Little Richard, manýry rock’n’rollového pompadura

Naposledy aktualizováno: 9.5.2020

Little Richard, oficiální portrét ve vrcholném období
Little Richard, oficiální portrét ve vrcholném období

Gramofonové nahrávky a extravagantní pódiové vystupování Little Richarda (5. 12. 1932 – 9. 5. 2020, narozen jako Richard Wayne Penniman) zosobňují klíč ke stylovému propojení černošského rhythm’n’blues s raným rock’n’rollem.

Co se všechno dá stihnout za sedmnáct měsíců

Skvělý muzikant, talentovaný skladatel, nespoutaný klavírista a dravý zpěvák, který významně ovlivnil současnou podobu blues, rocku a mnoha dalších moderních hudebních forem. Hluboce věřící Richard přenesl náboženský zápal i do vokálního projevu, jenž je silně poznamenán gospelem a černošskými duchovními písněmi.

Úžasný kompliment mu složil jazzový kontrabasista Christian McBride: „Pokud se rádi bavíte o různých rock’n’rollových inovátorech – a libujete si ve všech těch kecech ‚Jeden z …‘ – tak zmlkněte, pokud hodláte hodnotit tohoto chlápka. SKUTEČNÝM zlepšovatelem byl jen on. Nikdo z těch, kteří zpívali před ním (samozřejmě s výjimkou kostelních zpěváků), nezněli, nevypadali nebo nezaujali tak, jako on.“

Richardovo vrcholné období trvalo necelé dva roky (1955 – 1957). Během něj nahrál několik klasických rock’n’rollových čísel, pro něž je typická dominantní role klavíru (zpočátku v podání Hueye „Piano“ Smithe, teprve později si Richard natáčel klavírní party sám), silný důraz na rytmus (jmenovitě bubeník Earl Palmer a basista Frank Fields) a divoká sóla, nejčastěji v podání zkušených neworleanských studiových saxofonistů Alvina „Red“ TyleraLee Allena, podpořená kytarovými party dalšího ostříleného profíka Justina Adamse.

Mezi Richardovy velké vzory patřili rhythm’n’bluesoví zpěváci Roy BrownBilly Wright. Zvláště charismatický a extravagantní Wright, přezdívaný Bluesový princ, jej významně ovlivnil nejenom vysoko vyčesanými vlasy z čela a mohutnými kotletami okolo uší, ale také stylem oblékání a především výrazným pódiovým líčením.

Samotný Little Richard svým androgynním zjevem byl předobrazem pro Micka Jaggera, Davida Bowieho, Michaela JacksonaPrince. Jeho záliba v nošení pódiových kostýmů osázených drobnými brilianty naopak zaujala Eltona Johna.

Little Richard na koncertním pódiu
Little Richard na koncertním pódiu
Začátky malého Riche na segregovaném jihu

Richard musel od malička přispívat do rodinného rozpočtu. Byl nejmladší ze čtrnácti sourozenců a v rodině na něj volali Lit‘ Rich. Zkusil zpívat za hrst drobných na pouličních nárožích. Něco málo z toho, co vydělal, si mohl ponechat pro vlastní potřebu. Z kapesného si pak platil lekce hry na klavír u jednoho farníka. Právě tehdy začal vznikat jeho jedinečný rockin’boogie styl.

Na střední škole hrál na varhany a brzy si přibral altsaxofon, na který hrál v tamním pochodovém orchestru. Také prodával nápoje při představeních v městském koncertním sále. Právě zde ho v říjnu 1947 uslyší zpívat slavná Sister Rosetta Tharpe. Nabídne mu, aby vystoupil na úvod jejího koncertu. Obecenstvo ho odmění bouřlivým potleskem a Tharpe mu dokonce vyplatí honorář.

První profesionální angažmá za „dvě babky za večer“ dostane v tzv. medicine show Dr. Hudsona. V první polovině dvacátého století se jednalo o oblíbený typ venkovského zájezdového programu, v jehož rámci vystupovali různí umělci. Hlavním cílem představení ale bylo prodat důvěřivým lidem nějakou léčivou tinkturu, mast nebo sirup.

První nahrávací smlouva a spolupráce s johnnym otisem
Little Richard: Here's Little Richard (1957, Specialty Records)
Little Richard: Here’s Little Richard (1957, Specialty Records)

V roce 1951 vítězí v pěvecké soutěži organizované hudebním labelem RCA Victor Records. Tehdy zpíval a hrál na piano v bluesové kapele Bustera Browna.

Roční nahrávací kontrakt mu zajistil vydání celkem čtyř singlů s dobovým městským blues, mezi nimiž je mj. debutová deska Taxi Blues / Every Hour nebo Get Rich Quick / Thinkin‘ ‚Bout My Mother.

