Tadd Dameron, když mě teď můžeš vidět

Naposledy aktualizováno: 22.3.2019

Tadd Dameron
Tadd Dameron

Hudebním odkazem clevelandského rodáka, pianisty/aranžéra Tadda Damerona (21. 2. 1917 – 8. 3. 1965, narozen jako Tadley Ewing Peake Dameron), jsou líbivé melodie a především novátorské pojetí aranží pro moderní jazzové big bandy.

Aranžérova cesta za virtuózní sólovou improvizací

Při přípravě aranžmá Tadd Dameron ve velké míře počítal s talentem a ex abrupto instrumentálními dovednostmi jednotlivých sólistů. Díky záměrné neuhlazenosti a častému porušování tempa, zcela běžně používaných v menších bebopových seskupeních, je vybízel k virtuózní sólové improvizaci.

Jako pianista debutoval s orchestrem Three Bips & A Bop pod vedením bebopového zpěváka Babse Gonzalese. Ve stejné době již měl za sebou i první aranžérské nápady pro kapelníky Vida MussaHarlana Leonarda.

Fats Navarro Featured With The Tadd Dameron Band (1977, Milestone)
Fats Navarro Featured With The Tadd Dameron Band (1977, Milestone)

Pro orchestr Dizzy Gillespieho napsal kompozice Good BlaitOur Delight. Kapelníkovi Billymu Eckstineovi věnoval Cool Breeze. Všechny tři jsou modelovými příklady Dameronova lyrického přístupu k jazzové tvorbě. Dalšími výraznými skladbami jsou nádherná bebopová balada If You Could See Me NowGroovin‘ High.

Později aranžoval pro big band Counta Basieho a komponoval pro Sonny Stitta, Blue Mitchella, Milta JacksonBenny Goodmana. V roce 1947 ho časopis Esquire ocenil jako The Best New Jazz Arranger.

Období vlastního velkého orchestru, spolupráce s fatsem navarrem a skladby Dameronia

V období 1947 – 1949 Tadd vede vlastní orchestr, v němž hrají trumpetista Fats Navarro a tenorsaxofonisté Wardell GrayAllen Eager. Pro kapelu napíše řadu kompozic, z nichž vynikají Dameronia (s Navarrem), Tadd Walk, Lady Bird nebo The Chase – všechny se v dalších letech stanou běžnými jazzovými standardy. Pod jeho vedením se plně rozvine Navarrův talent.

Plodné období shrnulo v roce 1977 nakladatelství Milestone na vinylovém dvojalbu Fats Navarro Featured With The Tadd Dameron Band. Éra končí Fatsovým úmrtím v roce 1950.

Až do roku 1953 se Taddovi nepodařilo za Fatse najít adekvátní náhradu. Náročné požadavky splnil až Clifford Brown v kompozicích The Arranger’s Touch a Theme of No Repeat.

Cesta končí drogovou závislostí

S Milesem Davisem odlétá v květnu 1949 do Francie, kde se jejich společný kvintet zúčastní akce Paris Festival International De Jazz. Nahrávky vychází s třicetiletým zpožděním u CBS pod titulem Miles Davis/Tadd Dameron Quintet: In Paris Festival International De Jazz – May, 1949 (CBS, 1977)

Tadd Dameron With John Coltrane: Mating Call (1957, Prestige)
Tadd Dameron With John Coltrane: Mating Call (1957, Prestige)

Z pozdějších Dameronových prací určitě zaujme spolupráce se saxofonistou Johnem Coltranem. Nahrávky vyšly na LP desce Tadd Dameron With John Coltrane: Mating Call (1957, Prestige).

Ke konci padesátých let Tadd zcela propadl drogám. Opakovaně za ně byl potrestán pobytem ve vězení. V letech 1959 – 1961 stráví většinu času ve federální věznici v Lexingtonu.

Poslední kouzelný dotek
Tadd Dameron And His Orchestra: The Magic Touch (1962, Riverside Records)
Tadd Dameron And His Orchestra: The Magic Touch (1962, Riverside Records)

Poslední větší studiové nahrávání pod Taddovým vedením se uskutečnilo tři roky před jeho úmrtím. Ve studiu se sešla zajímavá muzikantská sestava – Bill Evans na piano, tenor saxofonisté Johnny GriffinJerome Richardson, trumpetisté Blue Mitchell, Charlie Shavers, Joe WilderClark Terry, trombonista Jimmy Cleveland, hráč na francouzský roh Julius Watkins, kontrabasisté George Duvivier, Ron Carter a bubeník Philly Joe Jones. Výsledkem bylo album The Magic Touch (1962, Riverside Records).

Taddův nevšední hudební talent spočívá ve vybalancovaném poměru formy a improvizací. V průběhu svojí aranžérské dráhy objevil coby talent-scout řadu šikovných a talentovaných muzikantů –  jako jsou Fats Navarro, Sarah Vaughan, Allen Eager nebo Clifford Brown.

Všichni jsou příkladem jeho přirozeného odhadu a širokých hudebních znalostí. Bývá v tomto směru často porovnáván s Milesem Davisem nebo Dukem Ellingtonem.

Ke konci života prodělal několik infarktů a v roce 1965 umírá na rakovinu. Zanechal po sobě dílo, které napomohlo vymezit a rozšířit hudební postupy bebopu. Jeho životním krédem bylo: „Na světě je příliš mnoho ošklivosti; mě zajímá krása.“

Ukázky:

Our Delight – https://youtu.be/BliZDTeRgoY
If You Could See Me Now – https://youtu.be/4HbH11c5e4k
Theme of No Repeat – https://youtu.be/hTTiwcxcUQo
Dameronia – https://youtu.be/At99Huq2uIw
Tadd Dameron With John Coltrane – On A Misty Night
https://youtu.be/JSKdLaK8iNA

Be sociable and share

Autor

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..