Django Reinhardt, první evropská jazzová hvězda

Naposledy aktualizováno: 28.11.2017

Django Reinhardt (Gottlieb_07301)
Django Reinhardt (Gottlieb_07301)

Kytarista Django Reinhardt (23. 1. 1910 – 16. 5. 1953, narozen jako Jean Baptiste Reinhardt) byl první evropskou jazzovou hvězdou. Vytvořil vysoce originální tvůrčí a interpretační styl, jenž na na celé dvě desetiletí poznamenal charakter francouzského jazzu. Jako snad jediný zasáhl tehdy svým vlivem i jazzové kruhy v Americe.

 

Díky vážnému zranění vynalezl Unikátní hráčský styl

Django Reinhardt se narodil v belgickém Liverchies v rodině romského cirkusáka. Dětství strávil kočováním v maringotce po Korsice, Itálii a Severní Africe. Později se s matčinou částí rodiny usadí ve Francii.

Již ve dvanácti hraje na banjo a kytaru. Na pařížském předměstí Porte de Choisy doprovází různé akordeonisty (mj. Guérin) a společně vystupují po barech a tanečních sálech. Tou dobou natáčí pod jménem Jiango Reinhardt i první šelakové desky na rychlost 78.

Reinhardtův unikátní styl hry na kytaru byl výsledkem vážného popálení při požáru jeho maringotky v roce 1928. Popálil se po celém těle. Přežil jen díky péči lékařů. Více než rok strávil na nemocničním lůžku.

Ztratil hybnost prostředníčku a prsteníčku levé ruky. Pro pravorukého kytaristu šlo o téměř nepřekonatelný handicap. Djangovi ale nezabránil, aby dosáhl jedinečné virtuozity.

Sice nikdy neuměl psát a číst notový záznam. To mu ale nebránilo, aby nemohl realizovat vlastní hudební představy a muzikantské cítěni, jež vycházelo z cikánského melodického pojetí . Až v dospělosti se konečně naučí alespoň psát a číst francouzsky.

První období spolupráce se Stéphanem Grappellim

Po vypuknutí hospodářské krize se protlouká s různými příležitostnými kapelami, mj. jako člen ochestru Léona Volterryho, po Azurovém pobřeží. V roce 1931 se rozhodne zkusit štěstí v Paříži. První angažmá získá v kabaretu Croix du Sud. Doprovází zdejší hvězdu zpěváka Jeana Sablona.

Když se mu naskytne příležitost vystupovat v kabaretu Claridge, neváhá. Zde se poprvé potkává s houslistou Stéphanem Grappellim. V roce 1934 se stává členem Quintette du Hot Club de France. V kvintetu s ním hrají Grappelli, basista Louis Vola, kytarista Roger Chaput a další kytarista, Djangův bratr Joseph.

Brzy se stávají senzací a nejslavnějším jazzovým uskupením v předválečné Evropě. Zvlášností této hudební formace bylo využívání těl strunných nástrojů jako perkusí. Zcela novátorský byl také koncept jedné sólové kytary, hrající za podpory dvou doprovodných kytar.

Před vypuknutí Druhé světové války kvintet pravidelně vystupuje, natáčí gramofonové desky a také spolupracuje s americkými jazzmeny Colemanem Hawkinsem, Bennym Carterem, Rexem StewartemLouisem Armstrongem.

Začátek celosvětového konfliktu skupinu rozdělí. Kapela je v tu dobu na turné v Anglii. Grappeli se rozhodne zůstat v Británii, zbytek se vrací do Francie. Quintette du Hot Club de France doplní klarinetista Hubert Rostaing.

Období nacistické okupace Francie

V období nacistické okupace Francie Djangova hudební aktivita nepolevila. vyrážel hrát jako sólista nebo se svým novým kvintetem. Navštívil Severní Afriku a podnikl koncertní šňůru po neutrálním Švýcarsku.

Díky nepravidelnému koncertnímu zápřahu složil řadu vlastních skladeb (Swing 41, Belleville, Minor Swing nebo Manior de mes reves). Pod uměleckým pseudonymem Claude Laurence psal hudbu k několika filmům.

Poválečná cesta s Grappellim do USA

Po válce Django Reinhardt znovu spolupracuje s Grappellim, za kterým přijíždí do Londýna. V roce 1946 spolu odlétají do USA, kde nahrávají a vystupují s Dukem Ellingtonem. V té době Django začíná hrát na elektrickou kytaru.

Z USA se ale po krátké době vrací do Francie. V dalších dvou letech koncertuje po západní Evropě a nahrává cca padesát skladeb, z nichž se některé později objeví na nejzajímavějším Reinhardtově albu Djangology, na kterém s ním opět hraje Grappelli a trio italských hudebníků.

Na přelomu čtvrté a páté dekády minulého století se nakrátko hudebně odmlčí. Vedle rybaření se začal realizovat jako malíř. V roce 1951 se Django Reinhardt prakticky stahuje do soukromí. Vystupuje příležitostně jen v nově otevřeném klubu Saint-Germain.

Na začátku roku 1953 podnikne několik cest za Grapellim do Bruselu, kde společně odehrají pár klubových koncertů. Těsně před začátkem světového turné, jež zorganizoval americký impresário Norman Granz, je stižen mozkovou mrtvicí. Umírá 16. května 1953 nedaleko Fontainebleau.

Krátký dokument Three-Fingered Lightning http://youtu.be/PQhTpgicdx4 s ukázkou jeho hry.

Co vybrat za ukázky? Zkuste třeba tyhle.

Black Night – http://youtu.be/k3shd1vzkMM
I Wonder Where My Baby Is Tonight – http://youtu.be/2gzuZO7Txi8
Limehouse Blues – http://youtu.be/JOsyvlXCm2I

Autor

mingus

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..