Na konci roku 1952 se vrací do rodného Maconu v Georgii. Připojí se k místní kapele Duces Of Rhythm & Tempo Toppers, se kterými již v dubnu 1953 nazpívá singl Aint That Good News / Fool At The Wheel pro houstonský label Peacock Records.

O pár týdnů později pracuje ve studiu s Johnnym Otisem a jeho orchestrem. Vznikají celkem čtyři snímky (Little Richard’s Boogie, Directly From My Heart To You, I Love My BabyMaybe I’m Right). Ty se ale dočkají vydání až o tři roky později. Všechny nahrávky z této Richardovy umělecké etapy, které se objevily na singlech, zcela propadly.

magnetofonový pásek s demosnímky zabalený do umaštěného papíru

Celý následující rok Little Richard koncertuje se svým novým doprovodným bandem Upsetters (saxofonista Wilbert „Lee Diamond“ Smith, bubeník Charles Connor a kytarista Thomas Harwell). Přivýdělek mu zajišťuje mytí nádobí v bufetu na autubusové zastávce společnosti Greyhound. V únoru 1955 natočí několik demo snímků a na radu zkušenějšího zpěváka Lloyda Price posílá magnetofonový pásek s nahrávkami na adresu vydavatelství Specialty Records.

Tamní producent Bumps Blackwell později dával k dobru historku o tom, „jak byl pásek zabalený do zmačkaného, umaštěného papíru, na kterém zřejmě předtím někdo posnídal.“ Nicméně, Bumps se domluvil s majitelem labelu Artem Rupem a pro Little Richarda vyblokovali dvě celodenní frekvence ve studiu slavného neworleanského zvukového mága Cosima Matassy. Jako doprovodnou skupinu najmuli prvotřídní muzikanty z kapely aranžéra a producenta Davea Bartholomewa, kteří mj. natáčeli první desky Fatse Domina.

První den se Little Richard ve studiu trápil s repertoárem, původně nabídnutým ve formě demo snímků. Jeho upěnlivá snaha pěvecky napodobit Raye Charlese byla cestou odsouzenou k neúspěchu.

Postupně alespoň nazpíval písně I’m Just a Lonely Guy, The Most I Can OfferWonderin‘. Nad osudem nádějného zpěváka se vznášela mračna pochyb a rozpaků. Atmosféru později popsal Blackwell: „Nikam jsme nepostoupili. Little Richard sice vypadal jako Tarzan, ale přitom zpíval jako Mickey Mouse.“

zrod legendy
Little Richard řádí s jednou nohou hozenou na pianu
Little Richard řádí s jednou nohou hozenou na pianu

Rock’n’rollová historie se začala psát až následující den. Během pauzy na kávu a cigaretu se frustrovaní muzikanti a studioví technici sešli v café baru nedaleko od studia.

Richard tam začal hrát na piano a zpívat k tomu improvizovaný text Tutti Frutti o jednom homosexuálovi. Píseň měl na repertoáru ještě v dobách, kdy opustil Hudsonovu medicine show.

Bumps byl tím, co slyšel, naprosto nadšený. Najal textařku Dorothy LaBostrie, aby společně s Richardem písničku přepsali a odstranili z ní nejkřiklavější sexuální narážky. Poté ji nechal rychle nahrát.

S vylisováním a vydáním singlu Tutti Frutti / I’m Just A Lonely Guy museli Specialty Records počkat až do září 1955, kdy vypšela Little Richardova smlouva u Peacock Records. Trpělivost se vyplatila. Deska se velice rychle prodávala. Během prvního týdne zmizelo z obchodů dvě stě tisíc výlisků. Uspěla jak na rhythm’n’bluesové (2. místo), tak i na celonárodní pop hitparádě (17. místo). Mezi nejprodávanějšími nahrávkami se udržela dvacet dva týdnů. Celkově dosáhla hranice tří milionů prodaných kusů.

Několik týdnů poté vychází cover Tutti Frutti od „bělouše“ Pata Boonea. Jeho verze se umístila na popovém žebříčku lépe než originál; dobyla 12. místo. Padesátá léta byla dobou, kdy se podobné věci děly zcela běžně.

sedmnáctiměsíční hitová smršť

Během následujících sedmnácti měsíců vychází jeden hit za druhým; Long Tall Sally (jednička na žánrovém a šestka na popovém žebříčku), Rip It Up (další první místo mezi R&B nahrávkami), Ready Teddy, The Girl Can’t Help It, She’s Got It, Jenny Jenny nebo Keep-A Knockin – všechny s umístěním v rhythm’n’bluesové TOP 10.

