Johnny „Guitar“ Watson, výjimečný bluesový a funkový kytarový inovátor

Naposledy aktualizováno: 6.9.2018

Johnny „Guitar“ Watson (3. 2. 1935 – 17. 5. 1996, narozen jako John Watson, Jr. aka Young John Watson) byl pozoruhodný, charismatický bluesový a funkový kytarista, skladatel a zpěvák, jenž se nesmazatelně zapsal do historie vývoje techniky kytarové hry.

kytara jako dárek od dědečka

Johnny Guitar Watson udělal první muzikantské krůčky pod dohledem otce, který ho posadil za klaviaturu rodinného piana. Kytaru dostal jako dárek od dědečka. Děda si ale stanovil podmínkou, že na ni nebude hrát blues. Johnny později vzpomínal, že blues bylo samozřejmě to první, co se na kytaru naučil hrát.

Vzory hledal u texaských hvězd T-Bone Walkera, Clarence „Gatemouth“ Browna a Lowella Fulsoma – poválečných bluesových kytaristů, kteří pomohli definovat místní tzv. West Coast Blues. Ještě před dovršením patnácti let doprovází texaské bluesové hvězdy Alberta Collinse a Johnnyho Copelanda.

Watsonovy rodiče se definitivně rozchází v roce 1950. On zůstává s otcem a společně se přestěhují do Los Angeles. Díky úspěchům v několika tamních oblastních talentových soutěžích si rychle získá přátele mezi zdejší muzikantskou komunitou.

laso od Chucka Higginse

Dokončí studia na střední škole a nad hlavou mu ihned sviští bájná „muzikantská lasa“. První profesionální zkušeností se stanou Chuck Higgins & His Mellotones, kterým dopomůže k nebývalému ohlasu mezi mladičkými fanoušky.

Kapelník a tenorsaxofonista Chuck Higgins rád experimentoval. Protkal bluesové a latino jazzové hudební prvky do ryze městského rhythm’n‘ blues. Je mj. zmíněn coby významný inspirační zdroj ve sleeve-note na debutovém dvojalbu Freak Out! (1966, MGM) kalifornských The Mothers Of Invention.

V roce 1952 se kapela dopracuje ke smlouvě s Combo Records. Vychází jim šelaková desetipalcová gramodeska s písněmi Pachuko Hop / Motor Head Baby. Autorem písně na béčkové straně je Watson. Také v ní zpívá a hraje na piano. Později skladbu nahraje znovu, ale to se již doprovázel na kytaru.

V osmnácti na sólovou muzikantskou dráhu

Dalšími Johnnyho zastávkami na cestě k sólové kariéře jsou kapely vedené rhythm’n’bluesovými tenorsaxofonisty Joem Houstonem a Big Jay McNeelym. S nimi se mu podaří proniknout na pódia prestižních losangelských hudebních klubů.  Díky tomu jeho muzikantská reputace značně narostla.

Se zvýšenou pozorností médií a fanoušků přichází logické rozhodnutí sestavit si první vlastní kapelu. Harjí v ní Jason Hogan (barytonsaxofon), Milton Bradford (tenorsaxofon), Gaynell Hodge (piano), Ralph Watson (basa) a Charles Prentergraft (bicí).

V roce 1953 Watsona vypátrá rozhlasový DJ Hunter Hancock a na nadějného muzikanta upozorní několik kalifornských hudebních vydavatelství. Johnny v osmnácti letech podepisuje sólový nahrávací kontrakt s labelem Federal Records.

Na premiérové studiové session pořídí snímky Motor Head Baby a Sad Fool. Singl má slušnou odezvu a „Mladej John“ natáčí sérii dalších skladeb I Got Eyes / Walkin‘ To My Baby, Space Guitar / Half Pint-A-Whiskey, Gettin‘ Drunk / You Can’t Take It With You. Na většině snímků nahrál kytarové party bez použití trsátka. Jako jeden z prvních kytaristů experimentuje v nahrávce Space Guitar se zpětnou vazbou a reverbem.

