King Solomon, blues není jen o melancholii

Naposledy aktualizováno: 6.5.2018

Původně výhradně gospelový, později výrazný bluesový a funkový zpěvák a skladatel King Solomon (12. 10. 1934, narozen jako King Lee Sylvester Melicious Solomon) je nositelem natolik jedinečného hlasu, že si rozhodně nezaslouží, aby skončil v zapomnění.

Gospelová kostelní přípravka a bluesová realita při sběru bavlny

Přestože King Solomon v sobě nosil blues již v dobách, kdy vyrůstal na farmě v městečku Tallulah, ležícím nedaleko od řeky Mississippi, cestu k němu našel až během pobytu v Chicagu v první polovině padesátých let minulého století.

King Solomon: Energy Crisis (1978, Celestial Records)

Dětství prožil prací na rodinných bavlníkových polích a ve volných chvílích zpíval v místním církevním sboru. Nějakou dobu působil v gospelové skupině, se kterou předskakoval známějším Soul Stirrers, se kterými začínal mj. i vynikající soulový zpěvák Sam Cooke.

Později se připojil k populárním Friendly Brothers Spiritual Quartet. Ti již objížděli koncertní štace ve většině jižanských států a také v několika velkoměstech na východním pobřeží USA. Friendly Brothers rovněž pravidelně vystupovali v živých hudebních blocích zařazovaných do vysílání louisianských rozhlasových stanic.

Zpočátku zpíval především repertoár od gospelových hvězd Dixie Hummingbirds. V jejich písních zní příslib blaženosti a blahobytu na věčnosti. King Solomon si ale poměrně brzy uvědomil, že touží spíše po světských radostech života. Vydal se na scestí a směřoval ke světské hudbě, kde na něj čekalo ďábelské blues.

na zcestí k ďábelskému blues

Ve většině bluesových textů obvykle nechybí otevřená výzva pro všechny prakticky uvažující posluchače, aby uchopili nabízenou příležitost a bez obav „si vychutnali kousek z nabízeného koláče“ ještě za jejich pozemského života a nečekali až na spasení.

K Solomonově rozhodnutí nasměrovat pěveckou kariéru k blues napomohlo náhodné pozvání od přítele ke společnému vystoupení v jednom detroitském bluesovém klubu. King svým výkonem nadchnul tamní návštěvníky a již tehdy se rozhodlo, kam bude směřovat: „Byl jsem definitivně ztracen. Bylo to tak intenzivní, mnohem více, než jsem si kdy vysnil. Všichni diváci nadšeně křičeli, dupali a pískali. Majitel klubu mi okamžitě nabídl, abych u něj pravidelně vystupoval.“

Přípravná léta v Chicagu a definitivní přesun na západní pobřeží

King Solomon: Non Support Blues (1983, Diving Duck Records)

V roce 1949 King vyráží za muzikantskou kariérou do Chicaga, kde rychle vstřebá vlivy tamního městského elektrického blues a jazzu. Získává cenné zkušenosti v hudebních klubech, jako byly DuSable Lounge nebo Theresa’s, ležících v obvodech jižního předměstí Windy City.

Důležitými se pro něj stala dvě chicagská setkání. Nejdříve se seznámí s vyhledávaným studiovým hráčem – pianistou Sunnyland Slimem. Později potkává rozhlasového disc jockeye a budoucího zpěváka Rufuse Thomase, jenž se na přelomu páté a šesté dekády proslavil coby akvizice soulových Stax Records.

V polovině padesátých let se Solomon přestěhuje z chladného, větrného Illinois do slunné Kalifornie. Losangelská bluesová scéna se formovala již od čtyřicátých let díky řadě skvělých muzikantů, mezi nimiž zářili Johnny Otis, Z.Z. Hill, Lowell Fulson nebo Charles Brown.

zpestření na westcoastové bluesové scéně

King Solomon vnese do tamní rhythm’n’bluesové komunity vítaný impuls v podobě řízného chicagského kytarového soundu. Významně obohatí typický zvuk westcoastových bluesových comb, vystavěných na dominantním klavírním partu, sametově znějícím vokálu a jazzové instrumentaci.

Na západním pobřeží vystupuje společně s hvězdami, jako byli B.B. King, Little Milton, The Olympics, Etta James nebo Bobby “Blue” Bland. V jeho doprovodné kapele King Solomon And The Soul Brothers Band resp. King Solomon And The Handicappers soustředil výtečné instrumentalisty, jimž vévodí velezkušený studiový tenorsaxofonista Maxwell Davis (mj. hrál na desítkách gramodesek z produkce Modern Records a Kent Records), kytarista Joe Kincaid nebo jeho pozdější nástupce, mistr wah-wah efektu Charles Wright. V roce 1959 se King díky smlouvě s Imperial Records poprvé dostává do nahrávacího studia. Snímky z této frekvence se vydání nedočkaly.

mimo kalifornii stále neznámý interpret

Debutový singl se skladbou Non Support Blues, rozdělenou na obě strany, vychází nejdříve u malinkatého losangelského labelu Ball Records. Autorem budoucího rhythm’n’bluesového hitu (39. místo na žebříčku Billboardu), v němž zpěvák vypráví příběh člověka, kterého zadrží policie a on netuší, z jakého důvodu, je skladatel a producent Frank Wedlew. Snímek licenčně přebírají v lednu 1961 chicagští Checker Records, patřící pod křídla legendárních Chess Records a uvedou jej do celonárodní distribuce.

V následujících letech vychází King Solomonovy nahrávky převážně u menších kalifornských značek, jako Don-J (I Got To Move), World’s (Separation), Magnum (Yodeling This Morning, Scratch My Back) nebo Tomsey.

