Naposledy aktualizováno: 10.9.2025
Hudba německé scény 70. let, kde jazz, rock a elektronika vytvářely nové experimentální světy
Mezi lety 1970 a 1980 se v Německu rodila hudba, která stála mimo hlavní proud. Jazzoví a rockoví hudebníci experimentovali se syntezátory, studiovými efekty a smyčkami. Vytvářeli skladby, které inspirovaly – a stále inspirují – žánry jako elektronická hudba, ambient, postpunk či moderní jazz.
Hudba krásná i podivná
Německý rock a experimentální scéna 70. let – často označované pojmy Krautrock, Berlin School nebo German Electronic Music – nebyly jen hudebními žánry. Byly výrazem revolty, hledání a vzdoru vůči tradičním hudebním i společenským normám. Hudba, která se za těmito termíny skrývá, byla horlivě kanonizována, přesto tehdejší scéna postupovala křivolakými cestami, hluboce ovlivněnými sociopolitickým kontextem Spolkové republiky Německo pouhých dvacet pět let po porážce nacismu. Skupinám výrazně pomáhali producenti a mistři zvuku, jako Conny Plank nebo Dieter Dierks, což jim umožnilo propojit revoluční ideály s omezenými instrumentálními dovednostmi a zprvu nevalným technickým vybavením. Holger Czukay jejich přístup shrnul slovy:
Hudba, která se nesnaží ukázat svět lepší, ale dělá ho lepším.
Angloamerická hudba slibovala lepší svět, než jaký nabízelo poválečné Německo
Generace Němců, budoucích hudebníků, narozených v době nacismu, vyrůstala v 50. a 60. letech obklopena sci-fi romány a hudbou „spojeneckých“ rozhlasových stanic AFN a BBC. Ta nabízela obraz lepšího světa, než jaký skutečně panoval v poválečném Německu. Mladí hudebníci proto vědomě odmítali tržní principy a hierarchické struktury typické pro angloamerickou hudbu. Koncerty, často navštěvované radikalizovanou levicovou mládeží, se stávaly místem improvizace a experimentu – s minimem pevně daných skladeb a maximem kolektivní tvořivosti.
Průkopnické rockové kapely jako Amon Düül, Tangerine Dream, Ash Ra Tempel, Kraftwerk, NEU!, CAN či Cluster se se vyhýbaly klasickému písničkářství. Pracovaly s extrémně jednoduchou hudební strukturou, která jim umožňovala improvizovat podle pravidla: „každý z nás je hvězda, všichni jsme velcí muzikanti“. Hluboce věřily, že odmítáním hierarchie a touhy po úspěchu zamezí vzniku elit. Tento přístup, částečně inspirovaný radikálními politickými idejemi té doby, podporoval vznik hudby svobodného individuálního projevu.
Upřednostňovaly několika hodinové jamy a minimalistické nahrávací techniky, které vytvářely prostor pro spontánní experiment. Výsledkem byla strohá, strojově znějící hudba, hraná na analogových syntezátorech, často bez přítomnosti bubeníka a s kytaristou, jenž neměl sklony exhibovat.
Méně je často opravdu více a barva tónu je malý svět sám o sobě
Spotify playlist German Electronic Music: Syntezátorové sny a jazzové kořeny nabízí šest skladeb ze 70. let, kdy němečtí hudebníci posouvali hranice jazzu, rocku a elektroniky. Poslechněte si hypnotický minimalismus Conrada Schnitzlera, drsně filmově laděné kompozice kapely Faust nebo dubovou meditaci Moebiuse a Planka. Všechno to je hudba krásná, podivná a inspirující k dalšímu objevování.
Zvuk jako umění: Conrad Schnitzler a jeho nekonečná cesta
Conrad Schnitzler – Ballet Statique (1978)
Majestátní minimalismus, hypnotické syntezátorové vrstvy, naprostá svoboda od popových klišé. Schnitzler vás přesvědčí, že stroje mohou mít vlastní duši.
Conrad Schnitzler (1937–2011) byl neúnavný experimentátor a jedna z klíčových postav německé elektronické scény. Začínal jako student u Josepha Beuyse, ale brzy ho pohltil svět zvuků. S Tangerine Dream natočil debut Electronic Meditation (spotify link), vnesl do něj konceptuální bizarnost – a hned poté odešel, aby spoluzaložil Kluster. Když se projekt proměnil v Cluster, Schnitzler už šel vlastní cestou. Za život vydal stovky nahrávek a tvořil až do posledních dnů – doslova, své finální dílo dokončil čtyři dny před smrtí.
Eno, Moebius, Roedelius: Zvukové krajiny bez hranic
Brian Eno / Moebius / Roedelius – Foreign Affairs (1978)
Vzdušné plochy, jemná rytmika a důkaz přínosné transevropské spolupráce. Spojení německého minimalismu a britské ambientní školy, které stále zní aktuálně.
