Oscar Peterson, maharádža klaviatury

Naposledy aktualizováno: 16.9.2021

Oscar Peterson
Oscar Peterson

Jeden z nejpopulárnějších a nejpilněji nahrávajících jazzových pianistů Oscar Peterson (15. 8. 1925 – 23. 12. 2007, narozen jako Oscar Emmanuel Peterson) patřil mezi představitele sdělného, přitažlivého a širokým klubovým obecenstvem nadšeně, s radostí a bez zábran, přijímaného mainstreamového jazzu. Získal sedm cen Grammy, byl vyznamenán Řádem Kanady (Order of Canada), Řádem Ontaria (Order of Ontario) a byl uveden do Kanadské hudební síně slávy (Canadian Music Hall of Fame).

Jeden z nejpopulárnějších a nejpilněji nahrávajících jazzových pianistů

Oscar Peterson se narodil a vyrůstal v Montrealu. Na klavír začal hrát v pěti letech. Díky klasické přípravě ve studijním programu Královské hudební konzervatoře v Torontu a domácímu přehrávání Chopinových Etud rychle rozvinul svůj hudební talent.

V devíti letech hrál na úrovni, která ohromila i profesionální hudebníky, a ve čtrnácti letech zahájil profesionální kariéru v jazzových klubech v Torontu a Montrealu, která poté trvala více než šest desetiletí.

Král mainstreamu

Peterson byl známý jako „mistr swingu“ nebo “král mainstreamu”. Proslavil se explozivní ornamentálností ve frázování, rychlostí a propracovanou, neuvěřitelnou mistrnou, technikou hry na klavír. Člověku by se mohlo zdát, že hraje čtyřručně.

Je totiž okamžitě zřejmé, jak velkou lásku a oddanost svému řemeslu choval. „Někteří lidé se snaží být velmi filozofičtí a přemýšliví v tom, co chtějí jazzem říct. Nepotřebujete žádné prology, prostě jen hrajte. Pokud máte co říct, co za to stojí, pak vás lidé budou poslouchat,“ svěřil se kdysi Oscar.

Přes veškerou dynamiku, bezbřehou touhu po improvizaci, výsostnou artistní techniku však zůstává struktura jeho hry (tj. celkové pojetí harmonických prostředků, frázování, rytmiky atd.) průzračná a sevřená. Občas ale dělal chybu, když tu a tam upřednostňoval oslňující techniku nad vlastní hudbu.

Oscar Peterson s Ellou Fitzgerald
Oscar Peterson s Ellou Fitzgerald
Hraběte Basieho nepobavil
Count Basie encounters Oscar Peterson: "Satch" And "Josh" (1975, Pablo Records)
Count Basie encounters Oscar Peterson: „Satch“ And „Josh“ (1975, Pablo Records)

Mervyn Cooke ve své The Chronicle Of Jazz (česky Kronika jazzu, vydala Euromedia Group Prague v roce 2016 v překladu Kateřiny Jirčíkové) upozorňuje, že Peterson hrál na speciální klavírní křídlo Bösendorfer, jež s sebou bral na turné.

Nástroj měl v basech přidané klávesy, takže mohl hrát nižší tóny, než je u klavíru běžné. Pokud se nepoužívaly, byly zakryté deskou, aby klaviatura vypadala jako u běžného klavíru.

Při jedné památné příležitosti v Londýně Peterson vystoupil v sále Royal Festival Hall před Countem Basiem, jemuž při odchodu z pódia zapomněl ony klávesy zakrýt. Když k Petersonovu nezvyklému klavíru Basie usedl, aby zahrál stride sólo, vyděsil se (i obecenstvo) tím, že nezahrál jediný basový tón správně. Hraběte to prý nepobavilo.

nedílná součást granzovy Jazz At The Philharmonic (JATP)

První klavírní trio Oscar sestavil v roce 1944 po vzoru Arta TatumaNat King Colea. Cole byl zároveň jedním z Petersonových největších vzorů. Teprve po opakovaných prosbách známých amerických muzikantů se v roce 1949 nechal přemluvit k vystoupení v rámci koncertních sérií Jazz At The Philharmonic (JATP) v newyorské Carnegie Hall.

Organizoval je hudební producent a jazzový nadšenec Norman Granz. Norman byl tím, kdo Oscara seznámil s kontrabasistou Rayem Brownem a trval na tom, že musí společně zahrát coby duo. Jejich vystoupení mělo ohromný úspěch.

