Naposledy aktualizováno: 5.11.2022
Anglický baskytarista Jah Wobble (narozen 11. 8. 1958 jako John Wardle) po právu náleží k nejzajímavějším hudebním osobnostem, jež povstaly v éře britského punku a post punku na konci sedmdesátých let 20. století. Pozoruhodných úspěchů dosáhl také v roli producenta a majitele nezávislého hudebního labelu.
V dobách před Public Image Ltd. se fanoušci nezajímali o to, kdo hraje na baskytaru
Jah Wobble se narodil ve Stepney, části východního Londýna, kde zahájil svou hudební kariéru jako člen klukovské party nazývané Four Johns po boku Johna Lydona, známého jako Johnny Rotten, Johna „Rambo“ Stevense a Johna Ritchieho, později přezdívaného Sid Vicious. Byl to právě Sid, dětský kamarád a budoucí tragická postava britského punk rocku, který opilý zkomolil Wardleovo jméno a příjmení na Jah Wobble.
Hře na baskytaru se seriózněji věnuje až od roku 1978, kdy za ním přišel Lydon s nabídkou na členství v jeho nové kapele Public Image Ltd. (PiL). Poprvé nástroj vzal do ruky o tři roky dříve. Při začátečnických krůčcích mu vyhovovalo sedět při hře na židli. „V roce 1975 jsem byl na koncertě Boba Marleyho. Jeho basák Family Man Barrett, mě uhranul. Pro mě to byl chlápek s mystickým, kouzelným nástrojem, jehož čtyři struny mají sílu vesmíru,“ prozradil.
Byť je samouk, svým stylem hry na baskytaru definoval zvukovou kostru Seržanta Pepře post punku – alba Metal Box (1979, Virgin) natočeného s Public Image Limited. Už jen fakt, že Keithu Levinovi a Jah Wobbleovi bylo v době vydání druhé LP desky PiL 22 resp. 21 let, je ohromující. Jako by ve společném londýnské podnájmu vstřebali telepatii Holgera Czukaye a Michaela Karoliho a zcela zásadně tím změnili podobu hudby následujících čtyřiceti let. Totální a naprostý obdiv.
Wobbleova temně dunící basa je usazena v popředí všech snímků zařazených na Metal Boxu. Její linky sice nebyly nijak technicky vytříbené, rozhodně jim nechyběla harmonická originalita. Pravděpodobně nevědomky obohatil pověstná vysmívaná tříakordová punková schémata o prvky dubu, reggae, disca a funku.
Zpěvák a vůdčí osobnost kapely Lydon se o svém příteli vyjádřil s pověstnou nadsázkou: „V dobách před Public Image Ltd. se fanoušci nezajímali o to, kdo hraje na baskytaru.“ Jahova hudební kariéra není vymezena pouhými dvěma lety s PiL. Z kontroverzní kapely, jejíž členové vězeli v drogách a za rok 1979 zvládla veřejně vystoupit jen třikrát, odešel bez jakýchkoliv výčitek.
Maximálně využil tvůrčí svobodu, jakou nabízejí nezávislá hudební vydavatelství
Jeho pozdější rozsáhlá diskografie nejlépe dokládá dlouhodobé zaujetí pro jazz, world music a východní kulturu. V průběhu sólové kariéry natáčel s velmi zajímavými muzikantskými osobnostmi – mimo jiné nahrál a vyprodukoval dlouhohrající desku Spinner pro Briana Eno, objevil se na albu Screamadelica kapely Primal Scream, navázal partnerství s německou legendou Holgerem Czukayem.
