Naposledy aktualizováno: 29.8.2025
Z buffalského sklepa rovnou do hudební historie: láska, pásky, víra a jeden z nejpůvabnějších soulových návratů, o kterém jste pravděpodobně nikdy neslyšeli.
Dva teenageři, jeden sen a sklepní label, jenž měl být záchranným lanem pro mládež z Buffala. Bobby Nunn a Eugene Coplin psali písně o lásce, nahrávali je na obyčejné magnetofonové pásky – a ani netušili, že jednou budou považováni za hrdiny „ztraceného soulu“. Jejich debut měl spatřit světlo světa už v roce 1970. Jenže svět si ho poslechl až o čtyři desetiletí později.
Mo’ dough, mo’ soul
„Jméno Mo Do vzniklo omylem,“ vzpomínal Bobby Nunn, polovina dua Bob & Gene. Jeho otec William chtěl nahrávací a produkční firmu pojmenovat Mode nebo Modem, ale všechno už bylo zabrané. Tak to zkrátil na Mo Do – což v angličtině znělo jako „mo’ dough“, tedy „víc peněz“. Symbolika? Jasná. Ironie? Ještě jasnější – Mo Do totiž žádné peníze nikdy nevydělalo.
Co ale mělo, byla vášeň. A sklep. Buffalo, město s dělnickou minulostí, se na začátku sedmdesátých let potýkalo s útlumem – továrny zavíraly, klubová scéna po nepokojích z roku 1967 utichala. William Nunn přišel s odvážnou vizí: otevřel klub Jan’s Supperdub, kam zajížděli i Ohio Players nebo Cannonball Adderley, a v suterénu svého domu vybudoval nahrávací studio. Pro své syny a další místní teenagery to měla být alternativa ke gangům a beznaději. Tak se zrodilo Mo Do Records – srdcem, ne rozpočtem.
Soul místo basketballu
Bobby a Gene byli školáci, kterým učaroval soul. Patnáct a šestnáct let. Chodili na koncerty, zkoušeli harmonie – a když viděli, jak se holky honí za chicagskými soulovými božstvy Five Stairsteps, řekli si: „To chceme taky.“ Pak šli domů a začali nahrávat. Bez manažera, bez zkušeností, bez velkých plánů.
„V obýváku jsme měli varhany, v jídelně klavír. Někdo pořád hrál, bouchal, cvičil. A pak jsme to všechno přenesli dolů,“ směje se Bobby. Suterén jejich domu se proměnil v zázemí hudebního mikrolabelu. Nejdřív vlastnili dvoustopý rekordér, později čtyřstopý, k tomu kapela, dechová sekce, ručně psané obaly, fotky, domácí tisk. „A pásky nebyly levné. Tak jsme nahrávali všechno, co se dalo.“ Klidně i minutu volného místa vyplnili novým songem.
Výsledek? Singl „You Gave Me Love“ a na druhé straně „Your Name“ – sladké teenage soulové vzlyky o citech, které kluci znali hlavně z doslechu. V rádiu je hráli denně, ve škole je poznávaly spolužačky. A i když šlo jen o regionální hit, pro dva kluky z Buffala to bylo jako podepsat smlouvu s Motownem.
Když dojdou pásky i iluze
Mo Do fungovalo dál – ale jen chvíli. V jejich produkci vyšly nahrávky zcela zapomenutých umělců Rev. Guy J. Graves, The Four Andantes, Gerald Trotter, Majestic Sounds LTD nebo Carlena Weaver a dalších. Mezitím si Bob & Gene dávali záležet na budování repertoáru. Vydali pár dalších singlů a snili o dalším kroku.
Jenže na přelomu šedesátých a sedmdesátých let nestačilo mít dobré srdce a pár magnetofonových kotoučů v suterénu. Během několika let nahráli dost materiálu na celou LP desku. Měla se jmenovat If This World Were Mine, podle slavného duetu Marvina Gaye a Tammi Terrell. Titulní píseň stihli vydat alespoň na singlu z roku 1971.