Peterson s Granzem od té doby blízce spolupracoval. Dostal dlouhodobou smlouvu na místo stálého člena doprovodného ansámblu JATP. Odjezdil řadu turné, na nichž vystupoval po boku Bennyho Cartera, Buddyho Riche, Roye Eldridge, Lestrera Younga, Dizzyho Gillespieho, Clarka Terryho nebo Lionela Hamptona.

Granz ho často vysílal jen s jeho triem, aby doprovázeli zpěvačku Ellu Fitzgerald na evropských nebo světových koncertních šňůrách. Oscar Normanovi věnoval i vzpomínku na úvod knihy Norman Granz (The Man Who Used Jazz for Justice), ve kterém mj. napsal: „Normana Granze bezmezně miluji a stále na něj vzpomínám. Dodnes se rmoutím nad jeho nepřítomností mezi námi všemi a především (a to sobecky přiznávám) nejvíce chybí mně.“

Hudební nadšenec, producent a impresário Norman Granz
Hudební nadšenec, producent a impresário Norman Granz
Trio piano – kontrabas – kytara
Oscar Peterson: Piano Solos (1950, Mercury Records)
Oscar Peterson: Piano Solos (1950, Mercury Records)

Do nahrávacího studia se Oscar poprvé dostane v březnu 1950. Natáčí šest snímků, které vychází u Mercury Records v kompletu tří desetipalcových šelakových gramodesek pod názvem Piano Solos.

Reedice se nahrávky dočkají na vinylové LP desce Tenderly v roce 1956 u Granzova labelu Clef Records. Souběžně s tím pokračoval v duu s Rayem Brownem a v roce 1952 založil své nové trio, v němž se postupně vystřídali kytaristé Irving Ashby, Barney KesselHerb Ellis.

Oscar Peterson Trio: At The Stratford Shakespearean Festival (1958, Verve Records)
Oscar Peterson Trio: At The Stratford Shakespearean Festival (1958, Verve Records)

Formát klavírní tria bez bicích měl v americké hudbě tradici již od dob kapely klaviristy a zpěváka Nat King Colea. Brown s Ellisem v něm museli převzít rytmickou funkci bicích. Jejich hra měla neuvěřitelný švih a oba „swingovali“ doslova o život.

Na úspěšnou dobu spolupráce s Ellisem si později Ray Brown vzpomíná jako na nepřetržitý kolotoč dopoledních golfových partií, odpoledního zkoušení a večerního koncertování.

Muzikantskou selanku nejlépe dokládá koncertní album z roku 1958 u Verve Records Oscar Peterson Trio: At The Stratford Shakespearean Festival (spotify album). Na konci padesátých let Ellis odchází a je překvapivě nahrazen bubeníkem Edem Thigpenem. Trio tak získává zcela novou dynamiku a hudební tvář.

mahárádža klaviatury
Oscar Peterson Plays Duke Ellington (1953, Clef Records)
Oscar Peterson Plays Duke Ellington (1953, Clef Records)

Duke Ellington Oscara prohlásil za „mahárádžu klaviatury“. Vévoda jistě věděl, proč to říká. Již v roce 1952 vyšla u Clef Records LP deska Oscar Peterson Plays Duke Ellington (spotify album). Interpretace písní složených samotným Ellingtonem – nebo úzce s ním spojených – v Petersonově podání svědčí o pianistově vrozené muzikálnosti a kreativitě.

Dokáže zachovat podstatu toho, co činí tyto písně velkolepými, a zároveň nám ukazuje zcela novou stránku jejich vnitřního bohatství. Toto album je dokonalým úvodem do Petersonovy hravosti a charakteristické hráčské rychlosti, které udávají tón jeho osobitému stylu.

Oslava blues, jeden z jeho nejpopulárnějších a nejkomerčněji laděných titulů
Oscar Peterson Trio: Night Train (1963, Verve Records)
Oscar Peterson Trio: Night Train (1963, Verve Records)

O jedenáct let později Peterson natočí album Night Train (spotify album). Se svým spoluhráči basistou Rayem Brownem a bubeníkem Edem Thigpenem na něm společně oslavili blues. Bez debaty šlo o jeden z jeho nejpopulárnějších a nejkomerčněji laděných titulů.

Svědčí o tom i skutečnost, že téměř všechny skladby nepřesahují rozhlasovými producenty tehdy požadovanou délku pěti minut. Ačkoliv v průběhu let vedl různá tria, právě na této desce se podle všeobecného mínění představí k Petersonovi nejdokokonaleji pasující rytmika.

