Naposledy aktualizováno: 4.7.2018
Zvuková svoboda, rafinované aranže a dechová magie.
Několik měsíců po dokončení prací na Milesově LP desce Sketches Of Spain (1960, Columbia Records) se výborný jazzový aranžér a producent Gil Evans dostal do studia se svým Gil Evans Orchestra, aby natočil jedno ze svých nejlepších postbopových alb – Out Of The Cool (1961, Impulse! Records).
Období hledání a experimentování
Nahrávky pro LP desku Out Of The Cool vznikaly během čtyř studiových frekvencí ve slavném Van Gelderově studiu v Englewood Cliffs. S výjimkou bubeníka Elvina Jonese zachycují sestavu Evansova orchestru, s níž na konci roku 1960 vystupoval šest týdnů v newyorské Jazz Gallery.
|
|
|
Bylo to období Gilova hledání a experimentování. Pokoušel se nově vyjádřit své hudební vize a představy, vyvěrající z touhy po dosažení rovnováhy mezi hraním bez přípravy a napsanými postupy a aranžemi. Dlouhodobá spolupráce s trumpetistou Milesem Davisem na albech Miles Ahead (1957, spotify link), Porgy And Bess (1958, spotify link) a Sketches Of Spain (1960, spotify link) ho přivedla k revolučnímu nazírání na práci s barvou zvuku a tzv. tónovými řadami. Ty následně oba využívali v modálních improvizovaných částech vlastních kompozic.
důvěra v instrumentální dovednosti a zejména schopnosti jeho sólistů improvizovat
Základem Evansova tvůrčího pojetí vždy byla důvěra v instrumentální dovednosti a zejména schopnosti jeho sólistů improvizovat. Řada nápadů a zajímavých postupů tak vznikala až bezprostředně v průběhu nahrávání. Svým přístupem se vymykal tehdejší běžné aranžérské praxi. Jeho kolegové často trvali na tom, aby kapela hrála přesně rozepsané nástrojové party.
„Největší prostor dávám tomu, co se nedá napsat.“
(Gil Evans)
Gil přicházel na studiové frekvence pro Out Of The Cool pouze s náčrty dvou vlastních skladeb – La Nevada a Sunken Treasure. V hlavě nosil i základní obrysy aranžmá tří převzatých kompozic: Where Flamingos Fly, Bilbao Song a Stratusphunk.
Bez pečlivého výběru muzikantů by takových výsledků nedosáhl. Vedle Evansova piana a Jonesových bicích, tvořily rytmický základ kontrabas Rona Cartera a perkuse Charlieho Persipa. Nad nimi hraje své “laufy” a sóla kytarista Ray Crawford. A také září fantastická dechová sekce ve složení: Ray Beckinstein, Budd Johnson, Eddie Caine (saxofony), Jimmy Knepper, Keg Johnson, Tony Studd (pozouny), Johnny Coles, Phil Sunkel (trubky), Bill Barber (tuba) a Bob Tricarico na flétnu, fagot a flétnu piccolo.
hlavním hudebním výrazovým prostředkem budiž spontaneita
Převážnou část úvodní patnáctiminutové La Nevada (španělsky „padá sníh“) tvoří improvizované party jednotlivých nástrojů. Jejich jedinou oporu zajišťují rytmické postupy běžně využívané v latinskoamerické taneční hudbě. Pomalá Where Flamingos Fly od Gilova blízkého přítele, pianisty Johna Bensona Brookse, stojí na zasněném trombonovém sólu Jimmyho Kneppera. Neméně důležitá je improvizovaná harmonická struktura vytvořená tamburínami.
Píseň Bilbao Song napsali Kurt Weill a Bertolt Brecht pro muzikálovou komedii Happy End. Poprvé byla uvedena v roce 1929 na scéně berlínského Theater am Schiffbauerdamm. Evans její aranžmá obzvláštnil využitím nezvyklého perkusivního nástroje, na který se hraje paličkami s gumovými kuličkami na koncích. Výsledný zvuk připomíná tóny kontrabasu, na jehož struny udeří hráč dřívky v horní části hmatníku.
Lydický modus, blues a Colesův triumf
Americký pianista a hudební teoretik George Russell se zabýval propagací středověkého lydického církevního chromatického modusu a jeho využitím v jazzu. Jeho kombinaci s dvanáctitaktovým blues přináší přepracování Russellovy slavné skladby Stratusphunk.
Basová linka se od úvodu postupně přelévá mezi basovým trombonistou Tonym Studdem a kontrabasistou Ronem Carterem. Ve snímku zazní i velmi pěkné Crawfordovo kytarové sólo, na nějž naváže skvělými chorusy trumpetista Johnny Coles.
Ten se ostatně zaskví ještě jednou – v závěrečné, nádherné Gilově skladbě Sunken Treasure. Improvizované sólo vystavěl na podkladě triadových chorusů tuby a pozounů, podpořených jemnými a nenápadnými rytmickými party perkusí a maracas.
Mistrovské album přelomové éry
Album Out Of The Cool jednoznačně potvrdilo Evansovo plnohodnotné členství v úzké skupině výjimečných a nesmírně talentovaných aranžérů a skladatelů, kteří coby svůj hlavní hudební výrazový prostředek vyznávají spontaneitu. Produkci měl na starosti Creed Taylor. Album vybral do série prvních čtyř dlouhohrajících titulů, kterými v jeden únorový den roku 1961 debutoval jeho nově vybudovaný jazzový label Impulse! Records.
Gil Evans Orchestra: Out Of The Cool
Label: Impulse! – A-4
Format: Vinyl, LP, Album, Mono
Country: US
Released: Feb 1961
Genre: Jazz
Style: Post Bop, Contemporary Jazz
Tracks
A1 La Nevada (Evans) 15:33
A2 Where Flamingos Fly (Courlander, Thea, Brooks) 5:11
B1 Bilbao Song (Weil, Brecht) 4:10
B2 Stratusphunk (Russell) 8:00
B3 Sunken Treasure (Evans) 4:15
Credits
Alto Saxophone, Flute, Piccolo Flute – Eddie Caine (tracks: A2, B2, B3), Ray Beckenstein (tracks: A1, B1)
Arranged By, Piano – Gil Evans
Bass – Ron Carter
Bass Trombone – Tony Studd
Bassoon, Flute, Piccolo Flute – Bob Tricarico
Guitar – Ray Crawford
Percussion – Charlie Persip, Elvin Jones
Tenor Saxophone, Soprano Saxophone – Budd Johnson
Trombone – Jimmy Knepper, Keg Johnson
Trumpet – Johnny Coles, Phil Sunkel
Tuba – Bill Barber
Producer – Creed Taylor
Design [Cover] – Robert Flynn
Photography By – Arnold Newman
Recorded at Van Gelder Studio, Englewood Cliffs, New Jersey
November 18 & 30, 1960 [# A2, B2 & B3]
December 10 & 15, 1960 [# A1, B1]
