Naposledy aktualizováno: 9.10.2018
Tři ze čtyř zakládajících členů rhythm’n’bluesového a doo wopového kvartetu The Olympics se znali již ze střední školy. Kapela si na konci padesátých let minulého století vydobyla v okolí Los Angeles solidní reputaci u tancechtivé černošské mládeže. Žádná party se tehdy neobešla bez balíku singlů, mezi nimiž nemohly chybět nahrávky kalifornských Olympiců.
Nevinný začátek cesty k rasové nesnášenlivosti a gangsta rapu
Na přelomu páté a šesté dekády se na severoamerickém kontinentě objevují nové moderní tance, jako byly Madison, Cha Cha, Pony, Scotch, Stomp nebo Twist. Mladí Afroameričané předváděli na parketu fantastické figury a kreace, ke kterým se báječně hodily svižné, ohromně swingující olympické hity Chicken, The Stomp, (I Wanna) Dance With The Teacher, Private Eye nebo The Slop.
Duší kapely byl od jejího počátku Walter Ward. Do bělochy obývaného města Compton v jižní oblasti L.A. se přistěhoval se svými rodiči během velkého poválečného exodu černošské populace z jižanských států Unie.
Tamní bělošská komunita se sice vytrvale snažila zabránit všemi prostředky přílivu nových obyvatel, ale po soudním jednání ve věci Shelley vers. Kraemer musela ustoupit.
Volení zástupci města černošské obyvatele přesto nadále zcela ignorovali, čímž nevědomky zaseli semínka budoucích rasových neshod a násilí. Černoši neměli až do roku 1958 přístup do veřejných funkcí, jako byla služba v policejním sboru. Prvního městského zastupitele si zvolili až o tři roky později. Compton se v dalších letech proměnil v jedno z nejnebezpečnějších míst Kalifornie.
První rasové nepokoje vznikly ve Watts v roce 1965. Po jejich zažehnání se běloši hromadně stěhují do okolních lokalit. Ulice Comptonu začaly ovládat pouliční zločinecké gangy. Nejznámější z nich jsou Bloods (OBF a.k.a. Original Blood Family) a jejich rivalové Crips (OCH a.k.a. Original Crip Homies).
Extrémní nárůst zločinnosti vyvolal řadu neadekvátních zásahů ze strany místního policejního sboru. Jednou z reakcí na neúnosnou situaci a nebezpečné životní podmínky byl vznik černošských kapel tzv. gangsta rapu. Z nich jsou nejznámější Compton’s Most Wanted a předeším N.W.A. (a.k.a. Niggaz With Attitudes) díky albu Straight Outta Compton z roku 1988.
Doba předolympická
V rodném Mississippi Walter Ward zpíval v gospelovém kvintetu Ward Brothers, jenž tvořili jeho tři strýcové a otec. Po přestěhování do Los Angeles založí se svým bratrancem Eddiem Lewisem vokální skupinu West Coast Gospel Singers, v níž ještě zpívá James Lloyd a Walterův strýc Jimmy Ward.
Walter s Eddiem přestoupí na nově otevřenou střední školu Centennial High School, kde v roce 1954 sestaví rhythm’n’bluesové The Challengers, v nichž hraje také pianista Marcus Banks. Původní členy Nathana a Freddyho Lewise záhy nahradí Charles Fizer s Walterem Hammondem.
The Challengers se otloukají především při různých příležitostných klubových vystoupeních a nepohrdnou zpíváním na pouličních nárožích. Po jednom televizním vystoupení v roce 1956 si jich všimne producent Joe Fornis. Na svém labelu Melatone Records jim vydá rhythm’n’bluesový singl I Can Tell / The Mambo Beat. Nedlouho poté se přejmenují na The Olympics.
Start kariéry díky doporučení Jesseho Belvina
Kariéru jim pomůže nastartovat jejich velký vzor, rhythm’n’bluesový zpěvák, skladatel a pianista Jesse Belvin. Mimochodem, další nesmírně talentovaný hudebník, který umírá ve dvaceti sedmi letech při automobilové nehodě. Doporučí je Johnu Crinerovi, majiteli dvou malých nezávislých vydavatelství Shade a Spot. Ten se brzy stane jejich manažerem. Pro The Olympics zajistí nahrávací smlouvu u značky Demon Records.
V tamním uměleckém oddělení pracují Fred Smith a Cliff Goldsmith, kteří pro novou firemní akvizici napíší první velký hit Western Movies (7. místo na R&B žebříčku a pouze o jedno místo horší umístění na celonárodní pop hitparádě).