Nahráli fantasticky povedenou verzi C Jam Blues (spotify), nostalgicky znějící Georgia On My Mind (spotify) a příjemně pohodovou Bag’s Groove (spotify). Závěrečnou Hymn To Freedom (spotify) o rok později otextovala Harriette Hamilton.

Lidé na celém světě ji rychle přijali jako hymnu hnutí za občanská práva. Podle Hamilton „stačilo, aby text velmi jednoduchým jazykem vyjadřoval naději na jednotu, mír a důstojnost lidstva. Bylo snadné jej napsat.“

Klasické Petersonovo trio - bubeník Ed Thigpen, kontrabasista Ray Brown a Oscar Peterson
Klasické Petersonovo trio – bubeník Ed Thigpen, kontrabasista Ray Brown a Oscar Peterson
Pět let pravidelných výletů do černého lesa a trpělivého shromažďování stěžejních nahrávek
Oscar Peterson: My Favorite Instrument (1968, MPS Records)
Oscar Peterson: My Favorite Instrument (1968, MPS Records)

V roce 1968 vychází u německých MPS Records LP deska s klavírním recitálem My Favorite Instrument (spotify album). Jde o nádherné svědectví nebývalého Oscarova talentu.

My Favorite Instrument je po mnoha letech jeho novým sólovým albem a je opravdu zážitkem slyšet virtuosa hrát bez doprovodu. Můžeme zde ocenit všechny nuance Petersonova stylu a techniky, aniž by o pozornost soupeřilo cokoli jiného. Pouští se do prozkoumávání, rozehrávání a znovuobjevování některých jazzových klasik. Je to intimní koncert, který na vás jistě zapůsobí.

Šlo o stěžejní část souboru nahrávek, které Oscar postupně nahrál a během jediného roku 1968 vydal na německé značce MPS Records. Patří k ní dalších pět LP desek Action (spotify album), Girl Talk (spotify album), The Way I Really Play (spotify album), Mellow Mood (spotify album) a Travellin‘ On (spotify album).

Dnes jsou všechny originální studiové magnetofonové pásky a matrice v majetku audiofilské firmy Edel Germany Records, která je souhrnně nabízí na kompletu Exclusively For My Friends (2015).

V tiskové zprávě vydavatelství Edel Germany u příležitosti uvedení box setu se uvádí: „Komplet Exclusively For My Friends je všeobecně považován za základní kámen každé sbírky nahrávek Oscara Petersona. Sám Peterson se nad nahrávkami pro MPS Records rozplýval a prohlašoval, že zásluhou komorního prostředí v obývacím pokoji Hanse Georga Brunnder-Schwera a jeho snahy jako zvukového inženýra a producenta o dosažení dokonalého záznamu, patří k jeho nejlepším.“

Nahrávky z podkroví u Hans-Georga Brunner-Schwera
Box set Oscar Peterson, Exclusively For My Friends (2015, MPS Records/Edel Germany)
Box set Oscar Peterson, Exclusively For My Friends (2015, MPS Records/Edel Germany)

Nahrávky na  kompletu Exclusively For My Friends zachycují Petersonovo klasické trio s Brownem a Thigpenem, stejně jako spolupráci s dalším výtečným basistou Samem Jonesem a bubeníky Bobbym DurhamemLouisem Hayesem.

Do Villingenu ve Schwarzwaldu Oscar přijel poprvé v roce 1964. Všude prý panovala nálada prodchnutá očekáváním. Hans-Georg Brunner-Schwer, který kdysi zakládal hi-fi společnost SABA, si ve své vile právě zřídil nad svým obývacím pokojem první podobu svého soukromého nahrávacího studia, vybaveného nejmodernější záznamovou technikou té doby.

Dnes okolnosti vzniku prvních nahrávek pro Brunner-Schwera připomínají spíše pohádku. Po vystoupení v Curychu, kde Peterson pobýval jako host, nasedl do přistavené limuzíny a vydal se na cestu přes hory. Jakmile dorazil, spolu s basistou Rayem Brownem a bubeníkem Edem Thigpenem se mezinárodní hudební ikona dala odvést ke klavíru Steinway v obývacím pokoji, kde už na ni netrpělivě čekala řada natěšených hostů.

