Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Dnes bychom chtěli upozornit na dvojCD Love Songs z roku 2010 se záznamem koncertního vystoupení švédské mezzosopranistky Anne Sofie Von Otter a amerického pianisty Brad Mehldaua ve stockholmské Berwald Concert Hall.
Pokračování textu Anne Sofie Von Otter, Brad Mehldau: Love Songs (2010, Naïve)
Jeden z nejvýraznějších jazz-soulových hráčů na Hammond Organ B3 Dr. Lonnie Smith vydal na začátku letošního roku u prestižní značky Blue Note Records své nové album Evolution. Rozšířil tak kolekci vlastních dlouhohrajících titulů o další zajímavý kousek.
Pokračování textu Dr. Lonnie Smith: Evolution (2016, Blue Note)
Kyle Eastwood, další „Američan v Paříži“, je příkladem skvělého „bělouše“ mezi zajímavými jazzovými kontrabasisty a basisty.
Pokračování textu Kyle Eastwood: The View From Here (2013, Jazz Village)
Rodák z virginského Bedfordu, budoucí významný jazzový producent Creed Taylor (13. 5. 1929 – 22. 8. 2022), hrával na trumpetu v místním symfonickém a pochodovém orchestru. Díky rozhlasovým přenosům koncertů z newyorského hudebního klubu Birdland se začal intenzívně zajímat o jazzovou scénu.
Vyhledávaná hráčka na bicí Terri Lyne Carrington (4. 8. 1965), skladatelka, úspěšná producentka, kapelnice, žačka – a po návratu do „The Olde Towne“ rovněž profesorka – tamní prestižní hudební školy Berklee College of Music, se narodila do rodiny s muzikantskými kořeny a rozsáhlými styky v hudební branži.
Pokračování textu Terri Lyne Carrington, mozaika jako tvůrčí přístup
Kontrabas místo rýsovacího prkna
Významný český jazzman Jan Arnet (13. 4. 1934 – 13. 5. 2017, známý také jako Jan Arnett) byl prvním českým jazzovým kontrabasistou, který v 60. letech emigroval do USA – a dokázal se tam skutečně prosadit.
Pokračování textu Jan Arnet, s kontrabasem přes Berlínskou zeď
Když jazz zní jako malba: Gil Evans a jeho orchestrální sny
Gil Evans přetvořil jazz v umění barev a stínů. Jako aranžér, který s Davisem stvořil Birth of the Cool a přemýšlel o orchestraci jako o malířské paletě, změnil způsob, jak jazz může znít. Od newyorských klubů přes spolupráci s Hendrixem až po vlastní poetický svět elektronického jazzu – jeho hudba nikdy neztratila vášeň ani směr.
Pokračování textu Gil Evans: Architekt ticha, který přepsal jazz pro orchestr
Od roku 1967 Wayne Shorter nevydal žádnou sólovou nahrávku. Přestávka trvala dlouhých třicet šest let. Zdá se, že až v roce 2003 si chtěl udělat radost a u značky Verve Records připravil album Alegría (španělsky Radost). Ta mu vydržela dlouho, protože s ním získal cenu Grammy pro „The Best Jazz Instrumental Album“ za rok 2004.