Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Dva roky osiřelí fanoušci rozpadlých amerických Steely Dan měli první říjnový den roku 1982 konečně důvod k oslavám. Donald Fagen, zpěvák a pianista jejich miláčků, tenkrát vydal první sólovou LP desku The Nightfly (1982, Warner Bros.). Důmyslnou popovou nádherou se kolekce Fagenových nahrávek mohla hudebně i tématicky směle měřit s tím nejlepším, co společně s Walterem Beckerem nabídli pod hlavičkou Steely Dan.
Pokračování textu Donald Fagen: The Nightfly (1982, Warner Bros.)
Steely Dan vydali své čtvrté studiové album Katy Lied v roce 1975. Ti čeští hudební nadšenci, kteří se již dávno nechali lapit zdánlivě jednoduchými melodiemi autorského dua Becker / Fagen, se můžou těšit na další příval sarkasmu „samotářů z východního pobřeží v losangelském exilu“.
Ve čtvrtek 30. ledna 2025 dotlouklo srdce britské zpěvačky, skladatelky a herečky Marianne Faithfull (29. 12. 1946 – 30. 1. 2025, narozena jako Marianne Evelyn Gabriel Faithfull). Byla vždy nonkonformní a věrná sama sobě. Odmítala být vzorem, byť to pro ni jistě bylo lichotivé.
Namísto laických rozborů jejích osobních trápení pojďme zrekapitulovat hudební přínos a životní pouť irské zpěvačky Sinéad O’Connor (8. 12. 1966 – 26. 7. 2023, narozena jako Sinéad Marie Bernadette O’Connor).
Američtí Steely Dan si vydobyli označení důvtipného a vytrvale pracujícího jazzrockového uskupení, které se po právu zařadilo k umělecky i komerčně nejsilnějším hudebním počinům své doby. Na své třetí studiové LP desce Pretzel Logic (1974, ABC Records) potvrdili slova na jejich adresu: „Inteligence se skloubila s interpretační šikovností, přičemž se jejich písně dostaly do hitparád, a oni nikdy nezapomněli na rock’n’roll.“
Pokračování textu Steely Dan: Pretzel Logic (1974, ABC Records)
Skladatel, aranžér, varhaník, zpěvák a kytarista Al Kooper si při založení oktetu Blood, Sweat & Tears předsevzal velice těžký cíl. Chtěl, aby jejich hudba byla zároveň povědomá i nevšední. Výsledkem jeho představ, jak implementovat dechovou sekci do rockové hudby, bylo výjimečné debutové album Child Is Father To The Man (1968, Columbia Records). Později se mu to podařilo zopakovat s Rolling Stones, s nimiž hrál na lesní roh, piano a varhany ve skladbě You Can’t Always Get What You Want na jejich albu Let It Bleed (1969, Decca Records).
Pokračování textu Blood, Sweat & Tears v hudebním Kamelotu Ala Koopera
Kapela, která vzala soul, mod styl i londýnskou ulici a vtěsnala je do tříminutových písní
Small Faces bývají připomínáni jako jedna z klíčových kapel mod éry, ale to je jen část pravdy. Ve skutečnosti byli něčím vzácnějším: skupinou, která dokázala spojit americký soul a rhythm’n’blues s velmi britským smyslem pro humor, stylem londýnské ulice a pozorností k obyčejnému životu. Jejich písně měly tah, drzost i něhu. A i když jejich vrchol trval jen několik let, zanechali po sobě hudbu, která nezestárla. Small Faces nezpívali o velkých idejích. Zpívali cockneyovsky laděné ódy na všední anglický život — a právě tím zůstali jedineční..
Pokračování textu Small Faces: cockneyovské ódy na všední anglický život
Nejromantičtější deska Bryana Ferryho? Nebo elegantní ústup z bojiště?
#RoxyFerryFiles
Roxy Music se na jaře 1982 dohodli na natočení svého posledního studiového alba. Po deseti letech, osmi albech a nespočtu módních i hudebních otisků přišel Avalon – podle jedněch nejjemnější a nejromantičtější počin Bryana Ferryho, podle jiných jen odchod s grácií… a minimální námahou.
Pokračování textu Poslední studiová kapitola Roxy Music – Avalon (1982)