Naposledy aktualizováno: 28.12.2018
Významná postava losangelské a světové rhythm’n’bluesové scény Johnny Otis (28. 12. 1921 – 17. 1. 2012, narozen jako Ioannis Alexandres Veliotes) přišel na svět v rodině řeckých přistěhovalců usazené v kalifornském Vallejo.
Otis, zní to dostatečně černošsky?
Rozsahem zájmů a širokým uměleckým záběrem jej můžeme směle označit za bezesporu nadaného a renesančního člověka – Johnny Otis byl zpěvákem, kapelníkem, bubeníkem, vibrafonistou, pianistou, skladatelem, dee-jayem, producentem, vyhledávačem talentů, manažerem, majitelem několika hudebních vydavatelství a klubů. Vedle toho napsal tři knihy, publikoval novinové články, maloval obrazy, modeloval sochy, angažoval se v místní politice, hrál ve filmech a kázal ve vlastní církvi.
Ioannis Veliotes narodil Alexanderu Veliotesovi, majiteli obchodu s potravinami, a malířka Irene Kiskakeso. Vyrůstal v kalifornském Berkeley v sousedství několika černošských rodin, jejichž život a kultura jej fascinovala. Jako teenager si nechal změnit jméno na Johnny Otis, což mu připadalo jako více černošské. „Jako dítě jsem se rozhodl, že pokud naše společnost diktuje, že člověk musí být černý nebo bílý, budu černý,“ prohlásil.
V devatenácti letech se oženil navzdory nesouhlasu své matky se svojí dětskou láskou, o rok mladší Phyllis Walker. V jejích žilách kolovala krev afrických otroků a přistěhovalců z Filipín. Pár se po svatbě raději chvatně přestěhoval do nevadského Rena.
Johnny Otis Show a talent scout
Johhny Otis začal hrát na bicí v místním orchestru a v roce 1943 se přesunul do Los Angeles, kde bubnoval se swingovými big bandy pod vedením kapelníků Lloyda Huntera a Harlana Leonarda. Po dvou letech se osamostatnil a založil si vlastní orchestr Johnny Otis, His Drums And Orchestra. Label Excelsior Records mu jako první předkložil nabídku nahrávací smlouvy. Obrovským hitem se stává již jedna z raných Otisových nahrávek – jazzová skladba Harlem Nocturne.

V roce, kdy v Československu uchvátili moc komunisté, Otis redukuje svůj orchestr na mnohem menší combo. Přejmenuje jej na Johnny Otis Caravan a současně investuje kapitál do koupě nočního klubu Barrelhouse v losangelském okrsku Watts. Název kapely se postupně mění. Na plakátech se objevuje také pod názvy Johnny Otis Congregation nebo Johnny Otis Show.
V roce 1949 nahrává pro Savoy, který mu nabídl tříletý nahrávací kontrakt. V té době již svoji hudební dráhu definitivně směřuje k milovanému Rhythm’n’Blues. Mezi členy kapely je i několik zpěvaček a zpěváků, které sám objevil – Little Esther, Mel Walker a vokální skupina The Robins. Jenom v roce 1950 má deset písní v hitparádě mezi TOP 10. Z nich tři vystoupají na nejvyšší příčku – Double Crossing Blues, Mistrustin‘ Blues a Cupid’s Boogie.
Fenomenální hitparádový úspěch uvolňuje Johnnymu ruce a tak přijal nabídku od labelu King Records na místo talent scouta. Stal se z něho takový losangelský Willie Dixon. Doporučí mj. Hanka Ballarda, Jackieho Wilsona a Little Willie Johna.
Otisovým největším úspěchem ale byl objev Etty James, které koncem roku 1954 vyprodukoval první hit The Wallflower (Roll With Me Henry). Pro houstonské Peacock Records vytipuje a připraví první nahrávky s mladičkými Little Richardem, Johnnym Acem nebo se shouterkou Big Mama Thornton.
Pod komerčními křídly Capitol Records
V polovině páté dekády zkusí poprvé rozjet vlastní hudební vydavatelství, ve kterém chtěl dát šanci především místním texaským talentům a vydávat svoje vlastní alba. Pokus končí finančním nezdarem – Dig Records zkrachují po dvou letech činnosti především díky nefunkční distribuci.

