Naposledy aktualizováno: 4.11.2025
Zvuky ulice, historie i slavností v Crescent City
Když se v ulicích New Orleans začnou třpytit korálky, město ožije jako jeden jediný pulsující organismus. Rytmus pochodových kapel, žesťové fanfáry, bubny a zpěv se mísí s hlukem ulic a vůní karnevalových dobrot. Náš playlist vás zavede právě tam – mezi zvuky, které tvoří srdce Mardi Gras, a mezi hudebníky, kteří je učinili nesmrtelnými.
Ulice, rytmus a karneval
Kytarista a zpěvák Earl King má tu čest otevřít spotify playlist Tučnej úterek je víc než jen festival se svou „Street Parade“, decentní směskou funku a dixielandu, která zní jako tiché volání ulice. Každý riff a každý úder bubnu připomíná, že Mardi Gras není jen slavnost – město a jeho obyvatelé pulsují historií a rytmem. Je to důvod, proč se nikdy nevzdali, i přes nepřízeň přírodních živlů a vlády. Al Johnson pak rozjíždí „Carnaval Time“ s tradičním rhythm’n’bluesovým groovem, žesťovými přiznávkami, nadhledem, a vtahuje vás přímo do průvodu mezi tancující a oslavující lidi.
Kmeny, groove a hypnotické beaty
Následují The Hawketts a jejich „Mardi Gras Mambo“. Skladba, která má překvapivě country původ, se díky pěveckému partu mladého Arta Nevilla proměnila v taneční groove. Je to připomínka toho, jak New Orleans dokáže přetavit cokoliv v rytmus, který rozhýbe tělo i rozradostní duši. A ještě hlouběji do tradičního zvuku nás vtahuje „Handa Wanda“ od The Wild Magnolias. Surový, hypnotický rytmický rituál plný volání, odpovědí a kmenového funku, který přetéká energií ulice. Je to New Orleans v nejčistší podobě, divoký a hrdý, s hlasem, který neprosí o pozornost, ale bere si ji. Každý úder bubnu rezonuje přímo na Congo Square.
Professor Longhair a průvod Second line
Žádný karnevalový playlist by nebyl kompletní bez „Second Line“ v podání Stop Inc. – skladby, která je možná nejhranější během slavnosti začínající v den Epifanie (Zjevení Páně, svátek Tří králů) a končící den před Popeleční středou. A přesto nikdy neztrácí svoji svěžest. Energie, dechové výpady a rytmus ulice se prolínají tak přirozeně, že posluchač cítí, jak by mohl okamžitě vyrazit do průvodu. Půltucet klasických NOLA věcí uzavírá Professor Longhair s legendární „Go to the Mardi Gras“. Pianista, který dokázal karneval proměnit v rytmus, zde spojuje všechny předchozí skladby do jednoho karnevalového průvodu. A připomíná, proč jeho hudba zůstává ikonou New Orleans.
A kdyby se vám některé kusy playlistu Tučnýho úterka zdály být podobné „těm čínskejm hloupostem“, jak prý kdysi utrousil Dizzy Gillespie směrem k Duke Ellingtonovi, berte to jako kompliment. V New Orleans je totiž exotika přirozenou součástí každodenního rytmu – a právě v tom spočívá kouzlo tohoto města.
Je to životní rytmus, který se nesmí přestat poslouchat.