Skladba byla zcela poplatná době, kdy americkou televizní zábavu ovládaly westernové a kovbojské seriály a tak nemohly chybět domíchané výstřely z pistole. Krátce po vydání z kapely dočasně odchází Charles Fizer, kterého nahradí Melvin King.
Ještě před tím, než autorské duo Smith/Goldsmith přejde k labelu Arvee Records, napíší pro kapelu písně na dva nové singly. První uvádí úspěšnou taneční vychytávku (I Wanna) Dance With The Teacher / Ev’rybody Needs Love, druhý se skladbami Chicken / Your Love zcela propadl.
Olympici vymění nejenom dres, ale protočí i sestavu. Po podpisu se značkou Arvee se vrací Fizer a nastupuje krátkodobá výpomoc za Waltera Hammonda – basista Thomas Busch.
Hully Gully a další taneční kousky
U nové firmy debutují singlem Private Eye / (Baby) Hully Gully. Skladba (Baby) Hully Gully pomůže nastartovat krátkodeché šílenství a popularitu stejnojmenného tance.
Následující singl Big Boy Pete / The Slop uvedl na A straně cover písně, kterou o rok dřive vydalo duo Don & Dewey u Specialty Records (profil Dona „Sugarcane“ Harrise). Píseň inspirovala Jima Croceho k napsání hitu Bad, Bad Leroy Brown a později se jí nechali ovlivnit Kingsmen, když přišli se skladbou Jolly Green Giant.
V pořadí třetí singl Shimmy Like Kate / Workin‘ Hard má na A straně překopávku více jak tři desetiletí staré písně I Wish I Could Shimmy Like My Sister Kate. Cover nedosáhne výše než na čtyřicáté druhé místo žebříčku. V roce 1960 vychází první dlouhohrající deska Doin‘ The Hully Gully (Arvee Records). Vedle několika hitů nabízí i dosud nevydané nahrávky.
O rok později se několik jejich snímků objeví na kompilaci Dance By The Light Of The Moon ve společnosti nahrávek dvou firemních akvizicí The Robins a The Marathons. Kapitolu spolupráce s Arvee uzavře LP deska Party Time (1962). Řadu tehdejších snímků pomáhal natočit výborný kytarista Johnny „Guitar“ Watson.
Před vánočními svátky 1960 se objevují v koncertním programu Christmas Jubilee, v jehož rámci rozhlasový DJ Alan Freed propaguje různé rock’n’rollové umělce. Vystoupení se uskutečnilo v losangeleském United Artists Theater a mezi účinkujícími byli i výteční Jackie Wilson, Johnny Otis nebo méně známí Al Kasha, H. B. Barnum a Rosie Hamlin.
neúspěšná snaha ukousnout si kousek z koláče
The Olympics se sice v následujících letech pokouší uspět s novými nahrávkami u labelů Tri Disc (solidní taneční singl Fireworks / The Bounce, píseň na B straně skončila v TOP 40), Duo Disc (dvoudílná skladba The Boogler) nebo Loma (cover jejich Good Lovin‘ převzali do té doby neznámí The Young Rascals a dobyli s ním první příčku hitparády). Oni sami jsou bez výraznějšího hitu odsouzeni k postupnému ústupu do bezvýznamnosti.
V roce 1965 cestou na zkoušku tragicky zahyne Charles Fizer. Je jedním z mrtvých po střelbě při rasových nepokojích ve Watts. Melvin King kapelu opustí prakticky ve stejnou chvíli. Po zásahu střelnou zbraní umírá jeho sestra a stane se další obětí neradostné bilance bouří v jižních oblastech L.A..
Ward se přesto nevzdává. S pravidelně se obměňující sestavou, jež osciluje mezi triem a kvartetem, objíždí další čtyři dekády koncertní štace po Spojených státech a občas vyrazí i do zámoří, kde si The Olympics udržují poměrně malou, ale stále věrnou fanouškovskou obec.
Ukázky:
Walter Ward And The Challengers
I Can Tell
– https://youtu.be/cmNx9s8G330
The Olympics
Western Movies
– https://youtu.be/fxontg0irEQ
(I Wanna) Dance With The Teacher
– https://youtu.be/pO_T54F2vpA
Private Eye
– https://youtu.be/mhH3wOZiUno
(Baby) Hully Gully
– https://youtu.be/rSNoXEpF8y4
Big Boy Pete
– https://youtu.be/kFNdkNTljBQ
The Bounce
– https://youtu.be/xGDun7k8z9U
Good Lovin‘
– https://youtu.be/sUY1LvNX3Io