Tři osobnosti, tři odlišné hudební světy – a společná fascinace zvukem. Brian Eno, vizionář a kmotr ambientní hudby, proslul nejen sólovou tvorbou a produkcí kapel jako U2 či Talking Heads, ale i odvážnými spolupracemi. Dieter Moebius a Hans-Joachim Roedelius stáli u zrodu zásadních projektů německé scény – Kluster, Cluster i Harmonia – a patří k nejvlivnějším tvůrcům elektroniky a ambientu. Společně vytvořili album After the Heat (spotify link), na němž se britská melodická citlivost setkala s německým experimentem.
Harald Großkopf – bubeník, který našel svobodu v elektronice
Harald Grosskopf – Emphasis (1980)
Syntezátory dominují jazzrockově laděným sekvencím. Zárodky triphopu a ambientu se objevují ještě dřív, než by je čekal svět mainstreamu.
Harald Grosskopf – německý bubeník, klávesista a skladatel, který prošel od krautrocku přes ambient až po techno. Představujeme ho na LP desce Emphasis (spotify link). Začínal na počátku 70. let v kapele Wallenstein, s níž natočil čtyři alba, než odešel k Manuelu Göttschingovi do projektu Ashra. V 80. letech působil i v new wave skupině Lilli Berlin a rozjel sólovou kariéru. Vedle bicích se prosadil i jako syntezátorový hráč a studiový hudebník. V 90. letech se pustil do technoprojektů a po roce 2000 skládal hudbu pro film.
Faust – chaotická poezie německého rocku
Faust – I’ve Heard That One Before / Watch Your Step (1979)
Filmově laděné skladby, které zvukové spektrum rozšiřují drsnějším tónem, vyprahlým tónem trubky a syrovými bicími. Faust tu vytváří hypnotickou, trochu drsně pustou atmosféru, která stále zní aktuálně a odvážně.
Faust – německá kapela, která od počátku 70. let bourala hudební i žánrové hranice. Patřili k průkopníkům krautrocku a mezi prvními používali nahrávací studio jako nástroj. Po dvou albech u Polydoru přešli k labelu Virgin, kde vydali experimentální The Faust Tapes (spotify link) – koláž starších nahrávek prodávanou za cenu singlu, což z ní udělalo nečekaný prodejní hit. Kultovní status upevnilo album Faust IV (spotify link), vzniklé v nočních studiových směnách ve studiu sousedícím s tím, kde pracoval Mike Oldfield. Kapela proslula živými show plnými hluku, improvizace a nečekaných objektů – od sbíječek po míchačky betonu. Po rozpadu v polovině 70. let se Faust v 90. letech vrátili na pódia i do studia, dnes fungují ve dvou odlišných sestavách.
Pyrolator – pionýr samplingu a syntezátorové avantgardy
Pyrolator – Minimal Tape 3/7.2 (1979)
Hektické, precizní a hravé. Minimalismus je tu rozbit a složen znovu do nečekaně vzrušující struktury.
Pyrolator – alias Kurt Dahlke – je německý elektronik, producent a spoluzakladatel labelu Ata Tak, narozený v Düsseldorfu. Pod jménem Pyrolator debutoval albem Inland (spotify link). Spojil industriální zvuk, terénní nahrávky a syntezátorové experimenty. Následná alba posouvala hranice mezi avantgardou, synth-popem a world music, přičemž Wunderland (spotify link) si získalo kultovní status. Spolu s Arndem Kaiem Klosowskim natočil Hometaping Is Killing Music (spotify link), jedno z prvních čistě samplovaných alb v populární hudbě. V 90. letech zabrousil do techna, později se věnoval i hudbě pro výstavy a projekty. Jeho kariéra je kronikou neustálého experimentu a zvukové hravosti.
Conny Plank – architekt zvuku německé elektroniky a krautrocku
Dubová meditace s krautrockovým srdcem. Basová linka se valí, syntezátory a efekty vytvářejí psychedelický opar, který stále překvapuje.
Moebius / Plank – Rastakraut Pasta (1980)
Konrad „Conny“ Plank (1940–1987) byl německý producent a zvukový inženýr, který zásadně ovlivnil zvuk krautrocku a elektronické hudby. Ve svém studiu u Kolína nad Rýnem pracoval s Kraftwerkem, Neu!, Cluster či Ash Ra Tempel a spolu s Dieterem Moebiusem natočil čtyři alba, včetně Rastakraut Pasta (spotify link), s hostujícím Holgerem Czukayem z Can. Plankova práce inspirovala i zahraniční hudebníky, od Devo po Eurythmics, a jeho vliv mu vysloužil přezdívku „Phil Spector krautrocku“.
Německá elektronická hudba je stále živá
Výběr skladeb umožní seznámit se s různými přístupy k improvizaci, syntezátorovým texturám a experimentálním strukturám. Dokumentuje dobu, kdy německá elektronická hudba propojovala technické možnosti s hudební kreativitou. Není důvod zkoumat, kdo do tohoto světa patří a kdo už ne.
Poslouchejte, objevujte a nechte se inspirovat k dalšímu hledání zvukových světů, kterým německá scéna 70. let otevírala dveře.