V roce 1956 se Little Richard poprvé objeví na filmovém plátně. Debutuje rolí v Don’t Knock The Rock, poté nazpívá hitovou skladbu Lucille použitou v Mr. Rock And Roll a přispěje úspěšnou titulní písní do Girl Can’t Help It. Také rozšíří koncertní kapelu o basistu Olsieho Robinsona a saxofonisty Gradyho GaineseClifforda Burkse.

V březnu 1957 vychází debutová dlouhohrající deska Here’s Little Richard (1957, Specialty Records). Kompilace dosud vydaných singlů dokráčí na solidní třináctou příčku hitparády.

Bylo to jeho jediné album, které se umístilo v žebříčku dvaceti nejprodávanějších popových alb podle magazínu Billboard. Velkou zásluhu na fenomenálním úspěchu nahrávek, které se na žebříčku udržely celých pět týdnů, má samozřejmě producent “Bumps” Blackwell.

Jedním z mnoha rockových muzikantů, které Richardova debutová LP deska zcela pohltila, byl i Robbie Robertson, pozdější člen slavných kanadských The Band. „Byla to moje první deska, kterou jsem si koupil za svoje vlastní peníze,“ svěřil se. „Doslova do zblbnutí jsem si pouštěl především jeho píseň Rip It Up. Dodnes má pro mě zvláštní kouzlo.“

odchod na bohosloveckou fakultu
Little Richard Sings Gospel (1963, 20th Century Fox Records)
Little Richard Sings Gospel (1963, 20th Century Fox Records)

Na sklonku úspěšného roku Richard oznámí konec hudební kariéry. Dává přednost studiu bohoslovectví a psychologie na alabamské Oakwood Adventist College, patřící baptistické Církvi adventistů sedmého dne. Na dva roky zmizí z veřejného života.

Vedení Specialty Records využije pauzu a vydá vše, co zůstalo doposud ukryté v archívech, na sérii singlů a EP desek (například výtečnou Good Golly Miss Molly).

období evangelia a duchovní hudby

Po dvou letech dobrovolné muzikantské klauzury se Richard několikrát vrací do nahrávacích studií. V období 1959 – 1963 nazpíval výhradně gospelové písně pro label End Records (mj. Troubles Of The World, Milky White Way). Většina se později objevila na dvou albech Pray Along With Little Richard Vol. 1 a Vol. 2 (1960, End Records) a popravdě, nestojí za seznámení.

S náboženským poselstvím pokračuje u Mercury Records na dlouhohrající desce The King Of The Gospel Singers: Little Richard (1961, Mercury Records). Vznikla za podpory orchestru pod vedením Quincyho Jonese a pěveckého sboru Howard Roberts Chorale (namátkou zmiňme písně He’s Not Just A Soldier, Ride On, King Jesus, He Got What He Wanted (But He Lost What He Had)). Později přechází k Atlantic Records (Hole In The Wall, Travelin‘ Shoes). U 20th Century Fox Records vychází v roce 1963 LP deska Little Richard Sings Gospel.

Pravým důvodem pro návrat byl úspěch anglických The Beatles

K „bezbožnému, ďábelskému a světskému rhythm’n’blues“ se vrací teprve v roce 1964. Neoficiálně sice tak učinil již o dva roky dříve, když se nechal během britského turné přesvědčit promotérem Donem Ardenem, aby zazpíval několik svých klasických rock’n’rollových hitů. Pravým důvodem pro návrat byl úspěch anglických The Beatles. Samotní liverpoolští Brouci ho často zmiňovali jako jednoho z jejich nejvýznamnějších učitelů.

Ačkoliv až do konce šedesátých let Little Richard nevydal žádný výrazně úspěšný hit, obvykle bez problémů vyprodal všechna koncertní vystoupení v rámci svých turné po USA.

Zbrusunové R&B nahrávky vychází nejdříve na dvou singlech u dnes zcela zapomenutého labelu Little Star Records. Jsou podepsané pouze jménem kapely The World Famous Upsetters. Skutečný Richardův sólový comebackový singl Bama Lama Bama Loo vychází u Specialty až v červnu 1964.

Little Richard a jeho kytarista Jimi Hendrix
Little Richard a jeho kytarista Jimi Hendrix
podivné návraty ke světskému rhythm’n’blues

Teprve poté Little Richard připraví hudební materiál pro Vee Jay Records. Nahrávky přinesly především zklamání. Obecně se jednalo o velice slabé kopie písní ze zlatého období u Specialty. Pro věrné příznivce Jimiho Hendrixe mohou být jistým lákadlem dvě Richardovy LP desky z tohoto období.

