Naposledy aktualizováno: 13.9.2018
Debut The Tubes z roku 1975: slavný producent, osm skladeb a kapela s pěti televizory na pódiu.
Na předním obalu debutu The Tubes jsou ruce s dlouhými červenými nehty. Jedna odtrhává světlounce modrý obal vinylové LP desky s logem kapely, na zápěstí má průhledný náramek. Na zadní fotografii klečí polonahá žena v lesklých neoprenových nohavicích, které jí těsně obepínají nohy. Kolem ňader má navlečenou velkou černou pneumatiku.
Ruce i tělo patří Re Styles; obal alba The Tubes ji uvádí slovy „Hands and Body by Re Styles“. Hráč na syntezátor Michael Cotten a bubeník Prairie L‘ Emprere Prince navrhli design, Roland Young vedl výtvarnou stránku, Harry Mittman fotografoval titulní stranu a plakát, Ian Patrick zadní stranu. Záměr autorů z obalu nevyčteme. Vtip si ale můžeme přečíst takhle: když se živé tělo nevejde do vinylové drážky, nacpe se alespoň na obal.
|
|
|
Deska přišla až po představení
V září 1973 hráli The Tubes v sanfranciském klubu Matrix před New York Dolls. Recenzent San Francisco Examiner Philip Elwood rozcupoval hlavní hvězdu večera, u místní předkapely se však zastavil. The Tubes podle něj hráli podstatně lépe a zároveň nabídli dost pódiového vaudevillu, aby zaujali i publikum, které se přišlo hlavně dívat a nechat se vidět. O rok později už existovalo video-demo. Kapela tedy pracovala se zaznamenaným obrazem ještě před prvním albem; přesnou cestu této nahrávky k A&M ale doloženou nemáme.
Britský hudební kritik a historik Simon Reynolds ale zaznamenal historku, která dokonale vystihuje absurdní kouzlo The Tubes. Kytarista Bill Spooner vzpomínal na koncert, kdy kapela vyrazila na pódium v „pracně vyrobených kostýmech dinosaurů“ a v „hrůzostrašných maskách“, z jejichž boků trčely podivné boule. V San Francisku se tehdy publikum postupně vytratilo – až na jednu dívku v první řadě. „Zůstala jen proto,“ dodal Spooner s kamennou tváří, „že byla na vozíku a nikdo ji nepřišel vyzvednout.“
Kooper nebyl celé studio
Album se nahrávalo v losangeleském Record Plant v březnu a dubnu 1975. Zadní strana obalu rozepisuje práci, kterou zkratka „produkoval Al Kooper“ shrnuje příliš snadno. The Tubes jsou podepsáni pod původními aranžmá. Kooper desku produkoval, materiál rearanžoval a spolu s Leem Rhettem Kieferem mixoval. Kiefer byl zároveň zvukařem nahrávky. Smyčcová a dechová aranžmá jsou samostatně připsána Dominicu Frontieremu.
Samotné poznámky na obalu ovšem neupřesňují, co kdo změnil v jednotlivých skladbách. Kredit není protokol na krabici s magnetickou páskou. Některé podrobnosti doplnila až pozdější svědectví ze studia.
Na první straně
Stranu A amerického vydání otevírá „Up from the Deep“, po ní následují „Haloes“ a „Space Baby“. Právě u těchto dvou skladeb se v září 1975 zastavil Wayne Robins v časopise Rolling Stone. V „Haloes“ slyšel parodii skupiny Chicago, ve „Space Baby“ Davida Bowieho – a ani jedno přirovnání nemyslel jako pochvalu.
První stranu uzavírá „Malagueña Salerosa“. Obal připisuje José „Juan Valdez“ Duvalovi překlad, který označuje za jímavý. Richard Cromelin pojal reportáž z losangeleského Roxy jako dopis rodičů, kteří údajně zastoupili nemocného syna. V jejich vyprávění skladba patří do revoluční scénky: tanečníci ve vojenských uniformách s puškami, Fee Waybill jako Castro rozdávající doutníky, zpěv a pak na něj kdosi spáchá atentát. Z reportáže se ovšem nedozvíme, co z té písně nakonec přešlo do nahrávky.
Tělo, pět obrazovek a padající věž
Robins v „Mondo Bondage“ slyšel návrat k sadomasochistickému tématu a pustil se hlavně do textu. Cromelinovým vypravěčům připomínala pozůstatek z The Rocky Horror Show; při této části programu se už nudili.
V Cromelinově líčení skladba „What Do You Want from Life“ zahajovala program s využitím pěti televizorů. Na nich se střídaly živý obraz dění na pódiu, předtočené záběry a další materiál k jednotlivým písním. Text písně vrší nabídky pro poslušného spotřebitele, od domácího náčiní až po nové telefonní číslo Boba Dylana a svatbu v Las Vegas s mexickým rozvodem. Na LP je tento seznam součástí písně. V klubu kolem něj běžel ještě druhý proud obrazů.
