Wes Montgomery, jazzový kytarista s jedinečným lyrickým citem

Naposledy aktualizováno: 24.9.2018

Wes Montgomery
Wes Montgomery

Wes Montgomery (6. 3. 1923 – 15. 6. 1968, narozen jako John Leslie Montgomery) je mnohými fanoušky a hudebními publicisty po právu uznáván coby velký jazzový kytarista s jedinečnou kytarovou technikou.

sóla charlieho crhristiana nadřel noto po notě

Wes Montgomery má vedle obdivovatelů také řadu kritiků, kteří mu vyčítají příklon k popu a tzv. střednímu proudu. Je tak považován za jednoho z prvních představitelů komerčního stylu tzv. Smooth Jazzu. Montgomeryho gramofonové album Bumpin‘ (1965, Verve) patří mezi zásadní nahrávky tohoto žánru.

Wes Montgomery: Bumpin' (1965, Verve)
Wes Montgomery: Bumpin‘ (1965, Verve)

Hrát na kytaru začal velice pozdě – v devatenácti letech. Ke kytaře ho přitáhly desky jiného velkého jazzového kytaristy – Charlieho Christiana.

Jeho sóla se učil hrát notu po notě, protože se nikdy nenaučil číst notový zápis. Vše hrál z paměti a díky poslechu.

Při hře nepoužíval trsátko. Hrál spodní částí palce pravé ruky. Při pohybu prstu směrem dolů jím hrál jednotlivé tóny, akordy a oktávy zahrál kombinací pohybu prstu směrem dolu a nahoru. Dosahoval tak jedinečného měkkého a expresivního kytarového zvuku.

dva roky v big bandu lionela hamptona

Až do roku 1948, kdy mu nabídne členství ve své kapele vibrafonista Lionel Hampton, se protlouká po indianapoliských hudebních barech, kde věrně imituje sóla milovaného Charlieho Christiana.

U Hamptonova big bandu vydrží dva roky. Rozpadá se mu manželství a tak se vrací do Indiany. Vzal práci ve fabrice na svářecí lince a na malou chvíli si od muziky odpočinul – ne však na dlouho. Záhy začal znovu veřejně vystupovat.

hrával od devíti večer do páté ranní

Podle pamětníků měl v továrně ranní směnu od sedmi do tří odpoledne. V devět večer již hrál na kytaru v baru, kde končil ve dvě ráno. Potom se přesunul do druhého baru, kde odehrál další sety a končil v pět ráno. Neuvěřitelný zápřah vydržel šest let.

V roce 1957 se přidává ke svým dvěma bratrům Monkovi (basa) a Buddymu (piano a vibrafon), kteří hrají ve skupině Mastersounds. Kapela sice nahraje v prosinci 1957 pár snímků pro album The Montgomery Brothers and Five Others, které vyšlo u Pacific Jazz Records, ale neprosadí se. Následně znovu vrací do známého prostředí nočních barů.

Producent orrin Keepnews byl z wese nadšený
Wes Montgomery: The Incredible Jazz Guitar of Wes Montgomery (1960, Riverside)
Wes Montgomery: The Incredible Jazz Guitar of Wes Montgomery (1960, Riverside)

O dva roky později ho zde objeví saxofonista Cannonball Adderley a upozorní na něj producenta Orrina KeepnewseRiverside Records. Orrin si Wese okamžitě odváží do New Yorku, podepíše s ním smlouvu a připraví k vydání první Mongomeryho LP desky The Wes Montgomery Trio (1959).

V následujícím roce vychází druhá dlouhohrající deska The Incredible Jazz Guitar of Wes Montgomery (1960), která zaujme odbornou kritiku i čtenáře prestižního jazzového časopisu Down Beat. Wes fanouškovský zájem promění v sérii úspěšných koncertních vystoupení se svými bratry nebo Johnem Coltranem a triem Wyntona Kellyho.

Vkusná komerce

V roce 1963 zbankrotují Riverside, Wes se následně upisuje Verve Records a zahájí spolupráci s producentem Creedem Taylorem. Taylor pomůže Montgomerymu vybudovat jedinečný lyrický styl hry a podle mnohých ho tím nasměruje do vod středního proudu… se všemi souvisejícími následujícími událostmi a rozpory. Současně přichází první nominace na cenu Grammy pro nejlepší jazzové LP roku 1965 za Goin‘ Out of My Head.

Wes Montgomery: A Day In The Life (1967, A&M Records)
Wes Montgomery: A Day In The Life (1967, A&M Records)

V roce 1967 Taylor přetáhne Montgomeryho do A&M Records, kam odchází. Wesův debut u nového labelu A Day In The Life, s dvěma přepracovanými písněmi The Beatles, má obrovský úspěch a dodnes patří k nejlépe prodávaným jazzovým titulům.

Publikum se na koncertech cítilo být podvedené

Od té doby dochází k řadě nedorozumění. Návštěvníci koncertů očekávají Wesovy přepracované verze oblíbených popových písní, zatímco on se při živých vystoupeních programově vrací ke svým jazzovým kořenům. Obvykle zahraje krátkou citaci nějakého popového hitu z desek vydaných u Verve a okamžitě na něj naváže rozsáhlým jazzovým chorusem a improvizací.

Věčný svár mezi hudbou, přinášející hudebníkovo uspokojení, a muzikou, zajišťující jeho životní jistoty a ekonomickou soběstačnost, vyřeší náhlý rozsáhlý srdeční záchvat, na jehož následky Wes Montgomery umírá na vrcholu svých tvůrčích sil.

Ukázky:

Four on Six – https://youtu.be/X8Ooy2mzrRk
Days of Wine and Roses (1963) – https://youtu.be/JadIhIihTFw
Nica’s Dream (Live, 1965) – https://youtu.be/pZ0ybQnhsvc
A Day in The Life – https://youtu.be/_ooeMXnPuIg

Autor

mingus

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..