„Hendrixovský“ materiál je dostupný na albu Little Richard Is Back (1965, Vee Jay Records). Zbytek tvoří nově natočené verze klasických hitů vydané na albu s předlouhým názvem The Most Dynamic Entertainer Of The Generation : His Greatest Hits (1965, Vee Jay Records).

Little Richard Is Back (1965, Vee Jay Records)
Little Richard Is Back (1965, Vee Jay Records)

Hraje na nich nejenom Jimi, ale i pozdější Zappův houslista Don „Sugarcane“ Harris a jeho kolega z dua Don & Dewey, multiinstrumentalista Dewey Terry. Z tohoto období lze dohledat Hendrixova slova uznání: „Chtěl bych umět hrát na kytaru tak, jak se svým hlasem dokáže nakládat Little Richard.“

Když Modern Records oznámili natěšeným Richardovým fanouškům další návrat Krále rock’n’rollu na trůn – nic z toho se za léta 1965/1966 nevyplnilo. Slabou náplastí byly mj. písně Holy Mackeral, Do You Feel It, Bring It Back Home To Me.

Pokus prezentovat Little Richarda coby velkou soulovou hvězdu

To OKeh Records zkusili něco jiného. V období nástupu psychedelie a acidrocku mezi lety 1966 – 1967 prezentovali Little Richarda jako velkou soulovou hvězdu (např. na snímcích Poor Dog (Who Can’t Wag His Own Tail) nebo I Need Love).

O něco podobného se pokusili i Brunswick Records (She’s Together, Stingy Jenny (Got What It Takes But It Breaks My Heart To Give It Away), Soul Train). V rámci tehdejší reklamní kampaně zazněl i patřičně chvástavý slogan: „Cassius Clay je Little Richard boxu, já jsem Cassius Clay populární hudby!

Na začátku sedmé dekády Richard podepisuje kontrakt se sinatrovskými Reprise Records. U firmy debutuje solidním singlem Freedom Blues zařazeným na LP desku The Rill Thing (1970, Reprise Records). Hudební základy vznikly v alabamských Muscle Shoals Studios pod Richardovou produkcí. Z množství snímků natočených s pomocí několika bývalých studiových muzikantů z éry Specialty sestavil Bumps Blackwell album The Second Coming (1972, Reprise Records).

záchranné lano od rock’n’rollového revivalu sedmdesátých let

V té době se již po celém světě vzedmula revivalová rock’n’rollová vlna, která na chvíli vrátí do koncertních sálů a do hudebních studií někdejší hvězdné pionýry. Little Richard samozřejmě nemohl chybět.

Nebyl by to ale on, aby se na přelomu sedmé a osmé dekády opět neztratil veřejnosti z dohledu. Tentokrát si museli fanoušci počkat na jeho návrat od modliteb a z církevního lůna až do poloviny osmdesátých let minulého století.

Little Richard: Lifetime Friend (1986, Warner Bros Records)
Little Richard: Lifetime Friend (1986, Warner Bros Records)

A konečně to byl návrat ve velkém stylu. Podílel se na soundtracku k filmu Down And Out In Beverly Hills (1986), na který přispěl písní Great Gosh A’Mighty! (It’s A Matter Of Time), ta vyšla i na jeho comebackovém albu Lifetime Friend (1986. Warner Bros Records). Zároveň byl jedním ze šestnácti umělců, kteří byli v roce 1986 premiérově uvedeni do nově založené Rock’n’rollové síně slávy.

Little Richard není v hudební branži prvním, ani posledním, kdo opakovaně oznamoval do médií konec kariéry. Na pódia se vrátil ještě několikrát a vždy se mu od věrných fanoušků dostalo vlídného přijetí.

Tak na shledanou, malej Ríšo!

Ukázky:

Taxi Blues
https://youtu.be/Y9bPqh5P6QM
Ain’t That Good News
https://youtu.be/BPrlpzVpXfM
Directly From My Heart To You
https://youtu.be/oE3bYRLjVRo
Tutti Frutti
https://youtu.be/F13JNjpNW6c
Long Tall Sally
https://youtu.be/eFFgbc5Vcbw
Rip It Up
https://youtu.be/pc_F3PaYgl0
Good Golly, Miss Molly
https://youtu.be/lQ6akiGRcL8
He’s Not Just A Soldier
https://youtu.be/k5zYUMy20PM
Groovy Little Suzy
https://youtu.be/rOZL0dpjJqM
Poor Dog (Who Can’t Wag His Own Tail)
https://youtu.be/4LjKZn7VDAE
Freedom Blues
https://youtu.be/zRNLyACJcSk
Great Gosh A’Mighty (Live)
https://youtu.be/ZdM4gSzb_ug

Autor

mingus

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..