Naposledy aktualizováno: 22.4.2018
Rodák z Indiany a klavírista samouk Carl Perkins (16. 8. 1928 – 17. 3. 1958) byl jedním z nejzajímavějších hráčů působících v padesátých letech minulého století na hudebním pomezí mezi rhythm’n’blues a jazzem.
Klavírní hrou připomínal pohyb kraba
Carl Perkins svoji klavírní hru vystavěl na přesvědčivém, citlivém projevu a současně nesmírně razantním a silovém ovládnutí nástroje. Vycházel z přístupu tradičních bluesových hráčů. Nepleťte si jej prosím s rockabilly pionýrem a kytaristou stejného jména.
V dětství prodělal obrnu. Díky vážnému postižení levé paže si vytvořil jedinečnou klavírní techniku. Dokázal přetavit tělesné omezení ve svoji muzikantskou přednost podobně, jako jiný postižený jazzový klavírista Horace Parlan.
Během hraní pokládal předloktí levé ruky vodorovně s klaviaturou a pohybem celé paže do strany připomínal unikajícího kraba. Carl si tím vysloužil mezi muzikanty přezdívku The Crab. Ohnutý loketní kloub využíval také pro hraní na basových klávesách.
Zkušenosti získával v muzikantských partách okolo zpěváka a skladatele Tinyho Bradshawa nebo divokého showmana, tenorsaxofonisty Big Jay McNeelyho. Ještě před tím, než se přestěhuje na pobřeží Pacifiku do Los Angeles, si zahraje i s kytaristou Oscarem Moorem, známým ze spolupráce s Nat King Colem.
jasná první volba pro řadu kapelníků
Své hráčské mistrovství Carl předvedl především na nahrávkách jiných leaderů. Do studia si ho zvaly bopové hvězdy jako Illinois Jacquet, Miles Davis, Art Pepper, Chet Baker, Buddy DeFranco, Frank Morgan a Max Roach s Cliffordem Brownem nebo bebopový věrozvěst Dizzy Gillespie.
Carl je nosným pilířem mnoha zajímavých snímků, ať již se saxofonistou Dexterem Gordonem, vydaných na LP desce Dexter Blows Hot & Cool (1955, Dooto Records) nebo s kytaristou Jimem Hallem na jeho debutu Jazz Guitar (1957, Pacific Jazz Records).
Platný člen vynikající Curtis Counce Group
Byl zakládajícím členem Curtis Counce Group, jedné z nejlepších hardbopových skupin na západním pobřeží USA, jež se zformovala okolo kontrabasisty Curtise Counce. Dalšími členy kvintetu byli vynikající jazzmani – trumpetista Jack Sheldon, tenorsaxofonista Harold Land a bubeník Frank Butler.
Natočil s ní nejenom debutový eponymní album z roku 1957, ale také kolekce You Get More Bounce with Curtis Counce! (1957, Contemporary Records) a Carl’s Blues (1957, Contemporary Records), na kterých uplatnil i vlastní kompozice Mia, resp. Carl’s Blues.
Counceova kapela vydala prakticky ve stejném složení, ale tentokrát pod vedením saxofonisty Harolda Landa a v sestavě s kontrabasistou Leroyem Vinnegarem a trumpetistou Rolfem Ericsonem, zajímavý hardbopový titul Harold In The Land Of Jazz (1958, Contemporary Records).
Na albu vychází další Carlova skladba Grooveyard, dnes řazená mezi žánrové standardy. Perkins se v ní se svými partnery noří do temných bluesových hlubin a vydává ze sebe jeden ze svých nejlepších výkonů.
Bohužel, nahrávky pro tuto gramodesku byly Perkinsovou labutí písní… v Counceově kapele jej nahradí další jedinečný klavírista, jemuž rovněž nebylo „heroinovým koněm“ umožněno naplnit svůj talent – Elmo Hope.
jediné vlastní dlouhohrající album
Na počátku padesátý ch let je americká jazzová scéna decimována záplavou levného heroinu. Carl Perkins nebyl mezi tehdejšími westcoastovými muzikanty žádnou výjimkou. Postupně si vybuduje těžkou závislost a předávkuje se v pouhých devětadvaceti letech.
Jako kapelník a hlavní sólista po sobě zanechal jedinou LP desku Introducing Carl Perkins (1956, Dooto Records). Nahrávky vznikaly výhradně v triu s kontrabasistou Leroyem Vinegarem a bubeníkem Lawrencem Marablem.
Perkinsonova emotivní interpretace několika balad, mezi něž náleží například You Don’t Know What Love Is, je důkazem vlivu fenomenálního Buda Powella na pojetí a způsob interpretace ostatních klavíristů.
Ukázky:
You Don’t Know What Love Is
– https://youtu.be/olwkaG8xFpY
Carl’s Blues
– https://youtu.be/vugd351ggOY?t=35m28s
Grooveyard
– https://youtu.be/CSAr0cj8qGI
