Clifford Brown, hardbopová trumpetová veličina a dědic odkazu Fatse Navarra

Naposledy aktualizováno: 22.10.2018

Clifford Brown
Clifford Brown

Automobilová nehoda, během níž zemřel pětadvacetiletý talentovaný trumpetista Clifford Brown (30. 10. 1930 – 26. 6. 1956, známý pod přezdívkou Brownie), sebrala světu jazzu jednu z největších hudebních nadějí.

Čekání na Navarrova nástupce

Na citlivého, vnímavého sólistu, instrumentálně a technicky zdatného dědice trumpetového odkazu fenomenálního Fatse Navarra, čekala jazzová scéna několik let. Kariéru zahájil o pouhé čtyři roky dříve coby člen rhythm’n’bluesového comba Chris Powell & The Blue Flames.

Cliffordův nástroj zněl jasně, čistě a ve vysokých tónech se suverénní jistotou. Z poslechu dochovaných nahrávek je zřejmé, že hrál s radostí a hudba mu přinášela uspokojení.

Jen pro pořádek hned v úvodu zmiňme, že mezi naše Cliffordovy nejvěrnější obdivovatele patří československý trumpetista Laco Deczi, jenž je již několik desítek let trvale usídlený v New Yorku.

Brownieho debut na jazzové scéně popsal jazzový kritik Ira Gitler: „Když si stoupl, aby zahrál první sólo, málem jsem spadl ze židle. Byly v tom síla, elegance, patřičný rozsah v kombinaci s vřelostí a vynalézavostí, jaké jsem neslyšel od dob Fatse Navarra.

Mezi nejzajímavější rané nahrávky patří ty, které se objevily na gramodeskách labelů Blue Note RecordsPacific Jazz Records. Dnes jsou dostupné na čtyřdiskové CD kompilaci The Complete Blue Note And Pacific Jazz Recordings (původně 1984, Mosaic Records). Mezi další skvosty rozhodně náleží série LP desek The Eminent Jay Jay Johnson (1955, Blue Note Records) trombonisty J. J. Johnsona.

Brown se také zúčastnil studiových sessions comba Tadda Damerona. Snímky nejdříve vyšly jako součást alba A Study Of Dameronia (1953, Prestige) a o dvacet let později na kompilačním dvojalbu The Arranger‘ Touch (1975, Prestige) s nahrávkami Gila Evanse připravenými během spolupráce s Dameronem. Brownieho výkon ve skladbě Theme Of No Repeat je strhující a nezapomenutelný.

Clifford Brown: Brownie Eyes (1974, Blue Note)
Clifford Brown: Brownie Eyes (1974, Blue Note)

V roce 1974 vychází dlouhohrající deska Brownie Eyes (1974), jejíž obsah se částečně kryje s jinou kolekcí, kompilačním LP Memorial Album (1956, Blue Note).

Dobrými příklady Brownieho lyrické hry jsou nahrávky Brownie Speaks nebo Cherokee. Úchvatný výkon v nich předvádí i bubeníci Phily Joe JonesArt Blakey. Oba svým novátorským přístupem k rytmickému doprovodu skladbám dodali velice zajímavou atmosféru.

Evropské jam sessions

V roce 1953 Clifford odlétá do Evropy v barvách big bandu Lionela Hamptona. Ještě před odjezdem kapelník vydává přísný zákaz individuálního nahrávání, Brownie na něj nedbá.

Ve Stockholmu uteče zadním schodištěm z hotelu a ještě s Artem Farmerem se zúčastní tajného půlnočního nahrávání se švédskými muzikanty sdruženými pod hlavičkou The Swedish All-Stars.

Clifford Brown: The Complete Paris Collections (1976, Jazz Vogue)
Clifford Brown: The Complete Paris Collections (1976, Jazz Vogue)

Další zapovězenou nahrávací session zorganizoval francouzský pianista Henri Renaud po příjezdu Hamptonova orchestru do Paříže.

Je dostupná na vinylovém trojalbu The Complete Paris Collections (1976, Jazz Vogue). V proměnlivých sestavách na ní hrají členové big bandu – doplnění o několik francouzských jazzmanů.

