Naposledy aktualizováno: 13.9.2023
Angličtí Ezra Collective mají za sebou skvělý rok a kapela má co oslavovat. Poté, co získali prestižní ocenění Mercury Prize 2023 za své druhé album Where I’m Meant To Be, vyprodali během pár hodin legendární londýnský kulturní stánek Royal Albert Hall. Tohle bude oslava jako žádná jiná!
smyli z jazzu nálepku čehosi elitářského a nafoukaného
Úspěch Ezra Collective na Mercury Prize je něco opravdu výjimečného. Nespadl však z nebe. Kapela – i jednotliví muzikanti – na sobě vždy tvrdě pracovala a nikdy „neusnula na bobkovém listí“. Navíc otevřeně přiznávají zásluhy a pomoc řady lidí, jakou jsou například umělecký šéf Gary Crosby a výkonná ředitelka Janine Irons z uměleckého centra Tomorrow’s Warriors zaměřeného na rozvoj a podporu mladých hudebních talentů ze znevýhodněných sociálních skupin. Díky jim ve Velké Británii vzniklo něco mimořádného – co z jazzu smylo nálepku čehosi elitářského a nafoukaného.
Hudebníci z Ezra Collective se poprvé potkali jako mladíčci v mládežnickém klubu. Svým způsobem šlo o školní projekt. Prvotní motivací jejich začátků bylo vítězství v soutěži, které by jim garantovalo vystoupení v legendárním klubu Ronnieho Scotta v Soho. Nějakou dobu samozřejmě trvalo, než se ustálilo složení kapely a než si ujasnili, že je spojuje nejenom vášeň pro jazz, ale i láska k soulu, hip hopu a grimeu. Rytmiku dnes tvoří bratrská dvojice Femi Koleoso (bicí) a TJ Koleoso (baskytara) s klávesistou Joe Armon-Jonesem. Na saxofon hraje James Mollison a na trubku Ife Ogunjobi, který nahradil Dylana Jonese.
Zásadní účast na albové kompilaci We Out Here
Neznámý kvintet na sebe poprvé upozornil při pravidelných improvizovaných středečních večerech v karibské kavárně Steam Down ve čtvrti Deptford. Dalo se tu pobavit a zatančit, stejně jako ve Fabricu či Wireless nebo v Total Refreshment Centre, jež se stalo důležitým místem nejenom pro squattery, ale i začínající hudebníky a jejich příznivce.
Klíčovou se pro Ezra Collective stal podíl na kompilaci We Out Here (2018, spotify link) pro Brownswood Recordings, jež nově definovala a oživila londýnskou jazzovou scénu. Saxofonista Shabaka Hutchings tehdy v srpnu 2017 shromáždil do nahrávacího studia nastupující generaci jazzových muzikantů z jižního Londýna. Za tři dny jamování v duchu punkového přesvědčení „Kašleme na to, děláme něco, co stejně asi nebude populární“ vznikly hudební snímky Ezra Collective, tubisty Theona Crosse, tenorsaxofonistky Nubyi Garcii, bubeníka Mosese Boyda nebo skupiny Kokoroko a dalších.
Hudební publicistka a producentka Tej Adeleye vzdala v legendárním průvodním textu k albu osobní hold londýnské multikulturní a multirasové scéně, která se opírá o společenství, životní sílu a vzájemné provázání africké a karibské diaspory. Mapuje její vzestup a cestu k hudební dokonalosti díky schopnosti čerpat z hudebních a kulturních vlivů předků. Kreativita se podle Tej proměnila v přednost kosmopolitních měst Velké Británie.
Mladá generace se ukázala být mnohem otevřenější a ochotnější přijímat muziku
Tehdy se také definitivně proměnilo složení publika na jazzových koncertech. Starší jazzové aficionados, kteří tvrdohlavě setrvávali na svých puritánských pozicích a přístupu k hudbě, nahradila mladá generace. Ukázala se být mnohem otevřenější a ochotnější přijímat muziku založenou na jazzových základech, pokud ji hráli jejich vrstevníci a nebáli se do ní přidat taneční prvky či odkazy na temně dunivé reggae nebo dub.
Éru radikální proměny hudebního směřování Ezra Collective zachycuje již EP deska Chapter 7 (2016, spotify link). Fascinuje snahou proměnit vnímání jazzu a hudebního vzdělávání, dosud praktikovaného na hudebních konzervatořích. Zároveň zdůrazňuje jako jeden z klíčových tvůrčích vlivů rodinnou soudržnost mezi muzikanty. Kapelník a umělecký šéf Femi Koleosa (a bubeník na turné Gorillaz) si přesto nikdy nedělal iluze o narůstajícím uměleckém tlaku, který je čeká.
Byli připraveni
Důkazem jejich připravenosti byl i albový debut s názvem You Can’t Steal My Joy (2019, spotify link). Obsahuje repertoár dlouhodobě testovaný na desítkách koncertů. Jsou na něm slyšet vlivy karibského ska v Red Whine, samby v São Paulo nebo nádherně zadumané trubky Dylana Jonese v tanečně švihlé People Saved. Závěrečnou nahrávkou je cover Fela Kutiho Shakary. Podílejí se na ní i přátele z comba Kokoroko. Omamný afrobeatový rytmus je ve výsledku tím, co dělá ostrovní jazzovou scénu současnosti jedinečnou.
Obalu debutu vévodí fotografie pořízená na konci vystoupení a zachycuje všech pět členů skupiny, objímajících se rukama, zpocených a vychutnávajících si ovace publika. Byl to pro ně magický okamžik, který se vyrovnal pozvání slavného kapelníka a producenta Quincyho Jonese, aby mu zahráli na jeho narozeninové oslavě ve švýcarském Montreaux.
nespoutaní a neskutečně zábavní
Na základech definovaných debutem staví i druhé album Where I’m Meant To Be (2022, spotify link). V září 2023 se dočkalo ceny Mercury Prize. Z LP desky, na níž hostují Sampa The Great, Emeli Sandé, Nao a Kojey Radical, se rozlívá muzikantská intenzita a energie. Ezra Collective jsou nespoutaní a neskutečně zábavní. Každé sólo jen přiloží další polínko pod vroucí kotel invence.
Již pilotní singl Victory Dance působí jako věstník, že z živelně hrané žánrové směsi nyní vyčnívají důrazné afrokubánské rytmy. Zdobí je nakažlivě chytlavá melodická linka s excelentním sóly nového trumpetisty Ife Ogunjobiho, saxofonisty Jamese Millisona a pianisty Joe Armon-Jonese. Nasazení nechybí ani druhému singlu Life Goes On. Je to další věc od Ezra Collective, která čerpá z písně Shakara (Oloje) od Fela Kutiho. Pozornosti by neměly uniknout Femiho reggae bicí v Togetherness a v downbeatové Ego Killah.
Svět po covidové nákaze stále lapá po dechu. Z těžké situace se určitě „nevytancujeme“. Potřebujeme mnohem více. Přesto je pozitivní atmosféra a nálada, která je slyšet z nahrávek alba Where I’m Meant To Be, vhodným hudebním doprovodem k překonání těžkostí.