Mezi další úspěšné nahrávky, vydané pod jménem uskupení Young John Watson With Orchestra, se zařadila Getting Drunk (1954). Na koncertech ho doprovází kapela zkušeného rhythm’n’bluesového pianisty Amose Milburna.

první žebříčkové úspěchy

V roce 1955 poprvé skóruje na žebříčku. Singl vyšel na labelu bratrů Bihariových RPM Records. Byla na něm skvělá cover verze Those Lonely, Lonely Nights od Earla Kinga.

Nahrávku ozdobí novátorským, minimalisticky pojatým kytarovým sólem. Předchozí dva pokusy u nového labelu se skladbami Hot Little Mamma / I Love To Love You a Too Tired / Don’t Touch Me se komerčního ohlasu nedobraly.

Watson poté vyráží na úspěšná koncertní turné. Získává nejenom skvělou pověst, ale také dostatek sebevědomí, aby se rozhodl produkovat si vlastní nahrávky. Z tohoto důvodu se rozhodne ukončit smluvní vztah s RPM Records.

V období 1958 – 1960 postupně podepíše distribuční smlouvy s Keen Records, Class Records, Goth Records, Arvee Records a Escort Records. Odstartuje spolupráci nejenom se svým velkým přítelem a parťákem, zpěvákem a pianistou Larrym Williamsem, ale také nahrává s doo-wopovými hvězdami The Olympics a Eugene Church And The Fellows.

zamilovaný gangster a kytarový ekvilibrista

V lednu 1958 vychází další úspěšný singl Gangster of Love, jenž o dekádu později přepracuje Steve Miller a za dalších deset let se k němu znovu vrátí i samotný Watson.

Tehdy se začíná mluvit i o Johnnyho divokých koncertních výstřelcích a nejrůznějších ekvilibristikách při hraní. Známá je jeho hra levou rukou na kytarovém hmatníku. Struny za něj rozechvíval Larry Williams. Mnozí považují Watsonovu pódiovou prezentaci s hraním za hlavou za předobraz a vzor pro Jimiho Hendrixe.

Po třech letech se vrací ke King Records (pobočný label mateřských Federal Records), u kterých v srpnu 1961 vydává singl Embraceable You / Posin‘. Nahrávky jsou dalším marným pokusem nasměrovat „Guitar“ Watsona do klidnějších, popovějších vod.

Doprovodnou kapelu tehdy tvořilo několik zkušených studiových hudebníků – Ernie Freeman (piano), Howard Roberts (kytara), Ted Brinson (basa), Ed Hall (bicí), Elliott Fisher, Sydney Sharp, Leonard Malarsky, Israel Baker a  Harry Hyams (smyčce), kterou v Posin‘ posílila neznámá vokální skupina.

Johnny si také vyzkouší spolupráci se zkušeným producentem a bubeníkem Johnnym Otisem. Výsledkem jsou tři snímky – vylepšené verze Gangster Of Love, Those Lonely, Lonely Nights a tradicionál In The Evenin‘. Singlovou etapu u Federal/King Records zrekapituluje vinylová LP deska Johnny „Guitar“ Watson (1963, King Records).

ÉRA dlouhohrajících desek a spolupráce s larrym williamsem a Bobby „blue“ Blandem

Ještě v roce 1963 vychází u Chess Records první řadové album I Cried For You. O rok později se dostává na trh coby The Blues Soul Of Johnny „guitar“ Watson.

V dalších letech se titul – natočený triem, v němž náš hrdina hraje na piano za doprovodu kontrabasu a bicích – objeví v reedici pod třemi rozdílnými názvy I Cried For You (1967, Cadet Records) resp. Gettin‘ Down With Johnny „Guitar“ Watson (1977, Cadet Records) a Johnny „Guitar“ Watson Plays Misty (1991, Point Productions).

Zajímavým počinem je rovněž společná eponymní LP deska Bobby „Blue“ Bland And Johnny „Guitar“ Watson (1963, Crown Records) s bývalým členem memphiských Beale Streeters a populárním rhythm’n’bluesovým zpěvákem Bobbym „Blue“ Blandem.

