Naposledy aktualizováno: 18.8.2018
Kytarista a zpěvák Joe Ely hrával na počátku sedmdesátých let minulého století v okolí texaského města Lubbock s krátkodechou countryovou partičkou Flatlanders. Jak to v mnoha podobných případech bývá, komerčně se neprosadili. A tak si každý ze členů šel za svým.
Přátelství členům Flatlanders vydrželo i po rozpadu
Rozpad Flatlanders proběhl v přátelské atmosféře. Všechny tři vůdčí skladatelské osobnosti Joe Ely (9. 2. 1947), Jimmie Dale Gilmore (6. 5. 1945) a Butch Hancock (12. 7. 1945) byli autorsky soběstační. Logicky každý zkusil nastartovat sólovou dráhu. V jejím průběhu spolu nadále bez problémů spolupracovali.
Často se stávalo, že si navzájem věnovali své nejlepší písně a nechali je nahrát tím druhým. Dobré vztahy trojice stvrdila v roce 1998, kdy obnovili činnost kapely.
Ocenění významu Flatlanders přišlo o mnoho let později. Hudební publicisté objevili jejich původní nahrávky a označili je za jedny z nejdůležitějších pro současné kapely, hrající alternativní country music a tzv. Americanu.
Sólová dráha Joea elye
Ely debutoval sólově až ve třiceti letech. V lednu 1977 mu vychází eponymní LP deska u labelu MCA Records. Polovinu věcí dodali bývalí kolegové z Flatlanders. Joe si napsal zbývajících pět skladeb.
Písničky důstojně reprezentují typický Elyův autorský styl. Čerpá z dřevního rockabilly a okoření ho směsí country, folku a rock’n’rollu. Nemůže chybět patřičně pálivá BBQ omáčka v Texasu všudypřítomného lidového Tex-Mex.
Albu ale zvukově primárně dominuje určitá rocková dravost. Dá tak vyznít dvěma Hancockovým skladbám Sucking On A Big Bottle Of Gin a If You Were A Bluebird. Tu druhou si později vybrala Emmylou Harris na vlastní písňovou kolekci Bluebird z roku 1989. Elyova I Had My Hopes Up High, v níž zpracoval zážitky z cestování autostopem po Spojených státech, je dalším z vrcholů velice povedeného debutu.
Rok po prvním sólovém albu vychází písňově vyvážené Honky Tonk Masquerade. Zdaleka nedosáhlo úrovně debutu, přesto na ní najdeme výbornou skladbu Tonight I Think I’m Gonna Go Downtown od bývalého parťáka Jimmieho Dale Gilmora.
Směr Evropa a zbytečná ztráta hudební originality
V roce 1978 se Ely přesouvá do Evropy. V průběhu britského turné se seznámí se členy punkových The Clash. Naváže s nimi úzkou spolupráci a v dalších letech společně vyráží na koncertní šňůry.
Frontman Joe Strummer nového jižanského kamaráda hudebně nasměruje do rockovějších vod, bohužel za cenu ztráty kritiky a fanoušky vysoce ceněné Elyovy hudební originality.
Cesta k břehům Rio Grande
V následujících dvaceti letech Ely autorsky dozrává. V roce 1995 připraví asi vůbec nejlepší sólovou nahrávku Letter To Laredo, s hostujícím Bruce Springsteenem ve dvou skladbách.
Jde o sbírku písní programově čerpající z odkazu Tex-Mex a vyšperkovanou flamencovými vyhrávkami holandského kytarového virtuoza Teye. Jednou z nejlepších písní je cover Gallo Del Cielo od Toma Russela.
Výbornou pověst si získávají i Joeova živá vystoupení. Jejich atmosféru nejlépe zachycují dva úchvatné koncertní záznamy Live Shots (1981) a Live At Liberty Lunch (1990).
Dva roky před vydáním Letter To Laredo Joe připraví CD Love And Danger. Zařadí na něj písně dvou mladých autorů Roberta Earl Keena (The Road Goes On Forever a Whenever Kindness Fails) a Dave Alvina (Every Night About This Time).
Tvrdá společenská kritika elit
Ely oslaví v roce 2017 sedmdesát let. I v tomto věku zůstává skvělým vypravěčem lidských příběhů. Jedinečný cit pro přirozený přednes skladeb jiných autorů, plus zaujetí lidovou americkou hudbou, z něj dělají jednoho z nejlepších představitelů původní bělošské hudby na Jihu USA.
Na novějších CD titulech často rozhořčeně komentuje dění na politické scéně Spojených států amerických. Je zklamán z nezájmu amerických společenských elit o osudy prostých lidí, které jsou ovlivňovány často chybnými rozhodnutími exekutivních orgánů.
V roce 2016 mu guvernér státu Texas předal oficiální pověření k zastupování, s titulem Texas State Musician. Stejného ocenění se prozatím dostalo jen Willie Nelsonovi, Lyle Lovett a Ray Bensonovi.
Dva roky před tím vychází Joeův první román Reverb: An Odyssey. Ely napsal částečně autobiografický přiběh, jehož hrdinové žijí „v normálním státě, obklopeni chaosem.“
Nápadů a tvůrčích sil má zřejmě na rozdávání stále více než dost.
Ukázky:
If You Were A Bluebird – https://youtu.be/e4gWoUEBGvQ
I Had My Hopes Up High (Live 2010, sólo) – https://youtu.be/0eTHLzy0pOI
Tonight I Think I’m Gonna Go Downtown (Live) – https://youtu.be/lXOyhg_q0wg
Boxcars (Live 1980) – https://youtu.be/1x4SJHTC2T8
Gallo Del Cielo – https://youtu.be/aL94KYX5V_I
All Just To Get To You – https://youtu.be/olOHGFa2QmA
All That You Need (Live 2010 Jon Hiatt a Lyle Lovett)
– https://youtu.be/_XYKKUL2eqA
