Naposledy aktualizováno: 30.10.2018
Vynikající bluesová zpěvačka Etta James (25. 1. 1938 – 20. 12. 2012, narozena jako Jamesetta Hawkins), budoucí členka čtyř amerických hudebních síní slávy (Grammy Hall of Fame, Rock’n’Roll Hall of Fame, Blues Foundation Hall of Fame a Rockabilly Hall of Fame) a šestinásobná držitelka cen Grammy, odstartovala hudební kariéru v kostelním sboru.
Gospelové začátky v kostelním sboru
Narodila se jako dcera čtrnáctileté prostitutky Dorothy Hawkins. Matka nikdy neprojevovala o výchovu dcery valného zájmu. Malá Jamesetta vyrůstala u pěstounů, u kterých ji Dorothy občas navštěvovala.
Již od pěti let zpívala v kostelním chóru pod vedením sbormistra Jamese Earle Hinese. Sbor pravidelně vystupoval i v lokálním rádiu KOWL a malá dívka se brzy stala sborovou sólistkou.
Pěstoun si ale usmyslel, že by mohl na jejím pěveckém talentu vydělat a požadoval, aby začala zpívat v jiném kostele. Jamesetta se již do k Jamesu Hinesovi nikdy nevrátila.
Pod produkčními křídly Harveyho Fuqui a johnnyho otise
Ve dvanácti letech se stává členkou dívčího doo-wop tria The Creolettes. Zaujmou producenta a rhythm’n’bluesového bubeníka Johnnyho Otise, který s nimi pořídí jejich první gramofonové snímky.
Kariéra Etty James oficiálně odstartovala v předvečer Dne díkůvzdání 1953, kdy nahrála píseň Rock With Me, Henry, která byla ještě ten večer smíchána a druhý den i vylisována na singlech. Podle Ettiny autobiografie se zprvu prodávala v obchodě s deskami, který vlastnil Johnny Otis na Western Avenue v Los Angeles.
V roce 1955 se Creilettes přejmenují na Etta James and The Peaches a podepisují smlouvu u Modern Records. Label patřil bratrské čtveřici Lester, Jules, Saul a Joe Bihari. Těm také ostatně patřila dceřiná společnost Kent Records u níž vycházely další Ettiny raně rockové nahrávky, na nichž ji obvykle doprovázelo studiové combo vedené saxofonistou Maxwellem Davisem.
Ze záplavy nahrávek se nakonec výrazně uchytí pouze singly The Wallflower (Roll With Me Henry) – jako odpověď na hitový singl kapely The Midnighters, Good Rockin‘ Daddy a také Hey Henry. V roce 1956 Etta James vyráží na turné s Little Richardem a Johnnym „Guitar“ Watsonem.
Přibližně v té době se osamostatňuje a během dalších čtyř let nahrává pod jmény Etta „Missed Peaches“ James, Etta James nebo v duu se svým tehdejším přítelem Harvey Fuquou, jako Betty And Dupree (např. skladba I Hope You’re Satisfied).
smlouva s chicagskými chess records
V roce 1960 podepisuje nahrávací smlouvu s talent scoutem a producentem Leonardem Chessem, spoluvlastníkem vlivných Chess Records. O rok později vydává u jejich jazzového labelu Argo Records první dvě LP desky At Last! a The Second Time Around.
U chicagského bluesového labelu dochází v její kariéře k významné proměně. Opouští dosavadní rhythm’n’bluesové zaměření, jež bylo charakteristické pro dobu, kdy v Los Angeles spolupracovala s bratry Bihariovými a přerodí se v soulově popovou femme fatale.
V repertoáru převládají především balady s vynikajícími aranžemi smyčcového orchestru, jež má na svědomí výtečný bebopový pianista Hampton Hawes. Díky tomu se jí tak daří několik dalších let úspěšně torpédovat i celonárodní pop hitparádu.
V roce 1963 zabodují na žebříčcích singly Something’s Got A Hold on Me a Stop The Wedding. Na jejich úspěch naváží Living You More Each Day a Baby What You Want Me to Do.
Ještě na konci téhož roku natáčí v nashvillském The New Era Club koncertní album Etta Rocks The House (1964, Argo Records). Dokument éry, kdy měla všechno před sebou – dlouho předtím, než její hlasové přednosti oslabilo zneužívání drog. Vibrující! Taková byla Etta James v ten večer, kdy předvedla zcela uchvacující živé vystoupení.
Deset nahrávek, které nemají se soulem nic společného
Argo Records se pokusí přiživit na žebříčkovém úspěchu Etta Rocks The House a připraví dlouhohrající titul Queen Of Soul. Jde o bohapustý kalkul a podvod na potencionálních kupcích. Deset nahrávek nemá se soulem nic společného. Navíc jde o kompilaci nahrávek z posledních dvou let.