Do Schwarzwaldu se kanadský klavírista v následujících letech znovu a znovu vracel v různých sestavách, aby zde na magnetofonový pásek uchoval své hudební vize. Vzhledem k tomu, že byl Peterson tehdy stále smluvně vázán u společnosti Verve Records, nemohly být nahrávky vydány dříve, než v roce 1968. „Nikdy předtím nebyla tak skvěle zaznamenána krása hudebního projevu Oscara Petersona,“ prohlásil jazzový kritik Gene Lees.

Návrat k Normanu granzovi a smlouva s jeho pablo records
Oscar Peterson: History Of An Artist (1974, Pablo Records)
Oscar Peterson: History Of An Artist (1974, Pablo Records)

Po třech letech výhradně sólového hraní se Oscar Peterson vrací ke spolupráci s rytmikou. Byl to jeden ze závazků v nahrávací smlouvě s novou Granzovou společností Pablo Records.

Pro Normana začal opět nahrávat na konci prosince 1972. Tehdy mu bylo sedmačtyřicet let a byl v polovině své úctyhodné šedesátileté kariéry.

Jeho první studiová nahrávka pro Pablo Records měla podobu retrospektivního dvojalba History Of An Artist (spotify album), na němž se sešel s klíčovými spoluhráči, kteří ho doprovázeli během této dvacetileté etapy spolupráce s Granzem.

Ed Thigpen, který se v roce 1972 přestěhoval do Dánska, byl nevytrvalejším Petersonovým spoluhráčem.  Přibyli k němu všichni kytaristé z počátků Oscarových trií Irving Ashby, Barney Kessel a Herb Ellis; basisté Ray Brown, Sam Jones a také nově George MrazNiels-Henning Ørsted Pedersen plus vyzkoušení bubeníci Bobby Durham a Louis Hayes.

Na druhé studiové session, naplánované na svátek svatého Valentýna v roce 1973, muzikanti dokončili první část kompletu; na dalším dílu začali pracovat ještě téhož roku a práce dokončili až v roce následujícím.

V této „historii“ se nejen mapovala Petersonova minulost, ale také naznačila budoucnost – především rostoucí vliv a význam bopového kytaristy Joea Passe a kontrabasisty Pedersena. Pro Oscarovu hudební kariéru v následujících dvou desetiletích byli nepostradatelní. Na stejné úrovni s jeho sólovými recitály.

Joe Pass, Niels-Henning Ørsted Pedersen – kytara a basa petersonova tria

Na tom, že do svých plánů zahrne i Joea Passe, se s Granzem dohodli krátce před nahráváním alba History Of An Artist. Ačkoli Norman Granz o kytaristovi, který se usadil v Los Angeles, kde působil jako studiový hudebník, nahrávající sólový umělec a klubový hráč, již dříve slyšel, nikdy se s ním ale nesetkal.

Náhoda tomu chtěla, že tehdy třiačtyřicetiletý Joe byl právě v angažmá u Herba Ellise v jazzovém klubu Donte’s v North Hollywoodu. Granz a Peterson tam zašli večer po koncertě a byli stejně ohromeni Passovým mistrovstvím ve hře na nástroj a přesností, s jakou jako sólový kytarista používal jednotlivé tóny k tomu, aby vyjádřil akordy, basy a melodii způsobem, který napodoboval sólové linky saxofonu a klavírního doprovodu.

Na otázku, co ho na Passově hře zaujalo, Peterson později uvedl: „Jeho invence, je to jeho invence. Způsob, jímž se posadil a improvizoval, a prostě jak se to z něj valilo. Ale co se týče lyriky, Joe byl tak invenční i v baladách. Norman věděl, aniž by cokoli řekl, co Joe představuje a kdo Joe je.“

Zlobivé jazzové děcko, americký kytarista Joe Pass a dánský kontrabasista Niels-Henning Ørsted Pedersen
Zlobivé jazzové děcko, americký kytarista Joe Pass a dánský kontrabasista Niels-Henning Ørsted Pedersen
Album The trio se po zásluze dočkalo grammy
Oscar Peterson Trio: The Trio (1974, Pablo Records)
Oscar Peterson Trio: The Trio (1974, Pablo Records)

Se svými novými spoluhráči připraví v roce 1974 vzrušující, emotivní a otevřenou kolekci snímků pro LP desku The Trio (spotify album), která se po zásluze dočkala ceny Grammy. Při poslechu nelze než žasnout nad Petersonovou vynalézavostí a opravdovostí.

Album jasně ukazuje, jak Pass bez problémů skloubil svou vlastní hru s vysoce kompetitivním dialogem Oscara s Niels-Henning Ørstedem.

