo Shorty Rogers, k vynikajícím a hojně vyhledávaným jazzovým aranžérům.
Kennedyho sen a afroamerické skici
Napsal řadu aranžmá, v nichž rozvinul vlastní niterně osobní hudbu s vyváženým složitým a zároveň delikátním swingovým přístupem k interpretaci zajímavých hudebních témat, jako bylo oratorium za třicátého pátého prezidenta Spojených států amerických Johna F. Kennedyho pod názvem The Kennedy Dream (1967, Impulse!). O dva roky později na něj naváže nahrávkou Black Brown And Beautiful (Flying Dutchman, 1969), na níž nádherně zpracoval několik hudebních témat Duke Ellingtona.
Oběma titulům předcházela práce na rozsáhlé sedmidílné suitě s tématikou historie černošského obyvatelstva v USA Afro/American Sketches (1962) vydaná na značce Prestige Records. Studiový orchestr na něm rozšířil o hráče na violoncella, francouzské rohy, tubu a conga a dal tak vzniknout imaginativní hudbě inspirované vlastními etnickými kořeny. Pro Afroamerické skici jsou typické Oliverovy vysoko posazené altsaxofonové party. Hráčským nasazením dominuje celé dechové sekci a strhne ostatní členy k výborným interpretačním výkonům.
Geniální práce pro Prestife Records a Impulse! Records
Mezi nejlepší Nelsonovy aranžerské práce pro menší jazzové skupiny a sólisty patří nahrávky se saxofonistou Ericem Dolphym.
Důkazem je dvojalbum z roku 1976 Oliver Nelson Featuring Eric Dolphy: Images (Prestige), což je kompilace dvou již dříve vydaných LP desek Oliver Nelson Sextet Featuring Eric Dolphy / Richard Williams: Screamin‘ The Blues (1960, New Jazz) a Oliver Nelson With Eric Dolphy: Straight Ahead (1961, New Jazz).
Oliverovým muzikantským pomníkem zůstává dlouhohrající deska The Blues And The Abstract Truth (1961, Impulse!). Jeden z pěti vinylů, které pro tehdy nově založenou značku vyprodukoval uznávaný hudební producent Creed Taylor před svým odchodem k Verve.
Ve studiu se tehdy sešla vynikající hráčská společnost – vedle autora a Dolphyho se na vzniku Nelsonových nejznámějších kompozic Stolen Moments a Hoe Down podíleli pianista Bill Evans, bubeník Roy Haynes, kontrabasista Paul Chambers, barytonsaxofonista George Barrow a trumpetista Freddie Hubbard.
Další předčasné úmrtí jazzového velikána
Oliver Nelson umírá ve čtyřiceti třech letech na infarkt. Svět jazzu tak předčasně opustil další velikán. V průběhu kariéry vedl řadu vlastních big bandů, spolupracoval s velkými orchestry Louis Jordana, Erskine Hawkinse, ale také Counta Basieho nebo Quincy Jonese. Nahrával mj. s varhaníkem Jimmym Smithem, saxofonistou Cannonball Adderleym, kytaristou Wesem Montgomerym, vibrafonistou Miltem Jacksonem a basistou Rayem Brownem. Producentsky vypomohl například i funkovému velmistrovi Jamesi Brownovi nebo motownské hvězdě Dianě Ross.
Dnes již málokterým hudebním fanouškům jméno Oliver Nelson něco říká. Je bohužel smutným faktem, že se jeho nesporný vliv na moderní jazzovou hudbu smrskl do stručného slovníkového hesla; vydal LP desku Blues and The Abstract Truth a dopomohl hráči na Hammond B3 Organ Jimmymu Smithovi k několika albům na značce Verve.
Ukázky:
Emancipation Blues – https://youtu.be/OpEPno4vgCw
Stolen Moments – https://youtu.be/I777BcgQL9o
Screamin‘ The Blues – https://youtu.be/i6B8ZEZNP7w
Straight Ahead – https://youtu.be/xzBBAs7UnU0
Rights of All – https://youtu.be/cRbaypaNh6E
Swiss Suite – https://youtu.be/2GvM1G5WXcY