V roce 1957 se Johnny Otis upíše mocnému Capitolu, se kterým nastartují veleúspěšnou několikaletou spolupráci. Zaváže se k produkci písní, které budou více vyhovovat vkusu „bílého“ publika. Tudíž žádné černé rhythm’n’blues, ale pěkně upravený a voňavý bílý rock’n’roll.
Jako první vychází LP deska The Johnny Otis Show, z níž manažeři Capitolu vyberou čtyři singly a vrhnou je v jeden den na trh. Nejzajímavější písní dodnes zůstává Shake It Lucy Baby. Za úspěchem nových Otisových nahrávek stojí saxofonisté Jackie Kelso, Plas Johnson a bubeník Earl Palmer, kteří ve studiu odvedli skvělou práci.
Poprvé v popové TOP 10
V roce 1959 má Otis první píseň na popové TOP 10. Je jí Willie And The Hand Jive, která hudebně navazuje na jeho první hudební angažmá v Oaklandu v orchestru Count Otise Matthewse, byť se zdá, že Johnny na sto procent „vykradl“ Bo Diddleyho. Na závěr spolupráce s Capitolem vychází kontroverzní skladba Mumblin‘ Mosie, kterou se label po několika dnech rozhodne stáhnout z trhu, protože byla chápána jako příliš urážlivá pro lidi s vadami řeči.
Johnny Otis se v pozdějších rozhovorech nevyjadřoval o etapě uměleckého života pod křídly Capitolu s nadšením: „Spolupráce s Capitolem byla úspěšná z pohledu stavu mého bankovního konta. Umělecky to byla tragédie. Po letech toho hluboce lituji. Podlehl jsem vábení dolarů a namísto hraní rhythm’n’blues jsem se topil v těch rock’n’rollových nesmyslech. Za jedinou světlou výjimku považuji píseň Willie And The Hand Jive.“
V šedesátých letech stojí pevně na vlastních nohách
V šesté dekádě si Johnny Otis znovu vyzkouší, jaké to je vést vlastní hudební značku. Založí si Eldo Records a vydává u ní své soulové a rhythm’n’bluesové nahrávky. Znovu naváže spolupráci s King Records a později podepíše kontrakty s Kent Records a Epic Records. V roce 1969 rozjede další vlastní hudební značku Blue Spectrum Records. To se již na jeho hudebních aktivitách několik let podílí talentovaný syn Shuggie Otis. Jeho zpěv a kytara zní na mnoha otcových nahrávkách.
Navzdory výhrůžkám bílých rasistů, které vyvrcholily v roce 1960 zapálením dřevěného kříže před Otisovým domem, nepolevuje v boji za občanskou rovnost a lidská práva. Vedle přátelství s černošským aktivistou Malcolmem X, s nímž se společně zapojili do organizování pokojných protestů proti segregování míst v restauracích, se opakovaně vyjadřuje k problematice občanských práv.
Píše pravidelné sloupky o postavení černošské komunity do deníku Los Angeles Sentinel, včetně odsouzení kalifornských zákonů o segregovaném bydlení. V roce 1965 složí píseň Listen To The Lamb, v níž reaguje na rozsáhlé rasové a občanské nepokoje, které vzplanuly na losangelském předměstí Watts. Po oslavě padesátých narozenin se rozhodne omezit hudební aktivity a věnuje se sochařství a malbě. V Santa Rosa si založí vlastní církevní komunitu New Landmark Community Gospel Church a stále více mluví do politiky.
Šest desetiletí poctivé práce
V roce 1972 vystoupí ve Velké Británii, kde se mu dostane opožděného nadšeného uvítání. Původně plánoval koncertovat v Anglii již v roce 1958, ale turné zrušil z důvodu nesmyslně tvrdých podmínek ze strany britských hudebních odborů. Ty požadovaly kompenzaci v podobě recipročních turné britských umělců po USA.
Johnny Otis je členem rock’n’rollové síně slávy. S veřejným koncertováním skončil šest let před svým odchodem z našeho světa. Zanechal po sobě plody více jak šest desetiletí trvající hudební a deejayské kariéry. Ačkoliv byl geneticky bělochem, vše ostatní v něm bylo černošské.