Naposledy aktualizováno: 2.1.2017
Vzpomínky na dny, kdy byl dva měsíce po svých čtyřicátých narozeninách zastřelen bývalý člen The Beatles, zpěvák, skladatel, textař, kytarista, pianista, autor několika vydaných knih, objekt zájmu CIA a mírový aktivista John Lennon (9. 10. 1940 – 8. 12. 1980, narozen jako John Winston Lennon).
Beatles se již nikdy nedají dohromady
Nejsem profesionální davová plačka a smrt známých lidí, byť se o jejich osudy zajímám, ve mně nevyvolává potřebu veřejně deklarovat smutek. Zprávu o zbytečné a tragické Lennonově smrti jsem poprvé slyšel z vysílání BBC. Tehdy mě napadlo jediné – že se Beatles již nikdy nedají dohromady.
Vyrazil jsem do školy a nějak podvědomě, možná i z určitého klackovství, odpovídající mé probíhající uhrovité pubertě a nastupujícímu zájmu o punk, jsem pozoroval reakce spolužáků.
Mrazivý normalizační rok 1980
Chodil jsem do Déčka. To byl opravdu zvláštní výběr „typanů“. O sportu a muzice se s nimi nedalo vůbec bavit. Deficit jsem si vynahrazoval u spolužáků z jiných tříd a ročníků.
Někteří z Déčáků se do té doby projevovali především snahou o urychlený vstup do SSM (komunistická přípravka mladých zapálených komsomolců). Jedna z nich, jakási Jana Umlaufová, ovšem všechny trumfla.
Požádala si v necelých šestnácti letech (ano, sweet little sixteen) o členství ve Svazu československo-sovětského přátelství, čímž asi nejvíce vyrazila dech naší ruštinářce Jévě Františkovně Moravcové.
Já jsem měl Evu Moravcovou poměrně rád. Snažila se u nás podnítit zájem o klasickou ruskou literaturu devatenáctého století. Obšírně nás uvedla do světa spisovatelských osobností jako byli Gogol, Turgeněv nebo L. N. Tolstoj.
A do toho všeho ten šílenec Chapman zastřelil Lennona.
Třídní svazáci ožili. Začali se o Johnovi a Beatles „zasvěceně“ vybavovat. Nevzpomínám si, kdo z nich zapálil svíčku. V dalších dnech se ve třídě objevovala elpíčka s jeho hudbou a chudák John Lennon se stal předmětem kultu a oplakávání.
Dokonce došlo k tomu, že se na hodině češtiny přehrálo několik písniček z beatlesáckého červeného výběru. Češtinářka Saša Cikhartová, pamětnice zlatých šedesátých, to opatrně komentovala slovy: „To je jak před několika lety, když jsme tu všichni beatlesovali…“
Na letenské burze raketově vzrostl zájem o Lennonovu novinkovou LP desku Double Fantasy. Do té doby byla přijímána s velkými rozpaky a kupovali ji spíše postarší Johnovi věrní hudební fandové.
Najednou si ji odnášeli domů v podpaží i lidé, chodící po letenských chodníčcích obuti ve špičatých botkách, oblečeni do kratičkých bundiček a vypasovaných jeansů značky Pace.
Tihle obchodníčci se vším, co socík nenabízel, před tím jeli v prodeji, a případné směně, nejrůznějších výběrových Disco-Hits alb či dvojalb s hudbou z úspěšných filmových trháků Pomáda a Horečka sobotní noci.
Snad si mnozí z nás připomenou život a hudbu Johna Lennona, a především jeho zbytečnou předčasnou smrt, s náležitou pietou a bez okázalého oplakávání.
Dnes a denně jsme zahlcováni zprávami o smrti stovek lidí v probíhajících válečných konfliktech. Nevinní jsou vražděni ze zbraní v rukách vyšinutých šílenců.
Je to podobný osud, jaký potkal liverpoolského rodáka Johna Winstona Lennona, který byl na přelomu šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století jedním ze symbolů snahy o mír. Paradoxně, v posledních letech svého muzikantsky plodného života se stáhl do soukromí a žil především pro rodinu.
Vymaní se někdy lidský rod ze zbytečného násilí?