V roce 1976 se Petersonově triové renesanci dostane velkého ohlasu na britských ostrovech díky televiznímu pořadu BBC Oscar Peterson’s Piano Party. Doprovázel ho v něm britský bubeník Martin Drew a znovu basista Pedersen, což významně napomohlo popularitě dánského jazzu ve světě.

Koncertní turné v říši zla
Oscar Peterson In Russia (1976, Pablo Records)
Oscar Peterson In Russia (1976, Pablo Records)

Solidní porci Oscarovy hudby pro Pablo Records přinesl koncertní titul z roku 1975 Oscar Peterson In Russia (spotify album). Podíleli se na něm Pedersen a bubeník Jake Hanna. Na záznamu je slyšet i vřelé přijetí jazzově vstřícně naladěného publika v estonském Tallinu.

Koncertní turné původně zahrnovalo tři vystoupení v Tallinu, čtyři v Moskvě a osm koncertů v TbilisiJerevanu. Všechny byly dopředu vyprodané.

Granze byl zklamaný, že nebyly naplánovány žádné koncerty v Leningradě (dnes Sankt-Petěrburg), centru umění v Sovětského svazu. Přesto do Leningradu s Petersonem několik dní před plánovaným pobytem v Tallinu přiletěli, aby si mohli prohlédnout Picassovu sbírku v Ermitáži, kterou Granz dobře znal.

Turné nakonec skončilo fiaskem díky skandálnímu chování Sovětů po příletu Petersona a jeho doporovodu do Moskvy. Po řadě nepříjemných událostí a problémů (nekvalitní ubytování, vykradení pokojů a špatná organizace koncertů v Moskvě, pokus KGB Petersona naverbovat coby agenta) se Norman s Oscarem rozhodli, po poradě s kanadským velvyslancem v Moskvě, zbytek turné zrušit a nejbližším letadlem odletěli přes Helsinky do Kodaně.

série Klání s pěti trumpetisty
Oscar Peterson & Dizzy Gillespie (1975, Pablo Records)
Oscar Peterson & Dizzy Gillespie (1975, Pablo Records)

Granz se ve svém nakladatelství Pablo postupně propracoval až k vydávání zhruba pětadvaceti dlouhohrajících desek ročně. Mezi neotřelé nahrávací projekty patřilo spojení Oscara Petersona s pěti trumpetisty pro sérii „klání“.

Z prvního spojení, s Dizzym Gillespiem v Londýně koncem listopadu 1974, vzniklo album Oscar Peterson & Dizzy Gillespie (spotify album), které Gillespiemu vyneslo vůbec první Grammy za nejlepší jazzový výkon sólisty. V mezinárodní anketě kritiků časopisu Down Beat bylo vyhlášeno deskou roku. Série pokračovala s Royem Eldridgem, Harrym Edisonem a Clarkem Terrym a skončila v červnu následujícího roku s Gillespieho chráněncem Jonem Faddisem.

Oscar byl po čtyřiceti letech na scéně vyzrálý umělec a tak uvedl rozsáhlé dílo africa suite
Oscar Peterson: Nigerian Marketplace (1982, Pablo Live Records)
Oscar Peterson: Nigerian Marketplace (1982, Pablo Live Records)

Na začátku osmdesátých let dvacátého století trvala Petersonova kariéra již čtyřicet let. V roce 1981 vychází koncertní nahrávka Nigerian Marketplace (spotify album) z jazzového festivalu ve švýcarském Montreux.

Je dokonalým příkladem, jak moc za tu dobu jako hudebník vyrostl. Čeká nás podmanivá medley MistyWaltz For Debbie a také debut kusu Nigerian Marketplace, první části rozsáhlé skladby, která se později stala známou jako Africa Suite.

Oscar Peterson, titul z gramofonového klubu a vystoupení na MJF v praze
První československé album Oscara Petersona s licenčními nahrávkami vyšlo v roce 1972. Vydal ho pouze pro své členy Gramofonový klub.
První československé album Oscara Petersona s licenčními nahrávkami vyšlo v roce 1972. Vydal ho pouze pro své členy Gramofonový klub.

U nás si jazzoví příznivci mohli dopřát zážitek z Petersonova živého hraní v letech 1969 a 1974, když vystoupil v sále pražské Lucerny v rámci Mezinárodního jazzového festivalu.

