Naposledy aktualizováno: 7.8.2017
Detroitský kvartet Black Merda se na svém debutu, vydaném chicagskými Chess Records, vymezil od zástupu černošských, těžce rockových kapel, které se na relativně krátké období přelomu šesté a sedmé dekády minulého století sešikovaly do hloučku epigonů kytarových ekvilibristik Jimiho Hendrixe. Většina jeho tehdejších kopírovačů se spokojila s vyluzováním přebuzeného kytarového tónu, maximálně obohaceným o kvákadlo (wah-wah pedál).
příspěvek k rychle se rozvíjející americké funkové scéně
LP deska Black Merda byla výrazným příspěvkem rychle se rozvíjející americké funkové scéně. Je zcela, a po právu, srovnatelná s jedním z nejlepších žánrových alb There’s A Riot Goin‘ On (1971, Epic), se kterým přišli až o rok později Sly & The Family Stone. Bohužel, dnes bývá Black Merda vyhrazeno maximálně místo pod čarou v některé z hudebních encyklopedií.
Skladatelskou osobností skupiny, proslulé hlasitými, dynamikou sálajícími koncerty, byl baskytarista Veesee L. Veasey. Společně s bubeníkem Tyronem Hitem tvořili spolehlivý, byť výrazně střídmý, rytmický background pro bratrské duo kytaristů Anthonyho a Charlese Hawkinsových.
Black Merda se dokázali odlišit od ostatních psychelických skupin, utápějících se v dobovém koloritu rozvláčných kytarových jamů. Inspirováni elektrifikovaným blues v Over And Over a Windsong, folkem v křehoučké baladě Think Of Me, rhythm’n’blues v Prophet nebo v Cynthy-Ruth a především názvuky aktuálního městského soulu v Reality, nabídli posluchačům učebnicovou přehlídku zárodků těžkého kytarového funku, později zdokonaleného například kytaristy z Funkadelic/Parliament.
Výrazně temnou hudební atmosféru prohlubují trpkostí a satirickými komentáři překypující politické texty s dodnes důležitými tématy sociální nerovnosti, bídy a rasismu. Narůstající společenské napětí, způsobené letitým válečným konfliktem v Indočíně, prohlubující rozkol mezi generacemi, je nejvíce slyšet ve skladbách Ashamed a That’s The Way It Goes.
Jako symbolické zaklapnutí víka od rakve poválečné generace mladých Američanů, jež se nedočkala odpovědí na své otázky ohledně základního směřování rozpolcené společnosti, působí závěrečná ponurá balada I Don’t Want to Die, na níž naváže třicetivteřinový útržek Set Me Free.
V roce 2004 vychází u Funky Delicacies reedice prvních dvou řadových alb Black Merda a Mer-Da na CD disku s názvem The Folks From Mother’s Mixer.
Ukázky:
Reality – https://youtu.be/-yM5_cQFKBM
Ashamed – https://youtu.be/lgrp4G0RNjw
Windsong – https://youtu.be/uCyrJdYsALg
Prophet – https://youtu.be/DLr_rQ23VfA
That’s The Way It Goes – https://youtu.be/Uk1nGpPYumU
Cynthy-Ruth – Live 2007 – https://youtu.be/NDQ4pILHh9s
Black Merda
Label: Chess – LPS 1551, Chess – CH 1551
Format: Vinyl, LP, Album
Country: US
Released: 1970
Genre: Funk / Soul
Style: Psychedelic
Tracklist
A1 Prophet (2:55)
A2 Think Of Me (2:35)
A3 Cynthy-Ruth (3:05)
A4 Over And Over (5:34)
A5 Ashamed 3:55
B1 Reality (2:00)
B2 Windsong (4:17)
B3 Good Luck (3:48)
B4 That’s The Way It Goes (3:14)
B5 I Don’t Want To Die (3:58)
B6 Set Me Free (0:40)
Credits
Bass – Veesee L. Veasey
Drums – Tyrone Hite
Guitar – Charles Hawkins
Guitar [1st] – Anthony Hawkins
Written-By:
Veesee L. Veasey
(A3, B1, B4)
Veesee L. Veasey, Anthony Hawkins
(A1, A5, B3, B6)
Veesee L. Veasey, Anthony Hawkins, Charles Hawkins, Tyrone Hite
(A2, A4, B2, B5)
Design [Album] – Cathy Swan
Engineer [Mixing] – Roger Anfinsen
Engineer [Recording] – Malcolm Chisholm
Layout – Michael Reid Design
Photography By – Peter Amft
