Naposledy aktualizováno: 6.11.2025
Z města, kde se i pohřeb mění v tanec
Gimme My Money Back! není obyčejné album, ale malý manifest neworleanské duše. V každém úderu bubnu a v každém tónu trubky slyšíš hrdost čtvrti Tremé – místa, kde se blues sloučilo s potěšením a život se bere se stejnou vervou jako smrt. Tenhle Tremé Brass Band si prostě jde pro svoje – a nebere si servítky.
Hudba, co drží krok se životem
Muzikanti z Tremé Brass Bandu patří k těm, kteří nehrají o New Orleans, ale jsou New Orleans. Když v roce 1995 vydali album Gimme My Money Back! na značce Arhoolie, propojili celé století tradic pouličních průvodů, pochodových kapel, gospelové vášně i jazzové improvizace do jedné pulzující linie. Možná existují techničtěji zahrané nebo lépe natočené desky. Ale žádná, která by shrnula tradici neworleánských dechovek s takovou radostí a respektem.
„Tajemství“ nahrávky není v zaručených studiových kouzlech, ale v sestavě, která připomíná sen příznivce žánru. Basový buben má na starost „Uncle“ Lionel Batiste, zakládající člen Dirty Dozen Brass Bandu a postava z neworleanského okrsku Fauburg Tremé, kterou znalo celé město. Elegán s paličkami, kloboukem a úsměvem, co věděl vše o historii Crescent City a zdejších generacích zapomenutých nebo neznámých muzikantů. Na malý buben (jo, slangově „šroťák“) se k němu přidal bandleader Benny Jones Sr., nenápadný strážce tradice pouličního hraní. Společně drží rytmus, který je víc než doprovod – je to tep města.
Tón saxofonu, dech města
Na saxofony tu hrají veteráni prošlí dechovými sekcemi Fatse Domina nebo Allena Toussainta – Fred Kemp, Elliott „Stackman“ Callier a ve čtyřech věcech také Frederick Sheppard. Jejich zvuk je drsný, ztěžklý potem a úsilím, ale vždy zpěvný. Na tubu se střídají Kirk Joseph, další z Dirty Dozen, a Jeffrey Hills, jejichž spodní linky se vlní jako voda na Mississippi – nekompromisní, a živé. V přední řadě stojí nová generace – trombonista Corey Henry (alternuje Gregory Veals), trumpetisté Kermit Ruffins a James Andrews, tři muzikanti, kteří už v polovině deváté dekády 20. století byli osobnostmi sami o sobě. Dnes již patří k letopiscům dějin NOLA hudby.
Příběhy v rytmu pochodů
Album otevírá titulní skladba „Give Me My Money Back!“, odvázaně zpěvná hymna Jamese Andrewse, která se hned od prvních tónů mění v živelnou pouliční slavnost. Dál přicházejí klasiky, které jsou víc než písně. Jsou to „modlitby v pohybu“ (angl. prayers in motion, krásný a často používaný výraz právě v souvislosti s hudbou z New Orleansu – zejména s průvody second line a s tradicí jazzových pohřbů).
Právě „modlitby v pohybu“ vystihují typickou neworleanskou filozofii. Hudba a tanec nejsou útěkem od reality, ale způsobem, jak ji přežít – i se vším, co bolí: „Jesus Is on the Main Line“, „Just a Closer Walk with Thee“, „Old Rugged Cross“. A nakonec překvapení – elegance jazzové coververze Gershwinovy „Lady Be Good“, podaná s neworleánským nadhledem.
Producent Chris Strachwitz z Arhoolie Records, spolu s dokumentaristou Jerrym Brockem z legendárního obchodu Louisiana Music Factory, nechali kapelu skladby natáhnout do plné délky, často přes osm minut. Tady se nic nepředstírá, nic se nehlídá. Hudba plyne tak, jak má. Bez omezení, bez producentových plánů, jen v rytmu, který zná nejlépe město samo. Hudba má prostor dýchat, aby mohla ukázat, proč tahle tradice přežila sto let – protože se nikdy nepřestala hýbat.
„Only in New Orleans“ momenty
Čtyři věci vznikly živě přímo v Music Factory. A právě tam se k Tremé Brass Bandu připojili tři anonymní japonští turisté. Jeden si sedl ke klavíru, druhý vzal do ruky banjo a třetí hrál na pozoun (v místním muzikantském žargonu „na chobot“). Nikdo je neznal, nikdo je nepozval, ale zapadli okamžitě. Možná nejlepší důkaz, že v New Orleans se hudba nehraje, ta se žije.
Duch Tremé a nehasnoucí oheň
Gimme My Money Back! není jen album, je to sága. Zní v ní historie i současnost, posvátné se pojí s pozemským, blaženost střídá stesk. V každé skladbě se prolíná gospelové volání s neskrývanou sousedskou zábavou u piva, křikem dětí i taneční kroky na prašných ulicích. Tremé Brass Band tu nehraje kvůli nostalgii, ale pro přítomnost. Jsou tu pro všechny, co v hudbě hledají veselí a odreagování od starostí každodenního života.
Obyvatelé New Orleans jsou výjimeční právě tím, že tyhle dva světy – víry a ne-náboženský – nikdy neoddělují. Pochod může začít jako pohřební pocta a skončit jako oslavný tanec. Tahle deska slouží jako důkaz, že neworleánská dechovka není reliktem minulosti, ale živým organismem.
A že když se ozve první úder bubnu, město a jeho obyvatelé se zase nadechnou a vyrazí do ulic oslavit život.
Tremé Brass Band: Gimme My Money Back!
Label: Arhoolie Records – CD 417
Format: CD, Album
Country: US
Released: 1995
Genre: Jazz, Funk / Soul, Blues, Brass & Military
Style: Brass Band, Louisiana Blues, Bayou Funk
Tracklist
1/ Gimme My Money Back! (9:10)
(Written-By – James Andrews)
2/ Back O’Town Blues (11:13)
3/ Hindustan (8:31)
(Written-By – Harold Weeks, Oliver Wallace)
4/ Jesus Is on the Main Line (7:56)
5/ Food Stamp Blues (9:11)
6/ Just a Closer Walk with Thee (8:00)
7/ Chinatown, My Chinatown (8:49)
(Written-By – Jean Schwartz, William Jerome)
8/ The Old Rugged Cross (6:09)
9/ Oh Lady Be Good (7:10)
(Written-By – George & Ira Gershwin)
Recorded At – Turbinton Enterprises Inc., New Orleans Music Factory
Credits
Bass Drum, Lead Vocals – Lionel Batiste
Leader, Snare [Snare Drum] – Benny Jones, Sr.
Soprano Saxophone, Alto Saxophone – Frederic Kemp (tracks: 1, 6, 7, 8 & 9)
Tenor Saxophone – Elliot Callier (tracks: 1, 6 to 9), Frederick Sheppard (tracks: 2 to 5)
Trombone – Corey Henry (tracks: 1, 6 to 9), Gregory Veals (tracks: 2 to 5)
Trumpet – James Andrews, Kermit Ruffins
Tuba – Jeffrey Hills (tracks: 2 to 5), Kirk Joseph (tracks: 1, 6 to 9)
Notes
Tracks 1, 6, 7, 8 & 9 recorded at Turbinton Enterprises, Inc. – October 19, 1993
Tracks 2, 3, 4 & 5 recorded „live“ at the New Orleans Music Factory – May 3, 1995.
Three unidentified Japanese tourists sitting on trombone, banjo and piano on tracks 2, 3, 4 & 5!