Label definitivně vykrvácel, pásky skončily v zaprášeném regále ve sklepě – a Bob & Gene to zabalili. Ticho…
Zkoušeli návrat pod jménem Splendar. Nevyšlo. Život šel dál. Gene se vydal duchovní cestou a stal se pastorem. Bobby zůstal v hudbě: hrál s Philipem Baileym, jedním z prvních zpěváků Earth, Wind & Fire, pracoval s Rickem Jamesem i s Motownem, natočil vlastní alba a dokonce se objevil v pořadu American Bandstand. Víc soulovou osmdesátkovou story si snad nejde ani představit.
Deska, která nikdy nevyšla (a přesto ano)
Přetočme čas o třicet let vpřed. Philadelphia, veletrh vinylů. DJ a sběratel David Griffiths se probírá stohy zaprášených desek, když narazí na singl s logem Mo Do. Fajn úlovek, pomyslí si. Ale pak si všimne nápisu na etiketě: „z připravovaného alba If This World Were Mine“. Jenže žádné takové album nikdy nevyšlo. A tak začne pátrat.
O rok později už Griffiths klepe na dveře Williama Nunna. Starý pán je dojatý, že se někdo po tolika letech zajímá o jeho dávný sen. Věnuje DJovi krabici s páskami a popřeje hodně štěstí. (Možná i s tím jemným úsměvem, který říká: Hodně štěstí, chlapče. Ty pásky ani nepřehraješ.) Jenže ony fungovaly. A v brooklynském studiu Daptone Records je poskládali tak, že v roce 2007 svět konečně uslyšel album Bob & Gene. Čtyři desetiletí po jeho plánovaném vydání.
Pořád to bolí krásně
„Ta hudba je tak syrová a emotivní, že ji prostě musíte slyšet,“ prohlásil několikrát Griffiths. Gene, dnes kazatel, dodává: „Mo Do bylo celé dělané srdcem. Po čtyřiceti letech to ve mně pořád vyvolává neuvěřitelné pocity.“
William Nunn Sr. se vydání už nedožil – zemřel v roce 2004. Jeho někdejší sen ale přežil. Mo Do možná nebylo zlatým dolem, ale rozhodně se stalo zlatonosným archivem. A Bob & Gene? Jejich teenage soulové serenády zní dnes možná ještě silněji než tehdy. Láska, která nezrezla. Hudba, která nevychladla.
Táta by z toho měl obrovskou radost.
— Bobby Nunn
A my dodáváme: někdy stačí prohledat krabice ve sklepu, aby hudba znovu ožila.
Šum pásky, pravda v hlase
LP If This World Were Mine dokazuje, že některé věci zrají lépe než archivní víno. V době, kdy soul procházel digitální krizí identity, působila tahle deska jako vzkaz v láhvi. Bez kalkulu, bez snahy trefit se do trendu. Jen čistá touha dvou kluků vyzpívat, co cítí.
Tahle hudba nemá ambici změnit svět. Ale dokáže ho na chvíli zastavit. Připomíná, že písně o lásce nemusí být klišé – pokud je zpíváš naplno, jako by každé slovo bylo poslední.
Otevřít dveře dalším
Mo Do chce pomoci talentovaným lidem z Buffala ve státě New York prosadit se ve světě. Byli byste překvapeni, kolik talentů se tu skrývá. Často jsou to právě mladí lidé, kteří jsou odrazováni – a přitom mají obrovský potenciál. Mnozí z nich mají pocit, že se jim nikdy nepodaří prorazit. My v Mo Do jim chceme ukázat, že s tvrdou prací a odhodláním mají šanci uspět.
Tahle slova Williama Nunna, prezidenta vydavatelství Mo Do Recording Co., Inc., nejsou jen líbivým sloganem. V Buffalu se stala osobním závazkem, který jeho syn Bobby Nunn přetavil v dlouholetou hudební kariéru.
Bobby Nunn: z Buffala až do Motownu
Duo Bob & Gene byl pro Bobbyho Nunna startovací čárou. Od doby, kdy se s Genem Coplinem potloukali po sklepním studiu, ušel dlouhou cestu. Pomáhal formovat specifický R&B/funkový zvuk Buffala – ten, který později proslavil Ricka Jamese.