V někdejším Československu se daly Petersonovy gramodesky získatt i jinou, legální cestou, než představovala návštěva neoficiálních nedělních burz, které často rozháněly uniformované hlídky Veřejné bezpečnosti ve spolupráci s důstojníky zločinecké StB.

První československé eponymní album Oscara Petersona, sestavené z licenčních nahrávek Verve Records, vyšlo v roce 1972. Vydal ho pouze pro své členy Gramofonový klub na značce Supraphon. Výběr sestavil Ivan Poledňák, která napsal i text na zadní straně obalu.

Zmínil v něm, že Oscar vyšel z boogie woogie, ale záhy se propracoval k modernějším a rozvinutějším koncepcím, na nichž je možné sledovat vliv Buda Powella, Errola Garnera a především Arta Tatuma.

Poledňák si také posteskl, že původně bylo v plánu sestavit kompilaci výhradně z proslavených Oscarových snímků pro MPS Records. To bohužel nevyšlo. Výsledkem mnoha jednání byl kompromis v podobě kolekce nahrávek z katalogu Verve, jež se původně objevily na LP deskách Night Train (1963), We Get Requests (1964) a Something Warm (1967).

slovenský opus vydal Netradiční titul s nahrávkami v rytmu bossa novy
Slovenské hudební vydavatelství OPUS uvedlo v roce 1976 do běžné distribuce album Oscara Petersona v licenci od holandské značky Phonogram v rámci série Fontana Special
Slovenské hudební vydavatelství OPUS uvedlo v roce 1976 do běžné distribuce album Oscara Petersona v licenci od holandské značky Phonogram v rámci série Fontana Special

Slovenské hudební vydavatelství OPUS se nejspíše nechtělo nechat zahanbit. V roce 1976 uvedlo do běžné distribuce LP desku Oscar Peterson se snímky v licenci od holandské značky Phonogram vydané v rámci vydavatelské série Fontana Special. Šlo o album, které uvedla v roce 1966 na trh značka Limelight Records pod názvem Soul Español (spotify album).

Nahrávky odkrývají méně známou pianistovu polohu. Jsou netradičně vedené v duchu bossa novy. Produkoval je Hal Mooney a Petersona na nich doprovázela zkušená rytmika Sam Jones (basa), Louis Hayes (bicí) rozšířená o hráče na percussions Harolda Jonese, Henleyho GibsonaMarshalla Thompsona.

Sleeve-notes napsal slovenský publicista Igor Wasserberger. Vyzdvihl v nich Petersonovo neochvějné postavení uznávaného mainstreamového jazzmana a jeho hráčskou techniku. Zmínil, že navzdory všem kvalitám, rytmické intenzitě a vnitřnímu napětí bohužel nepřináší jeho hra nové prvky.

Ocenění za celoživotní práci nejenom od jeho alma mater Královské hudební konzervatoře v torontu

Oscar Peterson zemřel v roce 2007 ve věku 82 let na selhání ledvin. Rodák z Montrealu získal několik cen Juno. Je také členem kanadské hudební síně slávy. V roce 1997 obdržel cenu Grammy za celoživotní dílo.

Královská hudební konzervatoř v Torontu 9. září 2021 uctila klavíristovu památku přejmenováním své veřejné hudební školy po svém zesnulém studentovi. Konzervatoř ve svém prohlášení uvedla, že škola ponese jméno Oscar Peterson School of Music. Zároveň oznámila, že na podzim roku 2022 spustí vzdělávací stipendijní program Oscar Peterson Program, v němž bude nabízet bezplatnou hudební výuku mládeži ze sociálně slabších rodin.

Z více než dvou set LP desek s nahrávkami kanadské legendy je těžké rozhodnout, jak a kde začít s objevováním jeho díla. Abychom vám však na vaší cestě pomohli, nabídli jsme vám alespoň několik nejzajímavějších a význačných alb této kanadské legendy.

Cesta je pro Vás otevřená…

Ukázky:

Cotton Tail
https://youtu.be/Zod2HIPthOs
Bag’s Groove
https://youtu.be/Vsdtve9LKFE
Hymn To Freedom
https://youtu.be/Uy25C_s288g
Someone To Watch Over Me (Live)
https://youtu.be/hZwfCKixNj4
Wave (Live, Russia)
https://youtu.be/gA5_Rs8UgRs
Easy Listening Blues (Live)
https://youtu.be/UFgTRaB32Rs
Nigerian Marketplace (Live at The Montreux Jazz Festival)
https://youtu.be/aT22bCkKmTk

Autor

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..