Tyhle firmičky vedou různě zdatní producenti, kteří disponují omezenými finančními prostředky. Prodej gramodesek se logicky omezuje na okolí San Francisca a Los Angeles. Mimo území Zlatého státu zůstává King Solomon prakticky neznámým.

Čtyři snímky pro Kent Records

King Solomon: Blues Blues (1978, Mader-D Records)

Byl to právě Frank Wedlew, který v roce 1965 King Solomona představil pianistovi a skladateli Charlesu Wrightovi známému z působení v kapele Watts 103rd Street Rhythm Band.

King si s Charlesem velice dobře rozuměli. Díky tomu natočí jeden ze svých nejzajímavějších snímků v šesté dekádě You Ain’t Nothing But A Teenager pro krátkodechou značku Resist Records. „Byl to velmi dobrý bluesový zpěvák,“ vzpomínal později Wright. „Bez váhání jsem mu nabídl nahrávací smlouvu. Bylo skvělé, že si navíc psal vlastní písničky.“

V roce 1966 vychází dva singly Please Mr. President / Mr. Bad Luck a S. K. Blues / New Figure u silných Kent Records, které se dostanou do nabídky obchodů s deskami na většině území USA. Skladba Please Mr. President je poctou americkým vojákům, bojujícím ve Vietnamu, mezi nimiž sloužil i Kingův synovec.

založení vlastního labelu

Obě pětačtyřicítky nezaznamenají větší ohlas a rychle zapadnou. Díky tomu se King vrací k nahrávání pro nezávislé labely jako Ashanti (I Got A Sweet Tooth (For Your Love)), Franklin Productions (Just A Little Faith), Cadillac (Louisiana Groove) nebo Highland (No Woman’s No Stranger, The Miracle Worker).

V nákladu několika desítek kusů vydává někdy v roce 1977 ve vlastním nákladu svoji debutovou LP desku Blues Blues na své značce Mader-D Records (někdy též Maydadee Records).

Label založil již ve druhé polovině šedesátých let a v průběhu let 1966-1967 na něm vyšly celkem čtyři singly (reedice Separation, When A Woman Loves A Man, Where Is My Shoe a Little Dab Will Do It). Kolportaci do okolních okresů si vzala na starost louisianská Stan’s Record Shop vlastněná legendárním Stanem Lewisem se sídlem ve Shreveportu.

Album obsahuje kolekci moderně znějících soulových, funkových a pomalejších bluesových snímků. King Solomon v nich reflektuje tehdejší ekonomickou a společenskou situaci, do které Spojené státy americké zabředly po ukončení vietnamského válečného dobrodružství a díky celosvětové ropné krizi. Nejvýrazněji asi v hanopisu Politician Rag, němž ostře odsoudil a zesměšnil administrativu prezidenta Nixona. Reedice z roku 1978 vychází pod názvem Energy Crisis na značce Celestial Records.

osciluje mezi bezmeznou vírou ve vlastní schopnosti a totální rezignací

King Solomon: You Ain't Nothing But A Teenager (2005, Night Train International) — King Solomon: You Ain’t Nothing But A Teenager (2005, Night Train International)

King Solomon ve svých vlastních skladbách textově osciluje mezi bezmeznou vírou ve vlastní schopnosti (…pro tuhle ženskou jsem udělal víc, než by pro ni udělal Bůh…) a totální rezignací na zdánlivě zcela zbytečné hledání řešení složitých životních situací (…vždyť jsem stejně nikdy nic nevyhrál…).

Ostatně, většinu problémů, a také radostí, o nichž ve svých písních zpívá, samozřejmě způsobují ženské. Rády opouští mužské, jako tomu je ve skladbě Separation – pravdivém příběhu tehdejšího Solomonova bubeníka. Ženské ale zároveň bývají lékem na mnohá mužská trápení…

Hudebně často adoptuje mnoho riffů a motivů od takových bluesových velikánů, jakými jsou Howlin‘ Wolf (téma ze Smokestack Lightnin‘ v Yodeling This Morning), Slim Harpo resp. B.B. King (Scratch My Back) nebo při odpovědi You Ain’t Nothing But A Teenager na křiklounku Big Mama Thornton v jejím jedinečném Hound Dog.

Blues je jako živá voda

Blues vnímá jako prostředek k povznesení ducha, když říká: „Koneckonců, blues není jen o melancholii. Ukrývá se v něm mnoho rozměrů. Já, jako zpěvák, můžu dát lidem víru a naději v lepší zítřky. Blues tě může v jednu chvíli rozveselit úplně stejně, jako tě předtím rozesmutní. Citlivě zazpívané může lidem nalít novou sebedůvěru a dát jim pocit, jako by se znovu narodili.“

Vedle jediného, již zmíněného, řadového alba Energy Crisis vyšly v posledních čtyřiceti letech pouhé dvě kompilace King Solomonových nahrávek. První je vinylové album Non Support Blues z roku 1983, za nímž stojí agilní nizozemský bluesový label Diving Duck Records. Na CD disku existuje titul You Ain’t Nothing But A Teenager. Vydali jej v roce 2005 američtí Night Train International.

Podle útržkovitých zpráv King Solomon dodnes příležitostně vystupuje v menších bluesových klubech v okolí losangelské čtvrti Watts a zřejmě tak stále naplňuje slova pocty k blues, které se pro něj proměnilo v osobní lék a reprezentuje víru v lepší život, když uvedl: „Kdykoliv zpívám blues, cítím se mnohem lépe a mám pocit, jako bych se znovu a znovu narodil. Miluji Blues, omlazuje mě! Nikdy nezemřu!“

Ukázky:

Počet přečtení: 1 884

Be sociable and share