V osmdesátých letech se jeho sólový hit „She’s Just a Groupie“, vydaný u Motownu, vyšplhal na vrchol R&B hitparád. Jako skladatel stojí za písní „Thank You“ z alba Triumph Philipa Baileyho, které získalo Grammy. Jako producent se podepsal pod hit „Rocket 2U“ skupiny The Jets, který též dosáhl na nominaci na Grammy.
V posledních letech Bobby navázal na otcovu vizi a založil vlastní nezávislé vydavatelství CCEG – Chitlin Circuit Entertainment Group. Stejně jako Mo Do, i CCEG je místem, kde dostávají prostor začínající hudebníci. Jeho chráněnec, mladý zpěvák a skladatel Jhing, se mimo jiné objevil v seriálu Boston Legal a zazpíval i v hollywoodském trháku Spider-Man 3 (2007).
Reverend Gene: služba jinou cestou
Zatímco Bobby zůstal v hudebním byznysu, Gene Coplin Jr. zvolil jinou cestu – duchovní. Se svou ženou Terrie Ann se věnuje pastorační práci v buffalských kostelech, komunitních organizacích, věznicích i státních školách.
Založil a vede neziskovou organizaci Project L.E.E. Ministries, Inc. (Learning and Earning Experiences), která podporuje mladé lidi v krizových oblastech. Díky jejím programům klesl počet kázeňských vyloučení ze škol o více než 40 %. Jejich práce byla oceněna například cenami Niagara Falls City District School Award 2005 a Teacher’s Union Award 2006.
A kruh se uzavírá
Zatímco deska If This World Were Mine tiše odpočívala ve skladu, Bobby a Gene žili dál – každý po svém, ale v duchu stejného étosu: dát hlas těm, kdo by jinak zůstali nevyslyšeni.
Až jednou někdo stiskl tlačítko „play“. A jejich poselství se znovu rozeznělo.
Redakční glosa
Na příbězích, jako je ten o Bobovi a Geneovi, se dá krásně ukázat, proč má smysl zvedat prach z poškrábaných acetátů a dávno zavřených sklepních studií. Nejde jen o sentimentální návrat k nevydaným nahrávkám a zapomenutým jménům. Jde o znovuobjevení ideálů, které hudbu kdysi formovaly – víry v komunitu, důvěry ve vlastní hlas a přesvědčení, že i z garáže ve čtvrti bez šance může znít píseň, co někoho změní.
Projekt Mo Do byl snem jednoho muže a dvou teenagerů. Nešlo v něm o slávu, ale o smysl. O ukázku toho, že i když vám nikdo nedává šanci, můžete si postavit mikrofon, zapnout magnetofon a zkusit to sami. A právě takové příběhy si zaslouží zaznít nahlas – i když jim to trvalo čtyřicet let.
Bob & Gene: If This World Were Mine
Label: Daptone Records – DAP-010, Mo Do Records – DAP-010
Format: Vinyl, LP, Album, Compilation
Country: US
Released: 2007
Genre: Funk / Soul
Style: Soul, Funk
Tracklist
A1 Gotta Find A Way (2:57)
(Written-By – K.W. Renshaw)
A2 Your Name (2:37)
A3 It Won’t Go (2:35)
(Written-By – W. Nunn, Jr.)
A4 I Can Be Cool (3:08)
A5 Sailboat (2:21)
(Written-By – G. Trotter)
A6 Which Love (3:03)
A7 Interlude (0:45)
B1 (Don’t Leave Me Girl) (2:48)
(Written-By – K.W. Renshaw)
B2 Somebody’s Doin It (War) 2:26
B3 You Don’t Need Me (2:44)
B4 You Gave Me Love (3:45)
B5 If This World Were Mine (4:47)
(Written-By – M. Gaye)
Written-By – R. Nunn (tracks: A1-A2, A4-B4), E. Coplin (tracks: A1-A2, A5-B4
Recorded At – Mo Do Studios
Recorded and mixed by William Nunn, Mo Do Studios, Buffalo, NY14204, 1968-1971
Credits
Executive-Producer – Sugarman & Roth
Mastered By – Steve Berson
Mixed By [Additional] – David Griffiths, Gabriel Roth
Recorded By, Mixed By – William Nunn