V listopadu 1964, kdy LP deska vyšla, James zpívala nejlépe právě tohle: blues, bluesové balady a rhythm’n’blues. V té době se stala jednou z nejlepších zpěvaček černošské hudby. A stejně jako mnoho jiných vynikajících zpěvaček bohužel nebyla vždy zaopatřena těmi správnými písněmi nebo hudebními aranžemi.
Queen Of Soul naštěstí obsahuje poklad Mellow Fellow z roku 1964. Etta na něm přednáší zásadní pěvecké prohlášení. Její silný hlas vévodí nejenom gospelovému úvodu se skvělými sboristkami, ale i dál, kdy vše jede podle žánrových not za zvuků skvělé kytary, úžasných bicích a chroptivě ryčících dechů.
Feťačka s mnohaletou závislostí
Náhle, jakoby z ničeho nic, jí dochází pára. Přibližně od poloviny šedesátých let se propadá do těžké heroinové závislosti, se kterou bude bojovat celé čtvrtstoletí. Vedení Chess se s tím nehodlá smířit a usilovně hledá cestu, jak oživit svého „padlého anděla.“
V roce 1967 se objeví na čtyřech studiových frekvencích ve vyhlášeném hudebním studiu Fame Studio v alabamském městě Muscle Shoals. Za zvukového a produkčního dohledu Ricka Halla nazpívá mj. singl Tell Mama, jenž na B-straně doprovází jedna z nejznámějších Ettiných písní I’d Rather Go Blind.
Na začátku následujícího roku vychází album pojmenované stejně, jako úspěšný singl. I po letech patří mezi její vůbec nejlepší LP desky a učebnicové příklady jižanského soulu. Solidní pozornosti se dočkal rovněž i další snímek vybraný na singl – cover skladby Security od Otise Reddinga a také píseň Steal Away.
Etta is Betta Than Evvah
V polovině sedmdesátých let se zdá, že se Etta James na chvíli vymanila z drogového pekla. Její poslední dvě alba pro Chess Etta is Betta Than Evvah (1976) a Deep in The Night (1978) obsahují rockovější materiál.
Rolling Stones ji s sebou vezmou na turné a zároveň s tím přichází pozvání na jazzový festival do švýcarského Montreaux. Láska k heroinu je však silnější. Etta mu opět podlehne. Se závislostí přichází vážné zdravotní problémy.
V roce 1989 se vyléčená připomene svým fanoušků albem Seven Year Itch (Island Records), na nějž naváže v následujících letech kolekcemi Stickin‘ To My Guns (1990, Island Records), The Right Time (1992, Elektra Music), jazzovou poklonou svému velkému vzoru Mystery Lady: Songs Of Billie Holiday (1994, Private Music Records) a soulovým Time After Time (1995, Private Music Records), na němž se producentsky podílí Jerry Wexler.
divoký životní styl si začíná vybírat svoji daň
Do roku 2011 vychází série dlouhohrajících kompletů, z nichž valná část rozhodně stojí za pozornost. Na nahrávkách z posledních let se podílí i Ettiny synové – baskytarista Sametto a bubeník Donto.
Počínaje koncertním Burnin‘ Down The House: Live At The House of Blues (2002, Private Music Records), cenou Grammy odměněnými tituly Let’s Roll (2003, Private Music Records) a Blues To The Bone (2004, RCA) nebo dalšími studiovými CD disky Love’s Been Rough On Me (1997, Private Music Records), Life, Love & The Blues (1998, Private Music Records), Matriarch of The Blues (2000, Private Music Records), Blue Gardenia (2001, Private Music Records).
Ettino poznání, že na konci života nemá tu ohromující intenzitu ve svém silném vokálu, se proměnilo v přednost tím, že se soustředila se na downbeatový materiál. Odkaz Big „O“ vždy hrdě nesla i ona. Ve verzi Cigarettes And Coffee, která vyšla na její poslední LP desce The Dreamer (2011, Verve Forecast Records), konkuruje Otisu Reddingovi tichým zoufalstvím v hlase, chraplavým a lítostivým.
Před definitivním odchodem z našeho světa Etta James vážně onemocnění. Umírá pět dní před svými sedmdesátými čtvrtými narozeninami a tři dny po odchodu jejího objevitele, Johnnyho Otise.
Ukázky:
Hey Henry – https://youtu.be/TuE4F4HBCOg
Something’s Got A Hold on Me – https://youtu.be/_4RZSt4A3jU
Tell Mama – https://youtu.be/vA1tztJDVTk
Security – https://youtu.be/-eCtijI9svo
I’d Rather Be Blind (Live at Montreux 1975)
– https://youtu.be/uZt1xKtPbUQ
I Just Want To Make Love To You (Live at Montreux 1993)
– https://youtu.be/jZOgdP9MZg0
Burnin‘ Down The House: Live At The House of Blues
– https://youtu.be/-wMRJyEAyrA
Cigarettes And Coffee
– https://youtu.be/-oIftCoCoTY
