Naposledy aktualizováno: 10.3.2025
Když se z temné elegance stal nový popový ideál
Album, které proměnilo syntetický chlad v stylovou vášeň. Před čtyřiceti lety vyšlo Vienna, LP deska, která udělala z Ultravox zásadní jméno žánrů new romantic a elektronického popu. Přihlásili se na ni k tehdejší tvorbě Davida Bowieho, Kraftwerk a Garyho Numana. Pomohli tak definovat evropskou odpověď na modernitu.
Nová Evropa, nové zvuky
Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se britská populární hudba ocitla na rozcestí. Punk už dozníval, postpunk hledal formu a technologie začaly být stejně důležité jako nástroje. Do toho přichází Ultravox s albem Vienna (1980, Chrysalis Records), které se okamžitě stává zásadním bodem na mapě načrtnuté hnutím Nových romantiků.
|
|
|
Když Ultravox na konci sedmdesátých let debutovali, vypadali jako kapela, která má zajímavé nápady, ale nedokáže je plně realizovat. Jejich příchod na scénu se kryl s explozí punku, ale místo syrové energie nabízeli spíš nejasný futurismus. V roce 1978 sice vydali solidní album Systems Of Romance (Island Records, spotify link), ale pořád to bylo málo.
V té době byli všichni ve Velké Británii proti všemu. Tak jsme si řekli, že si dáme jméno, které zní jako název produktu.
— Chris Cross
Změna přišla až s odchodem původního frontmana Johna Foxxe. Přestože si s ním kapela nesla pověst inovátorů, teprve příchod Skota Midge Ureho – bývalého člena Slik, Rich Kids, Visage a Thin Lizzy – jí dodal nový výraz i charisma. Ure přinesl písňovou strukturu, jistotu v melodii i vizuální přesvědčivost. Výsledkem byl zvuk, který byl zároveň elegantní, chladný i popový.
Styl jako zbraň
Na koncertech té doby se Ultravox prezentovali jako dokonale sehraný stroj, kde vše – od světel až po pózy – hrálo roli. Byli intenzivně narcističtí, ale zároveň jaksi zranitelně malátní. Zaměření na syntezátory jim svědčilo – v těchto kulisách dokázali rozehrát temnou, a přitom podmanivou atmosféru. Když sáhli po kytarách, efekt byl konvenčnější a méně vzrušivý. Elektronika byla jejich doména.
Nikdy jsme netvrdili, že nejsme rocková kapela. Lidé však často přisuzují syntezátorům a elektronice větší váhu, než si zaslouží. Možná jsme jedni z prvních, kdo je začal používat, ale v jádru jsme pořád klasická trojice – kytara, basa, bicí – jen s občasným houslovým doprovodem. A jestli hraje basa a bicí, nebo basový syntezátor a automatický bubeník, na výsledku to nic nemění.
— Midge Ure
Už úvodní instrumentálka Astradyne funguje jako manifest: sedmiminutový výlet napříč naprogramovanými pulzy, dramatickými syntezátorovými vlnami a nenápadnou, ale důmyslnou gradací (houslové sólo Billyho Currieho či basový part Chrise Crosse), která připomíná spíš filmové sekvence než klasickou popovou strukturu. Není to jen intro, ale jakási syntetická předehra k celé estetice desky – důkaz toho, že Ultravox věděli přesně, kam chtějí směřovat.
Píseň Mr. X a především titulní Vienna pak ukazují jejich schopnost spojit monumentální syntezátorové plochy s jemnými rytmickými detaily. Bicí Warrena Cannana tu znějí zároveň strojově i emotivně. A ačkoliv může jejich estetika působit stroze, výsledek je nečekaně vtahující.
Vlastní identita pro evropský pop
Vienna vznikla pod producentským dohledem Connyho Planka – muže spojeného s krautrockem NEU! a Kraftwerk. Její styl byl na svou dobu mimořádně konceptuální: náladový obal, expresionistický nádech, písně o odcizení, modernitě a evropskosti. Tady se formovala jakási kulturní protiváha americkému vlivu – někdy až křečovitě, jindy s překvapivou upřímností.
Na sluncem zalité pláži si nasazuje sluchátka.
Jeho moderní svět se točí kolem melodie syntezátoru.
Plný myšlenek na budoucnost a vzrušení, jeho smysly se vytrácejí.
Je evropským dědictvím, kulturou dneška.
(Ultravox, New Europeans)
Jistě, lze se ptát, zda to nebyl jen napudrovaný pokus o vytvoření evropské identity v popkultuře, která zůstávala pod vlivem černé americké hudby. Ale jako zvukový otisk doby, kdy mládež Evropského hospodářského společenství (EHS bylo předchůdcem dnešní Evropské unie) snila o vlastním stylu a elektronika přestávala být jen doménou laboratoří, má Vienna nezpochybnitelnou hodnotu.
Náhražka reality, soundtrack fantazie
Album Vienna nezní jako soundtrack k reálnému světu – ale k jakémusi jeho filmovému snu. Vše je přehnané, stylizované, místy pompézní. Ale právě v tom spočívá její kouzlo. Možná je to jen náhražka moderního zvuku, ale na 40 minut vám umožní zapomenout na realitu. A to je schopnost, kterou má jen málo desek – tehdy i dnes.
Ultravox: Vienna
Label: Chrysalis – CHR 1296
Format: Vinyl, LP, Album, Stereo
Country: UK
Released: Jul 11, 1980
Genre: Electronic, Rock
Style: New Wave, Synth-pop
Tracklist
A1 Astradyne (7:07)
A2 New Europeans (4:00)
A3 Private Lives (4:06)
A4 Passing Strangers (3:49)
A5 Sleepwalk (3:10)
B1 Mr. X (6:33)
B2 Western Promise (5:44)
B3 Vienna (4:52)
B4 All Stood Still (4:23)
Written-By – B. Currie, C. Cross, M. Ure, W. Cann
Recorded At – RAK Studios
Mixed At – Conny’s Studio
Credits
Bass, Synthesizer, Vocals – Chris Cross
Drums, Percussion [Electronic Percussion], Vocals – Warren Cann
Lead Vocals, Guitar, Synthesizer – Midge Ure
Synthesizer, Piano, Violin, Viola – Billy Currie
Producer – Conny Plank, Ultravox
Design – Glenn Travis
Management – Morrison-O’Donnell Limited
Photography By – Brian Griffin