V rámci obnovené spolupráce s Larrym Williamsem vychází u legendárních OKeh Records album Two for The Price of One (1967) s hitem Mercy, Mercy, Mercy.

S andre lewisem u fantasy records a pozvánka od franka zappy

V sedmdesátých letech se upisuje vydavatelství Fantasy Records. S klávesistou Andre Lewisem, kterého znají příznivci Franka Zappy, natáčí dvě výborná funková alba Listen (1973) a I Don’t Want to Be Alone, Stranger (1975). Na prvním z titulů vypomáhá vynikající slepý varhaník Rudy Copeland.

Ostatně Zappa byl vždy jeho velkým fanouškem. Často mluvil o Watsonově singlu z roku 1956 Three Hours Past Midnight jako o skladbě, kvůli níž začal hrát na kytaru. Johnny přijímá Frankovo pozvání a spolupracuje s Mistrem ve skladbách San Ber’dino a Andy zařazených na jednom ze Zappových legendárních alb One Size Fits All (1975).

podpis smlouvy s britskou djm records a nalezení správné hudební formulky

V roce 1976 se Watson rozhodne podepsat kontrakt s britskou DJM Records. Teprve tehdy nastane důležitý zlom v jeho kariéře.

Nejdříve přichází s radikální změnou image, když se na vystoupeních objevuje v bílém obleku. S kloboukem na hlavě připomíná pasáka.

Zároveň s tím nachází tu správnou hudební formulku, ve které se mísí jeho charakteristický zpěv a bluesový kytarový styl s funkově odlehčeným pojetím vystavěným na těžké a důrazné funkové basové lince.

Plody jsou dvě vynikající alba Ain’t That a Bitch (1976) a A Real Mother for Ya (1977). Watson si ve studiu sedá za bicí a sám si natáčí rytmické základy, jež doplní kytarovými, klávesovými a saxofonovými party. Miluji k zbláznění, jak si například ve I Wanna Ta-Ta Ya Baby při zpěvu vychutnává text, lenivě převaluje ve vzduchu refrén a do toho vpadnou horkem rozpálené dechy s drobným, úchvatným kytarovým sólem.

Ještě předtím, než se přesune k A&M Records, vyprodukuje pro DJM Records dalších šest alb mj. velice slušné Love Jones (1980). Johnny ale neprožíval na začátku osmé dekády právě úspěšnou etapu. Přechod k velké značce se příliš nevydařil.

Odešel navždy během koncertu v yokohamě

V devadesátých letech Watsonovy nahrávky objeví rapeři a hip hopoví velikáni Ice Cube, Dr. Dre a Snoop Doggy Dogg. Použijí části skladeb ve formě samplů a vzdají mu tím uměleckou poctu. Johnny ještě nachystá k vydání poslední řadové album Bow Wow (1994), které se dočká nominace  na cenu Grammy.

O dva roky později Johnny „Guitar“ Watson umírá na infarkt v průběhu klubového vystoupení v japonské Yokohamě, jež bylo součásti společného turné s bluesovým harmonikářem Jamesem Cottonem. Jeden z jeho tehdejších doprovodných muzikantů z kapely Watsonian Institute o něm fanouškům na dalším vystoupení řekl : „Johnny se nám jednou svěřil s přáním, že by chtěl zemřít na pódiu.“

Ukázky:

Chuck Higgins & His Mellotones:
Motor Head Baby (1952) – https://youtu.be/_2NbvcLmp8Y
Pachuko Hop (1952) – https://youtu.be/JCanQe0NFyY
Young John Watson: Motor Head Baby (1953)
– https://youtu.be/k3FVj-_gMRU
Space Guitar – https://youtu.be/5gJg7_FgVTI
Those Lonely Lonely Nights – https://youtu.be/PU_395aS26M
Three Hours Past Midnight – https://youtu.be/mVHbUkxba5I
Gangster of Love – https://youtu.be/Bhv2vvSCMf4
Ain’t That a Bitch – https://youtu.be/2ALpVEvFKTU
A Real Mother for Ya – https://youtu.be/PCrXZgpanck
Ice Cube – Predator se samplem skladby Superman Lover – https://youtu.be/8IFOcybFyNw