Naposledy aktualizováno: 28.11.2017
Úspěšný zpěvák, kapelník, trumpetista a první afroamerický pop symbol Billy Eckstine (8. 7. 1914 – 8. 3. 1993, narozen jako William Clarence Eckstine), v hudebním světě známý pod přezdívkou „Mr. B„, se prosadil v letech 1939 – 1943 svým sytým basbarytonem a perfektním frázováním.
Nadšený účastník bebopové exploze
Billy Eckstine se uplatnil především v nasládlých romantických baladách I Apologize, Tenderly, Laura nebo No One But You. Tehdy byl členem kapely Earla Hinese. V roce 1943 se k orchestru přidá jako další pianistka a zpěvačka Sarah Vaughan, se kterou bude Eckstine spolupracovat i v dalších letech.
Jeho nadšení z bebopové exploze je neskrývané. Během let 1944 – 1947 vede vlastní big band, jehož členy byli muzikanti, kteří v následujících dvou dekádách patřili mezi hlavní hvězdy moderního jazzu – jen namátkou Charlie Parker, Dizzy Gillespie, Fats Navarro, Kenny Dorham, Miles Davis, Sonny Stitt, John Jackson, Dexter Gordon, Gene Ammons nebo Art Blakey.
Eckstinova kapela byla hudebně a zvukově o několik let před ostatními
Eckstinova kapela byla hudebně a zvukově o několik let před ostatními. Přispěly k tomu výrazné novátorské a odvážné aranže Tadda Damerona, Dizzy Gillespieho, Budda Johnsona a Jerryho Valentinea. Napomohla tomu i stará známá Sarah Vaughan, jejíž široké vibrato bylo inspirováno Billyho pěveckou technikou.
Billy vše bral s ledovým klidem, když později sám sebe zhodnotil: „Když jsem měl svou stálou kapelu, byli jsme průkopníky tohoto stylu, ale tehdy tam ještě žádná velká jména nebyla. Byli to jen začínající kluci.“
V řadě vrcholných nahrávek, jež se později objevily na rekapitulačních vinylových albech, sestavených z rozhlasových vysílání, Mister B. and The Band – The Savoy Sessions (1976, Savoy, spotify link) a Together (1972, Spotlite), se v rolích sólistů uplatní různí členové big bandu – Dexter Gordon v Lonesome Lover Blues, Gene Ammonds v Second Balcony Jump a Fats Navarro v Tell Me, Pretty Baby.
O přízeň posluchačů se dělil s Frankem Sinatrou
Pěveckého vrcholu Billy Eckstine dosáhne na začátku padesátých let. O přízeň posluchačů se dělí s Frankem Sinatrou. V dalších letech se objeví na společných nahrávkách s Woody Hermanem (vynikající píseň I Left My Hat in Haiti) nebo v coveru bluesové klasiky St. Louis Blues s Metronome All-Stars, v nichž hráli Lester Young nebo Warne Marsh.
Eckstinův přínos pro hudební historii nespočívá jen v jeho dokonalém zpěvu, jímž inspiroval Nat King Colea nebo Tonyho Bennetta. Umožnil svým muzikantům, ze kterých chtěl původně sestavit pouze doprovodné těleso, aby hráli moderně. Zasloužil se tak o vznik prvního bebopového big bandu.
Za všechny, kteří kdy v jeho orchestru seděli za pultíky s iniciálami BE, to vyjádřil Dizzy Gillespie „Hráli jsme s obrovským nasazením moderní bebop. Široko daleko nebyla kapela, která by zněla jako ta Billyho Eckstina.“