S jedním z klíčových představitelů newyorského hnutí no wave baskytaristou a producentem Billem Laswellem vydali dva společné počiny. Propojení newyorské avantgardy s londýnským post punkovým dědictvím zafungovalo velice dobře. Nejdříve v roce 2001 vyšlo Radioaxiom: A Dub Transmission (2001, Axion Records). Na něj po osmnácti letech navázali kolekcí Realm Of Spells (2019, Jah Wobble Records)
Komerčního úspěchu Jah dosáhl se singlem Visions of You, na němž zpívala Sinead O’Connor. V roce 1992 byl za album Rising Above Bedlam (Oval Records) nominován na cenu Mercury Music Award. O sedmnáct let později se dočkal ocenění Songlines Music Awards za výtečný CD disk Chinese Dub (30 Hertz Records), na němž se podílela jeho manželka, harfenistka Zi Lan Liao.
úspěšný boj se závislostí na alkoholu a drogách
V polovině osmdesátých let minulého století prošel vážnou osobní krizí. Po rozchodu s PiL v roce 1980 začal o sobě, a svých muzikantských schopnostech, neustále pochybovat. Nejistotu utápěl ve whisky a v průběhu amerického turné 1986 se dostal do začarovaného kruhu drog. Na krátkou dobu se stáhl z hudebního dění. V té době byl zaměstnán jako řidič londýnského metra.
V roce 2017 zveřejnil na twitterovém účtu fotografii na strojvůdcovské sedačce vlaku s komentářem: „Dobrý den, mluví k vám váš řidič. Vítám vás ve vlaku východolondýnské trasy Jah Wobble. Všechny soupravy zastavují na stanicích Dub, Jazz, Reggae, Drum And Bass, Avant Rock, Orient, Funk, Jazz-Funk a poté následuje zastávka s názvem Nirvana, kde vlak končí.“
Více jak dvacet osm let je čistý. Plně se věnuje nahrávání, producentské činnosti a vedení svého vydavatelství. Jah k tomu říká: „Osamostatnit se bylo mým nejlepším rozhodnutím. Od té doby jsem se nemusel ohlížet na něčí přání a doporučení, co a kdy bych měl natočit a vydat. Žádný z major labelů by mi nemohl splnit moje přání vydat tolik alb, kolik bych chtěl.“
ANTOLOGIE REDUX
Na konec května 2015 připravil další reprezentativní kompilaci. Šestidiskový komplet dostal název Redux (Anthology 1978 – 2015). Vychází po více jak deseti letech od vydání předchozího výběru I Could Have Been A Contender (2004, Trojan Records).
Za skoro čtyřicet let aktivní hudební kariéry Wobble disponuje skutečně úctyhodnou diskografií. Box set nabízí devadesát dva písní a padesátipětistránkový, informacemi nabitý, booklet. Jedná se o skvělou příležitost, jak se poměrně důkladně seznámit s tvorbou významného bandleadera, producenta a baskytaristy.
Nová kompilace spatřila světlo světa v péči Wobbleova 30 Hertz Records a výsostně zajímavého londýnského labelu Cherry Red Records. Na velkorysém prostoru jsou nahrávky rozděleny podle stylů nebo zaměření.
Na prvním disku je jakýsi výběr toho nejlepšího, druhý mapuje nahrávky z osmdesátých let, zatímco třetí je věnován World Music. Výběr jazzových věcí je na disku číslo 4, na pátém jsou tracky vycházející z ambientu a snímky s mluveným slovem. Šestý disk je jakýmsi bonusem, protože na něj Jah vybral nové, dosud nezveřejněné nahrávky cover verzí písniček, které ho inspirovaly nebo jež má v oblibě – jako jsou témata z filmů The Persuaders, The Good, The Bad and The Ugly nebo Midnight Cowboy, ska song Liquidator a další.
Na nahrávkách zařazených na kompilaci Redux spolupracovali Invaders of The Heart, Sinead O’Connor, PiL/Public Image Limited, Julie Campbell, The English Roots Band, Keith Levene, Jaki Liebezeit, Holger Czukay, Animal, Ollie Marland, Polly Eltes, The Chinese Dub Orchestra, The Nippon Dub Orchestra, The Modern Jazz Ensemble a Bill Sharpe.