Skladby jako Brown Skins, Salute to The BandboxThe Song Is You, plus dvě nahrávky ze švédského dobrodružství Stockholm Sweeetnin‘Lover Come Back to Me, skvěle dokumentují umění tehdy teprve dvaadvacetiletého trumpetového talentu.

Po návratu z evropského turné ve studiu vypomůže fenomenální zpěvačce Sarah Vaughan s nahráním jejího výtečného jazzového eponymního debutu  u EmArcy Records.

Zrodil se hardbopový trumpetista

Cliffordův styl se skvěle hodil k hardbopovým choutkám pianisty Horace Silvera a bubeníka Arta Blakeyho. Blue Note Records vydali jejich společné vystoupení z února 1954 pod názvem Art Blakey Quintet: A Night At Birdland. Brownie na záznamu zcela dominuje a jeho fantastická, prodloužená a vzrušující sóla jsou nezapomenutelná.

Ještě ten samý rok se Clifford setkává s bubeníkem Maxem Roachem. Založí společný kvintet, do něhož přizvali tenorsaxofonistu Sonnyho Rollinse respektive Harolda Landa, pianistu Richieho Powella a kontrabasistu George Morrowa. Combo patří mezi nejdůležitější malé skupiny v dějinách moderního jazzu.

Clifford Brown * Max Roach (1954, EmArcy)
Clifford Brown * Max Roach (1954, EmArcy)

Debutují dlouhohrající deskou Clifford Brown * Max Roach (1954, EmArcy), na níž definují nový, žhavý jazzový styl, vycházející z kořenů blues – Hard bop.

Na úspěch první LP desky naváží albovými komplety Study In Brown (1955, EmArcy), At Basin Street (1956, EmArcy) nebo Plus 4 (1956, Prestige) vydaném pod jménem Sonnyho Rollinse. Později vychází dva dokumenty této éry pod titulem Rememeber Clifford (1963,Mercury) a Daahoud (1972, Mainstream).

Alba jsou důkazem jedinečného mistrovství originální sestavy, které se vyrovnali snad jen Jazz Messengers nebo některé muzikantské party okolo Horace Silvera.

Část hudebního materiálu si psali členové kvintetu sami – SanduDaahoud dodal Brownie, Pent-Up House napsal Rollins, Lands End donesl Land a Richie Powell zkomponoval Gertude’s Bounce. Většina z nich jsou dnes jazzovými standardy.

Clifford Brown: The Beginning And The End (1973, Columbia)
Clifford Brown: The Beginning And The End (1973, Columbia)

Den před svým nenadálým odchodem Brownie improvizovaně zahrál v obchodě s hudebními nástroji. Náhoda tomu chtěla, aby se zachovaly pásky se záznamem jam session.

Při poslechu verzí kompozic A Night In Tunisia, Walkin‘Donna Lee na LP desce The Beginning And The End (1973, Columbia) je zřejmé, proč se Clifford Brown stal legendou. Sonny Rollins později na Brownieho zavzpomínal: „Clifford měl na můj život důležitý vliv. Ukázal mi, že můžu žít bez drog a přitom být stále dobrým muzikantem.

Clifford Brown pomyslně převzal štafetu po vynikajících jazzových trumpetistech Dizzym Gillespiem a Fatsovi Navarrovi. Po jeho předčasném skonu ji dále nesl především Miles Davis.

Ukázky:

Brownie Speaks – https://youtu.be/N8u6UvBlVYc
Brown Skins – https://youtu.be/DJSm9FxodZQ
Lover Come Back to Me – https://youtu.be/IDqvKSV4hYE
Daahoud – https://youtu.be/lv4EarQxGMo
Joy Spring – https://youtu.be/dnK6OHPQZbA

Clifford Brown Quintet in Philadelphia:

Walkin‘ – https://youtu.be/MXl-ICHSY5A
Donna Lee – https://youtu.be/mV-hbElJaFE
A Night in Tunisia
https://youtu.be/EPRCH0Qomw4

Art Blakey Quintet: A Night At Birdland:
Blues – https://youtu.be/hknIvCxvrA0

J.J. Johnson:

It Could Happen To You – https://youtu.be/KZ6gds3OVH8

Tadd Dameron:

Theme Of No Repeat – https://youtu.be/bAkErdbESQk

Autor

mingus

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..