Ani u „White Punks on Dope“ Robins s kritikou nešetřil. Označil ji za heavymetalovou parodii a znovu cupoval text, přiznal jí ale chytlavost a jistý půvab. Obal navíc děkuje White Punks Chorus.
Cromelin uzavírá reportáž číslem, v němž Waybill v třpytivém stříbrném kostýmu a platinové paruce zápasí s prášky, zatímco kolem létají pingpongové míčky, padá věž a někdo kropí scénu hasicím přístrojem. Popis odpovídá Quayi Lewdovi a finále s „White Punks on Dope“, název skladby však reportáž neuvádí.
O studiovém dovětku později napsal Matt Hurwitz v časopise Mix. Po hudbě přijde spláchnutí, smích Prairieho otce a úryvek japonské televize. Lee Kiefer upřesňuje, že ve stereu znějí pánské i dámské záchody. Prince vzpomíná, jak Kooperovi pustil otcovy domácí nahrávky a producent vybral smích na konec alba.
Japonský úryvek Hurwitz spojuje s televizním záznamem vystoupení skupiny Arizon na Expo ’70; hrála v ní část budoucích The Tubes. Podle pozdější identifikace v Loudwire závěrečný hlas odkazuje na reklamu na polyester Tetoron od Teijinu.
Deska, kterou prý nebylo nutné slyšet
Robinsova recenze nakonec postavila debut před otázku, zda obstojí bez všeho dění na jevišti. Kooperova produkce a rearanžování podle něj vyšperkovaly povrch, vtip mu však chyběl. V závěru obrátil proti kapele argument jejích příznivců: ti tvrdili, že The Tubes je třeba vidět, poslech prvního alba ho ale nepřesvědčil, že je nutné je také slyšet. Jeho výhradu nelze vyřídit odkazem na to, co všechno ještě kapela dělala na pódiu.
Domněnku osobního konfliktu s producentem otevřel po letech Bill Kopp v rozhovoru s Billem Spoonerem, zveřejněném roku 2014 na webu Musoscribe. Připomněl pozdější skladbu „I Was a Punk Before You Were a Punk“ z živého alba What Do You Want from Live (spotify link) a její verš označující producenta za pitomce. Spooner autobiografický výklad odmítl: potřeboval rým. Koopera i Kena Scotta v rozhovoru hodnotil jako dobré producenty. Z onoho verše tedy sotva můžeme udělat důkaz osobní roztržky. Robinsův soud o debutu tím ovšem zůstává nedotčen.
Co se na desku vešlo
Osm skladeb na LP se muselo obejít bez souběžného neustávajícího hemžení aktérů vystoupení, kostýmů, promítání a reakcí publika v sále. Tělo a obraz Re Styles našly místo na obalu. Album zároveň dostalo vlastní zvukový dovětek, sestavený až při práci na nahrávce. Rozdíl mezi koncertem a deskou tak zahrnuje i to, co ve studiu přibylo.
The Tubes
Label: A&M Records – SP-4534
Format: Vinyl, LP, Album, Stereo, Terre Haute Pressing
Country: US
Released: Jun 1975
Genre: Rock
Style: Pop Rock, Glam
Tracklist
A1/ Up From The Deep (4:30)
(Written-By – Ray Trainer, Tubes)
A2/ Haloes (4:55)
(Written-By – Kooper, Spooner, Steen)
A3/ Space Baby (4:26)
(Written-By – Spooner, Carpenter, Welnick)
A4 Malaguena Salerosa (4:51)
(Written-By – Elpidio Ramirez, Pedro Galindo)
B1/ Mondo Bondage (4:34)
(Written-By – Tubes)
B2/ What Do You Want From Life (4:02)
(Written-By – Spooner, Evans)
B3/ Boy Crazy (4:12)
(Written-By – Spooner)
B4/ White Punks On Dope (6:45)
(Written-By – Spooner, Evans, Steen)
Credits
Bass – Rick Marc Anderson
Drums – Prairie L‘ Emprere Prince
Guitar – William Edward Spooner
Guitar, Vocals – Roger Allan Steen
Keyboards – Vince Leo Welnick
Lead Vocals – Fee
Synthesizer – Michael David Cotten
Arranged By [Strings, Horns] – Dominic Frontiere
Engineer – Lee Rhett Kiefer
Mixed By – Al Kooper, Lee Rhett Kiefer
Producer, Arranged By [Re-Arranged] – Alan Peter Kooper
Art Direction – Roland Young
Design – M. Cotten, P. Prince
Photography By [Back Cover] – Ian Patrick
Photography By [Front Cover & Poster] – Harry Mittman
Sleeve [Hand And Body By] – Re Styles
Notes
Recorded at the Record Plant, Los Angeles, Mar., Apr., 1975
The album is dedicated to Bob McIntosh and Tom Donahue.
